Ettore Majorana

Ettore Majorana
Narození	5. srpna 1906 Katánie
Úmrtí	Itálie
Bydliště	Itálie
Alma mater	Univerzita La Sapienza Liceo Classico Massimiliano Massimo Neapolská univerzita Fridricha II.
Povolání	fyzik a jaderný fyzik
Zaměstnavatelé	Univerzita La Sapienza Neapolská univerzita Fridricha II.
Rodiče	Fabio Majorana a Dorina Majorana-Corso
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ettore Majorana (5. srpna 1906 – zmizel 25. března 1938, zemřel pravděpodobně po roce 1959 ^[1]) byl italský teoretický fyzik, který pracoval v oblasti neutrinové fyziky. 25. března 1938 zmizel za záhadných okolností, při plavbě lodí z Palerma do Neapole. Jmenují se po něm Majoranova rovnice a Majoranův fermion. V roce 2006 byla založena Majoranova cena. Také je po něm pojmenováno významné mezinárodní vědecké konferenční centrum v Eriče na Sicílii.^[2]

Raný život a vzdělání

Narodil se v roce 1906 v Catanii na Sicílii. Jeho strýc Quirino byl rovněž fyzikem. Majorana již v mladém věku prokázal své nadání na matematiku a fyziku. Studovat začal v roce 1923, vybral si strojírenství. O 5 let později ho však jeho přítel Emilio Gino Segrè přivedl do týmu fyziků, který vedl Enrico Fermi.^[3]

Vědecká kariéra

Počátek vědecké kariéry

V roce 1928 napsal spolu s Giovannim Gentilem ml. svou první fyzikální práci, která se týkala atomové spektroskopie. Šlo o jednu z prvních kvantitativních aplikací Fermiho statistického modelu atomové struktury (nyní známého jako Fermiho-Thomasův model). Majorana a Gentile provedli výpočty v rámci Fermiho modelu, které souhlasily s pozorovanými hodnotami elektronových energií prvků gadolinia a uranu.

V roce 1929 získal akademický titul laurea na univerzitě La Sapienza. O dva roky později vydal knihu o autoionizaci (termín vymyslel Pierre Auger) v atomových spektrech.

Rok 1932 byl pro Majoranu velmi úspěšný. Nejprve vydal práci, která se zabývá otázkou chování uspořádaných atomů v časově proměnném magnetickém poli, na stejné otázce pracovali ve stejné době i jiní fyzikové, zejména známý experimentátor Isidor Isaac Rabi, a tyto výzkumy vedly k rozvoji radiofrekvenční spektroskopie.

Následně publikoval práci věnující se relativistické teorii částic s libovolnou vlastní hybností, v níž rozpracoval a aplikoval nekonečné trojrozměrné reprezentace Lorentzových grup a položil základ pro hmotnostní spektrum elementárních částic.^[4]

Správně interpretoval výsledky manželů Frederica Curieho a Irene Joliot-Curieové, kteří prokázali nutnost existence nové částice. Majorana přišel na to, že jde o částici zhruba stejně hmotnou jako proton, jen elektricky neutrální. Nicméně své výsledky, i přes urgenci Fermiho, nepublikoval. James Chadwick později téhož roku skutečně tuto částici detekoval a nazval ji neutron. Za tento objev získal Chadwick Nobelovu cenu.^[5]

Dále Majorana objevil relativistickou rovnici nazývanou později po něm, která předpovídá existenci kvazičástic, které jsou svými vlastními antičásticemi a která známe jako Majoranovy fermiony. Tyto byly potvrzeny v roce 2012 a mohou vést k lepšímu pochopení kvantové mechaniky, spekuluje se i o tom, že zodpovídají za chybějící hmotu ve vesmíru.^[6] Jisté objevy Marojanových částic ale lez interpretovat i jinak.^[7]

Pobyt v Německu, nemoc a izolace

V roce 1933 na žádost Fermiho Majorana opustil Itálii a dostal se do Německa, kde se jeho kolegou a přítelem stal Werner Heisenberg ^[8], navštívil i Kodaň kde se setkal s Nielsem Bohrem.

Na podzim téhož roku se nemocný Majorana vrátil do Říma, měl zánět žaludku a byl nervově vyčerpán, téměř na 4 roky přestal publikovat.^[8] V této době se zabýval geofyzikou, elektrotechnikou a matematickou relativitou.

Teprve roku 1937 vydal další práci o symetrické teorii elektronů a pozitronů. A současně se stal řádným profesorem na Università degli Studi di Napoli Federico II.^[9]

Práce na hmotnosti neutrin

V roce 1937 době se také začal zajímat o problematiku hmotnosti neutrin a gravitačních vln, což jsou i na počátku 21. století stále aktuální témata.

Zmizení

Jeho nadějná kariéra však byla náhle přerušena, když v březnu 1938 během plavby z Palerma do Neapole beze stopy záhadně zmizel. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno, příčina zmizení a smrti je neznámá. Před svou plavbou údajně vybral všechny peníze ze svého bankovního účtu.^[9] Není ani znám přesný důvod jeho cesty do Palerma, snad mohl chtít navštívit svého přítele Emila Segrèho, ten byl ale v té době v Kalifornii.

Existuje řada hypotéz o důvodu jeho zmizení:

• Sebevražda – Tuto hypotézu prosazovali jeho kolegové Emilio Segrè a Edoardo Amaldi.
• Útěk do Argentiny – Tuto možnost navrhli Erasmo Recami a Carlo Artemi, kteří se detailně zabývali Majoranovým potenciálním útěkem a životem v emigraci.
• Odchod do kláštera – Touto možností se zabýval italský spisovatel Leonardo Sciascia v próze Zmizení Ettora Majorany (do češtiny přeložil Jiří Pelán, vydalo Nakladatelství Triáda 2017 Archivováno 27. 4. 2017 na Wayback Machine.).
• Únos či zabití za účelem zabránění jeho účasti na vývoji atomové bomby.

Proběhlo několik vyšetřování Majoranova zmizení, avšak všechny byly bezvýsledné. Případ byl znovuotevřen v březnu roku 2011, kdy došlo k výslechu nového svědka, který se měl údajně setkat s Majoranou v Buenos Aires někdy po skončení druhé světové války.^[10][11] V červnu bylo v italských sdělovacích prostředních uvedeno, že členové bezpečnostní složky Karabiníků analyzovali fotografii muže, který přijel do Argentiny v roce 1955. Byla shledána podobnost s Majoranou.^[12]

Italské úřady uvedly v prohlášení z února 2015, že podle nových důkazů byl Majorana prokazatelně naživu mezi lety 1955 a 1959 a žil ve venezuelském městě Valencia.^[1] Vyšetřování tedy bylo prohlášeno za oficiálně uzávřené s tím, že Majoranovo zmizení bylo zřejmě jeho osobní dobrovolnou volbou.^[1][13]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ettore Majorana na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ettore Majorana na Wikimedia Commons