Eugen Dominik Bruntálský z Vrbna

Evžen Dominik Bruntálský z Vrbna
Eugen Dominik Bruntálský z Vrbna, kresba z roku 1820
Nejvyšší štolba císařského dvora
Ve funkci: 1834 – 1848
Panovník	František I., Ferdinand I. (V.)
Předchůdce	Jan Josef Norbert z Trauttmannsdorffu
Nástupce	Karl Ludwig Grünne
Narození	4. září 1786 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	24. března 1848 (ve věku 61 let) Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbení	hřbitovní kaple v Hořovicích
Titul	hrabě
Choť	(1810) Marie Barbora Erdõdyová z Monyorókeréku a Monoszló (1793–1858)
Rodiče	Rudolf Jan Bruntálský z Vrbna (1761–1823) a Marie Terezie z Kounic-Rietberg-Questenbergu (1763–1803)
Děti	Rudolf Evžen Bruntálský z Vrbna Evžen Bruntálský z Vrbna Karolína Bruntálská z Vrbna
Příbuzní	zeť: Jan Nepomuk z Lobkovic (1799–1878) zeť: Antonín Bedřich II. Mitrovský (1801–1865) vnuk: Karl Freudenthal (1861–1941)
Profese	podnikatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Evžen Dominik hrabě Bruntálský z Vrbna (též Eugen Dominik Rudolf hrabě Bruntálský z Vrbna, německy Eugen Dominik Rudolf Graf von Wrbna und Freudenthal; 4. září 1786 Vídeň – 24. března 1848 Vídeň) byl český šlechtic ze starobylého rodu Bruntálských z Vrbna. Proslul především jako majitel železáren v Komárově u Hořovic a investor tzv. Lánské koněspřežky, angažoval se i v obrozeneckých aktivitách v Čechách.

Narodil se ve Vídni jako nejstarší syn majitele panství Hořovice Rudolfa Jana Bruntálského z Vrbna (1761–1823) a jeho manželky Marie Terezie, rozené hraběnky Kounicové (1763–1803), vnučky významného státníka, knížete Václava Antonína Kounice. Přes rodinu své matky byl spřízněn s říšským kancléřem Metternichem. V roce 1823 převzal po otcově smrti rodové dědictví v Hořovicích. Dosáhl čestných hodností c. k. komořího a tajného rady, nakonec u dvora zastával v letech 1834–1848 funkci císařského nejvyššího štolby.

Pokračoval ve vedení úspěšné slévárny v Komárově na Hořovicku, ty patřily k předním evropským producentem litiny s uměleckoprůmyslovým využitím^[1]. Roku 1825 se pak Eugen z Vrbna zapojil do činnosti vznikající Pražské železniční společnosti, která stála za iniciováním a stavbou tzv. Lánské koněspřežky. V roce 1825 žádali spolu hrabětem Kašparem Šternberkem o stavební koncesi, právo k postavení dráhy získali 30. července 1827. Podle císařského privilegia měla dráha pokračovat z Kladna přes křivoklátské lesy, Zbečno a Liblín do Plzně, tedy též přes hořovické panství. Projekt však nakonec nebyl realizován v plné výši, nejdále byla dráha roku 1833 dovedena až do polesí Píně jihozápadně od Lán.

Eugen Dominik Bruntálský z Vrbna zemřel 24. března 1848 ve Vídni. Pohřben byl v rodové empírové kaplové hrobce zbudované roku 1811 na hořovickém městském hřbitově. Stal se zároveň posledním zde pohřbeným členem rodu.^[2]

Dne 8. července 1810 se ve vídeňské katedrále svatého Štěpána oženil s hraběnkou Marií Barborou Erdödyovou z Monyorókeréku a Monoszló (1793–1858) pocházející z uherského šlechtického rodu. Manželé měli spolu osm dětí, všechny se dožily dospělosti.

• 1. Dominik (22. 2. 1811 – 28. 1. 1876 Praha), manž. 1873 hraběnka Ida Grimaud d'Orsay (5. 8. 1816 Vídeň – 28. 9. 1894 Horní Maršov)
• 2. Marie Terezie (1. 4. 1812 Vídeň – 12. 3. 1890 Vídeň), manž. 1839 hrabě Antonín Bedřich II. Mitrovský (16. 4. 1801 Vídeň – 19. 8. 1865 Kunštát), nejvyšší zemský sudí (1841–1847), prezident vrchního zemského soudu v Čechách (1849–1854)
• 3. Rudolf Evžen (28. 4. 1813 Vídeň – 6. 2. 1883 Vídeň), poslanec Říšské rady a Moravského zemského sněmu, člen Panské sněmovny, zůstal svobodný, ale měl nemanželského syna Karla (1861–1941)
• 4. Karolína (11. 2. 1815 Vídeň – 18. 10. 1843 Křimice), manž. 1834 Jan Nepomuk Karel z Lobkowicz (14. 1. 1799 Vídeň – 6. 6. 1878 Konopiště), c. k. komoří, zakladatel křimické linie roudnické primogenitury Lobkowiczů
• 5. Františka (22. 9. 1816 Vídeň – 4. 3. 1892 Vídeň), manž. 1834 hrabě Jan Maxmilián z Hardeggu (14. 7. 1810 Hrušovany nad Jevišovkou – 21. 4. 1894 Vídeň)
• 6. Arnoštka (8. 4. 1819 Vídeň – 11. 8. 1907 Neapol), manž. 1837 kníže Vincenzo Ruffo (25. 6. 1810 Katánie – 6. 5. 1889 Řím)
• 7. Evžen (25. 3. 1822 Vídeň – 21. 1. 1882 Vídeň), generálmajor rakousko-uherské armády, svobodný a bezdětný
• 8. Barbara Dominika (31. 3. 1824 Vídeň – 13. 1. 1900 Neapol), manž. 1851 Nicandro Onofrio Simeoni (29. 7. 1816 Neapol – 4. 9. 1892 Neapol)^[3]

• MATOUŠKOVÁ, Anna: Aristokrat v roli podnikatele. Minulostí Berounska; Sborník Státního okresního archivu Beroun, 1998 ISBN 978-80-23817-034