Eugen Gura

Eugen Gura
Narození8. listopadu 1842
Břežany
Úmrtí26. srpna 1906 (ve věku 63 let)
Berg
Povoláníoperní pěvec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eugen Gura (8. listopadu 1841 Břežany[1]26. srpna 1906 Berg, Bavorsko[2]) byl operní pěvec, basbarytonista, specializoval se na wagnerovský repertoár.

Životopis

Gura byl pokřtěný jako Eugen Josef. Jeho otcem byl Isidor Gura, učitel v Břežanech pocházející z Pastuchovic, matka Terezie se narodila v Roztylech.[1]

Středoškolské vzdělání získal na reálce v Rakovníku. Protože jeho otec spojoval synovu budoucnost s technickým zaměstnáním, zapsal se Gura v roce 1860 na Polytechniku ve Vídni. Jeho zájem však směřoval k umění: hudbě a malbě. Na Polytechnice proto zůstal jen dva semestry, další rok se vzdělával v malbě na Akademii ve Vídni. Roku 1862 odešel do Mnichova, kde se na tamní Akademii stal žákem Hermanna Anschütze.[3] Ten rozpoznal Gurův talent a doporučil ho krašovickému rodáku Franzi Hauserovi, tehdejšímu řediteli mnichovské konzervatoře.[4] Gura pak dva roky paralelně studoval malířství a zpěv, nakonec se ale rozhodl pro to druhé. Získal angažmá v Národním divadle v Mnichově, kde roku 1865 debutoval v komické opeře Der Waffenschmied (Zbrojíř) od Alberta Lortzinga v roli hraběte Liebenaua.[5] V Mnichovské opeře však dostával málo příležitostí, a tak roku 1867 přijal nabídku Theodora Loba, ředitele operního domu ve Vratislavi. Gurovo působení ve Vratislavi ukončila prusko-francouzská válka. Roku 1870 odešel do Lipska, kde působil dalších šest let.[6] Zde také začala jeho koncertní kariéra v různých evropských městech, mj. v Německu, Holandsku a Švýcarsku.

Gura v roli Hanse Sachse roku 1882

Roku 1874 navštívil Lipsko několikrát Richard Wagner. Gura slavného skladatele zaujal, a tak obdržel pozvání k účinkování na prvním ročníku Hudebních slavností v Bayreuthu v roce 1876. Zde Gura vystoupil ve dvou operách z tetralogie Prsten Nibelungův: ve Zlatě Rýna a Soumraku bohů.[7] V roce 1875 se stal členem Státní opery v Hamburku, kde působil pod Bernhardem Pollinim dalších osm let.[8] V Bayreuthu navázal Gura spolupráci s proslulým dirigentem Hansem Richterem. Zpíval pak v jeho provedení Mistrů pěvců norimberských roku 1882 v Londýně. Gura přednesl part Hanse Sachse, představení se uskutečnilo šestkrát.

Když vypršela Gurovi v Hamburku smlouva, vrátil se v roce 1882 na místo svého prvního angažmá do Mnichova. V letech 1886 a 1889 opět účinkoval na bayreuthských hudebních slavnostech a znovu ve Wagnerových operách: jako Sachs v Mistrech pěvcích, v roli Amfortase v Parsifalovi a jako král Marke v Tristanovi a Isoldě. V roce 1884 zpíval soukromě part Amfortase Wagnerovu velkému ctiteli Ludvíku II. Bavorskému. Z Mnichova nejčastěji vyjížděl koncertovat do Berlína, kde přednášel písně klasických autorů.

V roce 1896 ze zdravotních důvodů s veřejným vystupováním skončil; neodmítl však nabídku vystoupit ve své mistrovské roli Hanse Sachse při slavnostním otevření Prinzregententheater v Mnichově v srpnu 1901. V roce 1906 Gura zemřel ve své vile v Aufkirchenu. Rok předtím vydal autobiografickou knihu Erinnerungen aus meinem Leben (Vzpomínky z mého života).[9]

Rodina

Gura měl syny Eugena (1869–1944) a Hermanna (1870–1944). Hermann byl stejně jako otec barytonista a působil i jako producent.[10] Eugen se prosadil jako divadelní herec, ve 20. letech hrál i v několika němých filmech.[11] Po úmrtí ředitele Nového německého divadla v Praze Angelo Neumanna (1838–1910) byl Eugen Gura ml. uváděn mezi kandidáty na toto místo.[12] Neumannovým nástupcem se však stal Heinrich Teweles.

Eugen Gura a české prostředí

Umělecká kariéra Eugena Gury se odehrála v německém jazykovém prostředí. Na rozdíl od německého tisku vycházejícího v Čechách a na Moravě byl českým tiskem za života spíše opomíjen.[p 1] V pražském Národním divadle nevystoupil.

Vila Gura – místo úmrtí

Vilu, ve které zemřel, si Eugen Gura nechal postavit v roce 1881; stojí v bavorském Bergu, poblíž Starnbergerského jezera (Starneberger See).[13] Do obvodu Bergu patří i obce Aufkirchen a Leoni, které jsou též označovány za místo úmrtí. Jedná se stále o tutéž vilu. Vila je památkově chráněna, což bylo nutno vzít v úvahu při její nedávné rekonstrukci.[14]

Odkazy

Poznámky

  1. Viz server Kramerius, vyhledávání Eugen Gura.[1]

Reference

  1. a b Státní oblastní archiv v Litoměřicích, Farní úřad Žabokliky, matrika narozených inv. č. 188/3, fol. 129v, přístup 22. 11. 2018
  2. Bavorský operní pěvec Eugen Gura zemřel. Národní listy. 29. 8. 1906, s. 5. Dostupné online. 
  3. TUTTE, Karl. Der politische Bezirk Saaz. Eine Heimatkunde. Žatec: Verlag des Bezirks-Lehrer-Vereins in Saaz, 1904. 918 s. Kapitola Gura: Mein Lebensgang, s. 599–600. 
  4. PATROVSKÁ, Zdena; ROEDL, Bohumír. Biografický slovník okresu Louny. Louny: Státní okresní archiv Louny, 2000. 118 s. ISBN 80-86067-50-5. S. 33–34. 
  5. Österreichisches biografisches Lexikon [online]. Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. 
  6. Pazdírkův hudební slovník naučný, díl 2, sv. 1. Brno: Oldřich Pazdírek, 1937. S. 347. 
  7. Ottův slovník naučný 10, s. 625.
  8. Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder, sv. 1. München: R. Oldenbourg, 1974. S. 492. 
  9. GURA, Eugen. Erinnerungen aus meinem Leben. Leipzig: Breitkopf & Härtel, 1905. 124 s. 
  10. Údaj na Oxford Reference, přístup 2. 12. 2018.
  11. Údaj na německém filmovém portálu, přístup 2. 12. 2019.
  12. Direktor Angelo Neumann + (německy). Egerer Zeitung. 22. 12. 1910, s. 1. Dostupné online. 
  13. Villa Gura – poloha a mapa
  14. Haushochdrei: Villa Gura (německy)

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce