Eugen Karel Czernin z Chudenic

Evžen I. Karel hrabě Czernin z Chudenic
Eugen Karel Czernin z Chudenic 1867 Kryspin
4. vladař domu hradeckého a chudenického a nejvyšší dědičný číšník Českého království
Ve funkci: 23. dubna 1845 – 11. července 1868
Předchůdce	Jan Rudolf Czernin z Chudenic
Nástupce	Jaromír Czernin z Chudenic
Dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady
Ve funkci: 18. dubna 1861 – 11. července 1868
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Panská sněmovna zřízena v roce 1861
Nástupce	Jaromír Czernin z Chudenic
C. k. komoří a tajný rada
Narození	4. listopadu 1796 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	11. července 1868 (ve věku 71 let) zámek Petrohrad Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	kostel svatého Jakuba v Jindřichově Hradci
Choť	(1817) Marie Terezie z Orsini-Rosenbergu (1798–1866)
Rodiče	Jan Rudolf Czernin z Chudenic (1757–1845) a Marie Terezie ze Schönborn-Heussenstammu (1758–1838)
Děti	1. Jaromír (1818–1908) 2. Heřman Zdenko (1819–1892) 3. Rudolf (1821–1873) 4. Humbert (1827–1910) 5. Marie Terezie, provd. Pejacsevichová de Verőcze (1829–1916) 6. Karolína (1830–1852)
Příbuzní	děd: Prokop Vojtěch Czernin z Chudenic (1726–1777) babička: Marie Antonie z Colloreda (1728–1757) vnučka: Marie Tereza, provd. Schönborn-Buchheim-Wolfsthalová (1843–1910) vnučka: Marie Rudolfina, provd. Salm-Reifferscheidt-Krautheimová (1845–1922) vnučka: Karolína, provd. Lederbur-Wichelnová (1847–1907) vnučka: Arnoštka, provd. z Öttingen-Öttingenu a Öttingen-Wallersteinu (1848–1908) vnuk: Evžen (Eugen) Czernin z Chudenic (1851–1925) vnuk: Rudolf Czernin z Chudenic (1855–1927) vnučka: Filipína Terezie, provd. Longueval-Buquoyová (1858–1937) vnuk: Rudolf Czernin z Chudenic (1874–1949)
Zaměstnání	historik, topograf, velkostatkář a průmyslník, politik
Profese	šlechtic
Commons	Eugen Karl Czernin von und zu Chudenitz
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Evžen I. Karel hrabě Czernin z Chudenic též Černín z Chudenic (celým jménem Evžen Ervín Karel Jan Nepomuk Maria říšský hrabě Černín z Chudenic, německy Eugen Erwein Karl Johann Nepomuk Maria Reichsgraf Czernin von und zu Chudenitz; 4. listopadu 1796 Vídeň^[1] – 11. července 1868 zámek Petrohrad^[2]) byl český šlechtic z rodu Černínů z Chudenic. Patřil k významným osobnostem českého národního obrození a byl předním mecenášem Národního muzea. Byl také jedním z největších velkostatkářů v Čechách, na svých panstvích (Jindřichův Hradec, Chudenice, Krásný Dvůr, Petrohrad) se věnoval podnikání, pokračoval také v aktivitách svého otce v budování zámeckých parků. Od roku 1861 byl dědičným členem rakouské Panské sněmovny.^[3]

Narodil se ve Vídni jako jediný syn dlouholetého nejvyššího komořího hraběte Jana Rudolfa Černína (1757–1845) a jeho manželky Marie Terezie, rozené hraběnky Schönbornové (1758–1838). Evžen od mládí vynikal znalostmi historie, zeměpisu a dalších oborů, od svých dvanácti let až do smrti si vedl podrobný deník, který je uložen v rodinném archivu a patří k důležitým pramenům osobní povahy. Ve vlasteneckém zaujetí navázal na aktivity svého otce a udržoval styky s mnoha osobnostmi národního obrození. Patřil k významným mecenášům Národního muzea, které podporoval finančně i dary ze svých vlastních sbírek. Na zámku v Jindřichově Hradci sloučil archivy pánů z Hradce, Slavatů a Černínů z Chudenic. Po schwarzenbersko-rožmberském archivu v Třeboni byla jindřichohradecká sbírka archiválií druhou největší v Čechách a již za Evžena Černína byla zpřístupněna badatelům (František Palacký). Proslul také jako filantrop se sociálním zaměřením, stavěl domy pro dělníky na svých panstvích a založil zvláštní ústav pro vdovy a sirotky panských úředníků.

Příležitostně se angažoval také v politice, v revolučním roce 1848 jako jeden z mála velkostatkářů podpořil zrušení roboty. Později kritizoval poměry Bachova absolutismu a v roce 1860 vydal anonymní spis Poznámky o poměrech české šlechty. V letech 1861–1863 byl poslancem českého zemského sněmu za velkostatkářskou kurii svěřeneckých velkostatků. Jako majitel fideikomisu se v roce 1861 stal zároveň dědičným členem rakouské panské sněmovny. Z čestných hodností dosáhl titulů c. k. komořího a tajného rady. Po rodině Slavatů užíval také titul vladař domu jindřichohradeckého a byl dědičným nejvyšším číšníkem Českého království.

Zemřel na zámku v Petrohradě, pohřben byl v rodové hrobce v kostele sv. Jakuba v Jindřichově Hradci, který byl na jeho popud nově postaven v letech 1859–1860.^[4]

Po otci byl dědicem několika velkých panství v jižních, severních a západních Čechách, která jej svým rozsahem řadila mezi přední pozemkové vlastníky v Českém království (Jindřichův Hradec, Krásný Dvůr, Petrohrad, Chudenice). Při převzetí otcovského dědictví v roce 1845 byly velkostatky v Čechách ohodnoceny sumou přes tři a půl miliónu zlatých.^[5] Hned po převzetí dědictví rozšířil rodový majetek přikoupením panství Mašťov v sousedství Krásného Dvora. K Mašťovu později získal ještě nedaleké Libědice. Správě majetku se osobně věnoval a měl zájem na efektivním hospodaření. Své záměry často konzultoval se Schwarzenbergy, kteří byli v jižních Čechách jeho sousedy. S několika příslušníky rodu Schwarzenbergů ostatně od dětství udržoval přátelské vztahy.^[6] Na velkostatku Petrohrad nechal postavit nový pivovar (architekt Josef Zítek).^[7] V návaznosti na rozšířené pěstování cukrové řepy zřídil v Krásném Dvoře cukrovar, který byl zásoben palivem z nově otevřeného uhelného dolu v Brodech.^[8] Cukrovar byl otevřen také na nedokončeném zámku v Chocomyšli v západních Čechách. Jeho provoz byl ale kvůli nízkým výnosům ukončen po několika letech a zámek byl později přestavěn na lihovar.^[9] Mimoto pokračoval v budování zámeckých parků na svých panstvích (Krásný Dvůr)^[10], na rozdíl od otce ale upřednostňoval pobyty na zámku v Petrohradě, kde založil muzeum archeologických památek.^[11] Pozornost věnoval i majetkům v západních Čechách, na nejstarším rodovém sídle v Chudenicích založil knihovnu zahrnující 1450 děl (ze tří čtvrtin v německém jazyce). Tato knihovna je^[kdy?] v majetku Národního památkového ústavu v Plzni.^[12] Na chudenickém panství nechal v letech 1858–1861 přestavět zámek Lázeň^[13] a pokračoval v úpravách zámeckého parku s arboretem známého pod názvem Americká zahrada.^[14]

Kromě rozsáhlých velkostatků v různých částech Čech byl Evžen Černín majitelem Černínského paláce v Praze na Hradčanech. Tuto velkolepou budovu však Černínové v této době již nevyužívali a palác byl po částech pronajímán pro různé účely. Nakonec v roce 1851 koupil palác stát a od té doby zde na několik desetiletí byla umístěna kasárna. Také ve Vídni byl Evžen Černín vlastníkem významných nemovitostí. Po otci zdědil Černínský palác ve čtvrti Innere Stadt, který byl v roce 1855 prodán rodině Buquoyů. Vídeňské sídlo Černínů se později přesunulo do nového paláce vystavěného v letech 1837–1839 ve čtvrti Josefstadt. V tomto paláci byly také soustředěny bohaté umělecké sbírky zahrnující malířská díla předních evropských mistrů (Rubens, Rembrandt, van Dyck).

V roce 1817 se ve Vídni oženil s hraběnkou Marií Terezií z Orsini-Rosenbergu (1798–1866), která byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.^[15] Z jejich manželství se narodilo šest dětí:

• 1. Jaromír (13. března 1818 Vídeň – 26. listopadu 1908 Petrohrad), c. k. tajný rada, komoří, dědičný člen rakouské panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna, majitel velkostatků Jindřichův Hradec, Krásný Dvůr, Petrohrad, Chudenice, Mašťov^[16]
  • ⚭ (26. února 1843 Brno) Karolína Františka hraběnka ze Schaffgotsche (13. září 1820 Brno – 9. října 1876 Petrohrad)
  • ⚭ (19. března 1879 Vídeň) Josefína Paarová, ovdovělá Falkenhaynová (1. ledna 1839 Vídeň – 6. února 1916 tamtéž)
• 2. Heřman Zdenko (20. února 1819 Vídeň – 2. srpna 1892 Drážďany), c. k. komoří, majitel velkostatků Kysibel a Andělská Hora^[17]
  • ⚭ (13. listopadu 1853 Praha) Aloisie z Morzinu (6. května 1832 Praha – 26. července 1907 Vrchlabí), majitelka velkostatků Vrchlabí a Horní Maršov
• 3. Rudolf (13. dubna 1821 Vídeň – 31. července 1873 Teplice), c. k. major, svobodný a bezdětný^[18]
• 4. Humbert (15. ledna 1827 Vídeň – 30. listopadu 1910 Štýrský Hradec), c. k. major^[19]
  • ⚭ (19. listopadu 1864 Vídeň) Terezie Grünnová (1. srpna 1840 Žatec – 17. března 1911 Štýrský Hradec)
• 5. Marie Terezie (27. března 1826 – 29. listopadu 1916)^[20]
  • ⚭ (20. června 1857 Vídeň) Ladislaus Pejacsevich (14. listopadu 1828 Pešť – 30. ledna 1916 Vídeň), c. k. tajný rada, komoří, dědičný člen uherské panské sněmovny, nejvyšší hofmistr arcivévodkyně Marie Annunziaty, rytíř Řádu zlatého rouna
• 6. Karolína (31. prosince 1830 Vídeň – 15. července 1852 tamtéž), svobodná a bezdětná^[21]

• Paradoxy české šlechty, Vladimír Votýpka, nakladatelství Paseka, s.r.o., Praha a Litomyšl, rok vydání: 2005, 2013, ISBN 978-80-7432-351-5, stran 371, 2. vydání, kap. 9
• KOBLASA, Pavel. Czerninové z Chudenic. Stručné dějiny rodu a schematismus rodových panství. České Budějovice: Historicko-vlastivědný spolek České Budějovice, 2000. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Evžen Karel Černín z Chudenic na Wikimedia Commons
• Černínové na oficiálních stránkách zámku Benešov nad Ploučnicí
• Rodokmen Černínů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
• Rodokmen s erby na stránkách www.roskildehistorie.dk
• Evžen Karel Černín na webu rakouského parlamentu
• Životopis Evžena Karla Czernina Archivováno 1. 8. 2021 na Wayback Machine.
• Rodokmen nedrahovické linie Černínů z Chudenic