Eugen Strouhal
Prof. MUDr. et PhDr. Eugen Strouhal, DrSc. | |
---|---|
Eugen Strouhal na fotografii vpravo, Portland, Oregon (USA) 1970 | |
Narození | 24. ledna 1931 Praha |
Úmrtí | 20. října 2016 (ve věku 85 let) Praha |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Povolání | antropolog, egyptolog |
Příbuzní | Vincenc Strouhal dědeček |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Eugen Strouhal (24. leden 1931, Praha – 20. říjen 2016, Praha), v běžném životě a v publikacích užíval jméno Evžen Strouhal, byl významný český antropolog, archeolog, lékař a muzejník, který přispěl k založení vědního oboru paleopatologie. Zabýval se především výzkumem starého Egypta. Působil v Československém egyptologickém ústavu Univerzity Karlovy (dnes Český egyptologický ústav), následně v Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur, a později také na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze.[1] Hlásil se ke katolickému vyznání a prosazoval ekumenický přístup.[2]
Život a dílo
Mládí a studia
Eugen Strouhal se narodil v Praze do vědecké rodiny. Oba jeho rodiče byli lékaři.[3] Dědeček, Vincenc Strouhal, patřil mezi kapacitu v oblasti experimentální fyziky, jeho biografii věnoval i jednu ze svých posledních knih Profesor Čeněk Strouhal, zakladatel české experimentální fyziky. V roce 1956 vystudoval na Univerzitě Karlově v Praze Fakultu všeobecného lékařství a o tři roky později Filozoficko-historickou fakultu.[4]
Kariéra
Počátky kariéry
Od roku 1956 do roku 1957 působil jako lékař ve Františkových Lázních. Následně roku 1957 nastoupil jako odborný asistent do Biologického ústavu Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni, kde působil do roku 1960. Zde započala jeho pedagogická činnost, která zaznamenala u studentů velkou popularitu. Poté krátce působil na lůžkovém oddělení Výzkumného ústavu endokrinologickém v Praze-Motole. Od roku 1961 se stal členem Československého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde působil do roku 1968. V těchto letech také učil antropologii a archeologii zahraniční studenty v angličtině a francouzštině na Univerzitě 17. listopadu.[5]
Politické pozadí
Vzhledem k událostem Pražského jara roku 1968 byl pro udržení se na Karlově univerzitě nucen vstoupit do Komunistické strany Československé. To odmítl a rozhodl se pro zaměstnání v Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur, kde mu bylo umožněno v započaté práci pokračovat. Zde působil jako kurátor sbírek od roku 1969 do roku 1992[5]. Tam se zasloužil o pokračování expedic a o založení a uspořádání sbírkových fondů pravěku a starověku z oblasti Egypta.[4] Na Karlovu univerzitu se jako pedagog vrátil po sametové revoluci v roce 1989. Začal vyučovat od roku 1990 na 1. lékařské fakultě v jejím Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků, jehož byl od roku 1993 (v témže roce ukončil zaměstnání v Náprstkově muzeu) do roku 1998 přednostou[5] a poté emeritním profesorem.[1] Zasloužil se o znovuzrození tohoto ústavu, který během normalizace téměř zanikl.[5]
Kariérní úspěchy
Do Náprstkova muzea převedl značnou část staroegyptských mumií. Roku 1971 uspořádal výstavu Staroegyptské mumie, které zkoumal spolu s radiologem Lubošem Vyhnánkem. Na základě této spolupráce vznikla publikace Egyptian Mummies in Czechoslovak Collections vydaná v roce 1979, jež patřila mezi jedny nejuznávanějších tohoto typu.[4] Díky popularitě u studentů se zasloužil o prosazení paleopatologie, jakožto individuální složky lékařského programu. Na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy uspořádal několik konferencí, např. Konference o historii medicíny v roce 1996 a 12. sjezd Paleopatologické asociace v Praze a Plzni roku 1998.
Roku 2004 se zotavil z vážné, život ohrožující nemoci. Následně se rozhodl odejít z Karlovy Univerzity, za zásluhy tomuto ústavu mu byl udělen titul emeritního profesora. Nepřestal se věnovat studiu a výzkumu paleopatologie.[5]
Výpravy do Egypta
Od roku 1961 do roku 1965 se opakovaně zúčastňoval expedic do Núbie v rámci programu UNESCO, který usiloval o záchranu památek ohrožených vodami nově budované Vysoké Asuánské přehrady.[6] Zde se podílel především na výzkumu pohřebišť z pozdně Římské a raně Byzantské doby u Wádí Kitny a Kalábši jih.[7] Tyto expedice ho inspirovaly k uspořádání další série výzkumných výprav, které se konaly od roku 1965 do roku 1967, zkoumajících obyvatelstvo přesídlené z oblasti zaplavené Vysokou Asuánskou přehradou.
Účastnil se československého archeologického výzkumu v Abúsíru nedaleko Káhiry. V roce 1961, 1966 a 1968 pak přímo při odkrývání Ptahšepsesovy mastaby, která patří mezi největší nekrálovské hrobky Egypta 3. tisíciletí př. n. l. Expedic do Abúsíru se účastnil i po odchodu z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy roku 2004. Spolupracoval rovněž s britsko-nizozemskou expedicí v severní Sakkáře a s rakouskou expedicí v núbijské Sajále.[4][8]
Přínos pro paleopatologii
Patřil mezi největší vědecké kapacity tohoto oboru.[9] Spoluzaložil Paleopatologickou asociaci (Detroit 1982). Zabýval se především doklady o nádorovém bujení a výzkumem tělesných pozůstatků historických osobností starověkého Egypta, především panovníků a členů jejich rodin.[4]
Bibliografie
- 1966 – Dějiny Afriky. Praha: Svoboda. Dvousvazkové dílo, na němž se podílel jako jeden ze spoluautorů.
- 1974 – Do srdce mauretánské Sahary. Praha: Vyšehrad. Popisuje poznatky z cest a výzkumů ze Sahary.
- 1981 – Setkání s Aljaškou. Praha: Vyšehrad.
- 1989 – Život starých Egypťanů. Praha: Panorama. ISBN 80-7038-089-6 – nejznámější kniha, která byla přeložena do 8 jazyků. Vychází opakovaně.
- 1999 – Sedmkrát do Núbie. Praha: Vyšehrad. ISBN 80-7021-005-2 – poznatky z expedic do Egypta za záchranou núbijských archeologických lokalit a výzkumu núbijské populace
- 2008 – Trpěli i dávní lidé nádory? Historie a paleopatologie nádorů, zvláště zhoubných. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-1481-6
- 2010 – Lékařství starých Egypťanů (1. svazek). Praha: Academia. ISBN 978-80-200-1865-6 – zamýšleno, jakožto vícesvazkové dílo. Mělo zahrnovat medicínské znalosti starověkých Egypťanů. Strouhal stihl vydat pouze první svazek, na kterém spolupracoval s egyptology Břetislavem Vachalou a Hanou Vymazalovou.
- 2012 – Profesor Čeněk Strouhal - Zakladatel české experimentální fyziky. Praha: Academia. ISBN 978-80-200-2061-1
Ocenění
- 1968, kandidát věd
- 1969, čestné členství Rakouské antropologické společnosti ve Vídni
- 1980, čestné členství Španělské antropologické společnosti v Madridu
- 1981, Hrdličkova pamětní medaile
- 1985, čestné členství Švédské antropologické společnosti ve Stockholmu
- 1987, Michałowskiho medaile
- 1988, čestné členství Polské antropologické společnosti ve Varšavě
- 1991, čestné členství Rakouského archeologického institutu ve Vídni
- 1991–1995, získal ocenění, jež byly odmítnuty předchozím režimem
- 1991, doktor věd a archeologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, docent na Fakultě archeologie Varšavské Univerzity
- 1992, docent na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v oboru antropologie
- 1995, profesor dějin lékařství na 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze
- 1998, tři medaile z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
- 2004, emeritní profesor Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků
- 2006, čestné členství společnosti pro dějiny věd a techniky v Praze
Odkazy
Reference
- ↑ a b VACHALA B. 2016. Prof. MUDr. PhDr. Eugen Strouhal, DrSc., Dr.habil. Anthropologia Integra 7/2, S:101-102.
- ↑ KIRSCHNER, Jan. Zemřel významný egyptolog a ekumenicky otevřený křesťan Eugen Strouhal / Christnet.eu. www.christnet.eu [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné online.
- ↑ Životní momenty [online]. [cit. 2017-11-17]. [www.mestosec.cz/assets/File.ashx?id_org=14646&id_dokumenty=3213 Dostupné online].
- ↑ a b c d e BAREŠ L. 2017. Evžen Strouhal (24. 1. 1931 – 20. 10. 2016). Nekrolog. Pražské egyptologické studie XVIII S: 83-86. ISSN 1214-3189.
- ↑ a b c d e ZINK A.R. 2012. Eugen Strouhal (1931-). In: Buikstra J.E., Roberts Ch.A. (Editors) 2012. The Global History of Paleopathology. Pioneers and Prospects. Oxford, Oxford University Press. S: 127-130. ISBN 978-0195389807.
- ↑ STROUHAL, Eugen. Sedmkrát do Núbie. Praha: Vyšehrad, 1989. ISBN 80-7021-005-2.
- ↑ STROUHAL, Eugen. Wadi Qitna and Kalabsha-South. Late Roman - early Byzantine tumuli cemeteries in Egyptian Nubia. Volume I Archaeology. Charles University: Prague, 1984.
- ↑ STROUHAL, Eugen; JUNGWIRTH, Johan. Die Anthropologische Untersuchung der C-Gruppen- und Pan-Gräber-Skelette aus Sayala, Ägyptisch-Nubien. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 1984. ISBN 3700106734.
- ↑ WWW.FF.CUNI.CZ, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |. Zemřel prof. Eugen Strouhal, dlouholetý spolupracovník Českého egyptologického ústavu FF UK. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. 2016-11-02. Dostupné online [cit. 2017-11-17].
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Autor: John Atherton, Licence: CC BY-SA 2.0
The photo was taken near Portland State University, across from the Smith Memorial building, in the mid-1970s.