Eugen von Albori

Eugen svobodný pán von Albori
C. k. polní zbrojmistr Eugen von Albori jako zemský velitel v Krakově (1900)
Zemský velitel a šéf zemské vlády v Bosně a Hercegovině
Ve funkci: 3. prosince 1903 – 25. prosince 1907
Předchůdce	Johann Nepomuk von Appel
Nástupce	Anton von Winzor
Narození	27. prosince 1838 Kotor
Úmrtí	5. září 1915 (ve věku 76 let) Vídeň
Profese	voják a politik
Ocenění	rytíř Císařského řádu Leopoldova (1878) Řád železné koruny 2. třídy (1880) Knight Grand Cross of the Order of Friedrich I (1897) Řád železné koruny 1. třídy (1898) velkokříž Řádu červené orlice (1902) … více na Wikidatech
Commons	Eugen von Albori
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eugen svobodný pán von Albori (Eugen Maria Vinzenz Anton Freiherr von Albori)^[1] (27. září 1838 Kotor – 5. září 1915 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Od mládí sloužil v rakouském vojsku a již v roce 1880 získal titul barona. V hodnosti c. k. polního zbrojmistra byl v letech 1903–1907 zemským velitelem a správcem zemské vlády v okupované Bosně a Hercegovině. V roce 1907 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty, v roce 1910 odešel do výslužby.

Životopis

Pocházel ze staré patricijské rodiny z Benátek, narodil se v Kotoru, kde jeho otec působil jako soudce. Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil v roce 1857 v hodnosti podporučíka. V roce 1859 se zúčastnil války se Sardinií a za účast v prohrané bitvě u Magenty obdržel Vojenský záslužný kříž, téhož roku byl již poručíkem. Poté působil v generálním štábu a postupoval v hodnostech (hejtman 1864, major 1872), mezitím působil jako instruktor taktiky na Tereziánské vojenské akademii. Jako štábní důstojník se zúčastnil prusko-rakouské války (1866), poté nějakou dobu sloužil u zemského velitelství v Brně.^[2] Jako velitel štábu působil také v Terstu a zúčastnil se okupace Bosny a Hercegoviny (1878). V roce 1878 dosáhl hodnosti plukovníka a v roce 1880 se svým bratrem Johannem (1828–1908),^[3] velkoobchodníkem v Terstu, získal titul svobodného pána.^[4]

Po roce 1881 byl velitelem různých pluků v Záhřebu, Miskolci a Lublani, byl povýšen postupně na generálmajora (1887) a polního podmaršála (1889). V roce 1894 byl jmenován c. k. tajným radou^[5] a krátce působil jako zástupce velitele ve Vídni, od září 1894 byl vrchním velitelem 1. armádního sboru v Krakově. Pod zemské velitelství v Krakově spadala Halič, Rakouské Slezsko a severní Morava.^[6] V roce 1897 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a v letech 1903–1907 byl guvernérem v okupované Bosně a Hercegovině, zároveň také velitelem 15. armádního sboru v Sarajevu.^[7] V roce 1907 byl povýšen na generála pěchoty^[8] a závěr aktivní služby strávil ve funkci generálního inspektora pěchoty (1907–1910).^[9] V roce 1910 odešel do výslužby, formálně byl penzionován v roce 1913^[10] a dožil v soukromí ve Vídni.

Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny I. třídy (1898) a velkokříže Leopoldova řádu (1903), řadu vyznamenání obdržel také od zahraničních panovníků.^[11]

Jeho synovec Eduard Eugen von Albori (1871–1946) sloužil také v rakousko-uherské armádě a za první světové války dosáhl hodnosti generálmajora (1918).^[12]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eugen von Albori na Wikimedia Commons
• Životopis Eugena von Albori na webu Muzea v Novém Jičíně