Eugenie jednokvětá

Eugenie jednokvětá
Eugenie jednokvětá (Eugenia uniflora)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	myrtotvaré (Myrtales)
Čeleď	myrtovité (Myrtaceae)
Rod	eugenie (Eugenia)
Binomické jméno
Eugenia uniflora L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eugenie jednokvětá (Eugenia uniflora) je jihoamerická, subtropická či tropická dřevina s nevelkými, jedlými plody, jeden z mnoha druhů rostlin z rozsáhlého rodu eugenie. V současnosti se pěstuje pod názvy pitanga, brazilská nebo surinamská třešeň, atd. Ve své domovině je stálezelenou rostlinou, v nepříznivých podmínkách (chlad, sucho) se chová jako opadavá.^[2][3]

Rozšíření

Druh je za původní považován v oblastech Jižní Ameriky. Tradičně roste v Surinamu, Guyaně, Francouzské Guyaně, Brazílii a k ní na přiléhajících územích Bolívie, Paraguaye, Uruguaye a také na severu Argentiny. Postupně byl odtud rozšířen téměř po celé subtropické a tropické Americe včetně Karibiku, dostal se na jih Afriky, na indický subkontinent, do Číny, jihovýchodní Asie, Austrálie i na ostrovy Indického a Tichého oceánu. Byl také vysázen na Blízkém východě, v Makaronésii a na středomořském pobřeží.

Rostlina byla dovezena a zkoušena v Evropě již v době, kdy se portugalští mořeplavci domnívali, že ji přivezli z Indie.^[3][4][5]

Ekologie

Je to teplomilná dřevina preferující vlhčí klima. Původně tyto stromy nebo keře vyrůstaly na březích řek, v řídkých lesích nebo v křovinách. Nejlépe roste a plodí v hluboké, výživné, vlhké, ale dobře odvodněné půdě, na plném slunci i v polostínu. Dobře zakořeněná úspěšně přečká i období sucha. Rostlina je přizpůsobivá, může vyrůstat i na mírně zasolené půdě či v dosahu slané mlhy. Je nížinným druhem, obvykle se ji nedaří ve vyšších nadmořských výškách nad 1000 m. Nesnese pokles teploty pod 0 °C.^[3][4]

Popis

Eugenie jednokvětá může vyrůstat jako štíhlý, často nerovně rostoucí strom vysoký až 8 m nebo hustý keř nepřerůstající výšku 5 m. Kmen stromu mívá průměr nejvíce 50 cm a je pokryt hladkou, nahnědlou kůrou. Vstřícně vyrůstající listy jsou jednoduché, mají krátké řapíky, jsou vejčité, eliptické až kopinaté, 4 až 7 cm dlouhé a 2 až 4 cm široké. Na bázi jsou zaoblené, po obvodě celokrajné a na vrcholu tupě zašpičatěné, někdy bývají zvlněné. Jejich čepele jsou na svrchní straně lesklejší, tmavší a mají hlubokou střední žilku, na spodní straně mají asi pět až sedm párů vyniklých, po okraji obloukovitých, postranních žilek. V mládí jsou listy zbarvené světle růžově až bronzově, při kvetení a zrání plodů jsou tmavě zelené a lesklé (výše položené bývají sytější) a v suchém nebo chladném období zčervenají. Listy jsou aromatické, jejich vůně odpuzuje mnohý hmyz, např. mouchy.

Slabě vonící, krémově bílé květy o velikosti 2 až 3 cm vyrůstají na krátkých stopkách z dřevnatých větví jednotlivě, nebo po dvou až čtyřech v hroznovitých květenstvích. Oboupohlavné květy s malými listeny mají krátkou češuli nepřesahující dvoupouzdrý semeník, čtyřčetný, vytrvalý, trubkovitý kalich s lístky 3 mm velkými a čtyři, asi 8 mm velké, bílé, obvejčité lístky korunní. V květu bývá shluk asi 50 až 60 tyčinek s bílými nitkami a žlutými prašníky, semeník obsahuje asi 40 vajíček. Květy se opylují převážně cizím pylem za pomoci hmyzu, nejčastěji včely medonosné.

Po opylení se plody vyvíjejí velmi rychle a jsou obvykle již do měsíce zralé. Jsou to převisle rostoucí, tmavě červené, zploštělé bobule asi 2 až 3 cm velké, které mají obvykle osm vystouplých žeber a stopu po vytrvalém kalichu. Při zrání mění svou barvu ze zelené na oranžovou a ve zralosti bývají zářivě červené až purpurově hnědé, někdy téměř černé. Jejich slupka je tenká a kryje šťavnatou, až 90 % vody obsahující oranžově červenou dužinu, která je sladkokyselé chuti a voní po pryskyřici. Uvnitř je jedno větší kulaté, nebo dvě až tři menší zploštělá semena.^{[2][3][4][6][7]}

Rozmnožování

V přírodě se rostliny rozšiřují semeny, která jsou i s plody sežrána ptáky nebo savci a roznesena v trusu po okolí. Semena zůstávají životaschopná jen po dobu ne delší než měsíc. Pokud se dostane do vhodných podmínek, vyklíčí obvykle během tři až čtyř týdnů. Při zakládání sadů s eugenií jednokvětou se v současnosti vysazují obvykle roubované semenáče, které skýtají záruku větší úrody kvalitního ovoce.

Mladé rostlinky rostou velmi rychle a za dobrých podmínek kvetou již za dva až tři roky a poprvé plodí ve věku pěti až šesti roků, na nevyhovujícím stanovišti až v deseti létech. V prostředí pro růst příznivém a při dostatku živin kvetou a plodí dvakrát ročně, v ideálních podmínkách i častěji. Při častém kvetení jsou jednotlivé výnosy nižší, ročně dospělý strom průměrně vyprodukuje 2,5 až 3,6 kg ovoce. Hnojením a zavlažováním stromů v suchém období se výtěžnost zvyšuje.^[3][4][7]

Význam

Eugenie jednokvětá se sází hlavně pro plody, které se spotřebovávají čerstvé nebo se z nich dělají džemy a kompoty, bývají také nakládány do octu. Plody obsahují okolo 10 % sacharidů a proto se z nich také vyrábí ovocné víno i pálenka. Obsahují také množství vitamínu C, vitamínu A, železa, vápníku a fosforu.

V listech jsou silice, které mají po destilaci analgetické, antiparazitální, antifungální a repelentní vlastnosti, v lidovém léčitelství jsou jejich extrakty používány k léčbě vnějších i vnitřních zánětů. Semena jsou nepoživatelná, obsahují hodně pryskyřice a způsobují průjmy.

Pro snadné a těžko kontrolovatelné rozšiřování byla eugenie jednokvětá na Floridě, Bahamách i Bermudách, na Mauriciu i Réunionu, mnoha ostrovech v Pacifiku včetně Havajských ostrovů a ve spolkovém státu Queensland v Austrálie označená za invazní druh. Je ji vyčítáno, že nekontrolovatelně vytváří husté křoviny a vytlačuje původní rostlinstvo. Stává se nežádoucím plevelem tamních lesů, jejich okrajů, městských zahrad, okolí silnic i břehových porostů.^[3][4][8]

Galerie

• 

  Otevřený květ

• 

  Větvička s květy

• 

  (c) Forest & Kim Starr, CC BY 3.0

  Mladé bronzové listy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu eugenie jednokvětá na Wikimedia Commons
• Taxon Eugenia uniflora ve Wikidruzích