Eulalie Bourbonská

Eulalie Bourbonská
vévodkyně z Galliery
Portrét Infantky Eulalie Bourbonské (Giovanni Boldini, 1898)
Úplné jméno	María Eulalia Francisca de Asís Margarita Roberta Isabel Francisca de Paula Cristina María de la Piedad
Narození	12. února 1864 Madrid, Španělsko
Úmrtí	8. března 1958 (ve věku 94 let) Irun, Španělsko
Pohřbena	El Escorial
Manžel	Antonín z Galliery
Potomci	Alfons z Galliery Luís Fernando de Orleans y Borbón
Dynastie	Bourboni
Otec	František Cádizský
Matka	Isabela II. Španělská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eulalie Bourbonská (12. února 1864, Madrid, Španělsko – 8. března 1958, Irun) byla španělská infantka, nejmladší potomek Isabely II. Španělské a Františka Cádizského. Byla sestrou krále Alfonsa XII. a tetou krále Alfonsa XIII. Byla známa svými kontroverzními knihami, které většinou kritizovaly zahraniční vůdce, ale také španělskou i zahraniční vládu.

Dětství

Eulalie se narodila 12. února 1864 v Královském paláci v Madridu jako třetí dcera a nejmladší ze čtyř dětí královny Isabely II. a Františka Cádizského. 14. února 1864 byla pokřtěna jako María Eulalia Francisca de Asís Margarita Roberta Isabel Francisca de Paula Cristina María de la Piedad. Jejími kmotry byli parmský vévoda a jeho sestra Markéta.^[1]

V roce 1868 byla Eulalie a její rodina donucena revolucí opustit Španělsko. Žili v Paříži, kde byla Eulalie vzdělávána. První svaté přijímání obdržela v Římě od papeže Pia IX.

V roce 1874 byl Eulaliin bratr dosazen na trůn místo jejich matky královny Isabely II. O tři roky později se Eulalie vrátila do Španělska. Nejdříve žila se svou matkou v El Escorialu, ale poté se přestěhovala do Alcázaru v Seville a pak do Madridu.

Manželství a potomci

6. března 1886 se Eulalie v Madridu provdala za svého bratrance, vévodu Antonína z Galliery, syna Antonína z Montpensier a jeho manželky, Luisy Fernandy Španělské.^[2] Obřad vedl kardinál Zeferino González y Díaz Tuñón, sevillský arcibiskup. Svatba byla o několik měsíců opožděna, z důvodu smrti Eulaliina bratra, krále Alfonsa XII. Eulalia a Antonín trávili líbánky v Královském paláci v Aranjuezu.

Eulalie měla s Antonínem dva syny:

• Alfons z Galliery (12. listopadu 1886 – 6. srpna 1975), ⚭ 1909 Beatrix Sasko-Koburská (20. dubna 1884 – 13. července 1966)
• Luís Fernando de Orleans y Borbón (5. listopadu 1888 – 20. června 1945), ⚭ 1930 Marie Say (25. srpna 1857 – 15. července 1943)

Po narození mladšího syna, žila Eulalie od manžela odděleně. Udržovala sídla ve Španělsku a Paříži, ale často navštěvovala Anglii.

Návštěva Spojených států

V květnu 1893 navštívila Eulalie Spojené státy; její kontroverzní návštěva Světové výstavy 1893 v Chicagu byla velmi dobře zdokumentována. Cestovala nejdříve do Portorika,^[3] pak do Havany na Kubě,^[4] Washington, D.C., kde byla přijata prezidentem Groverem Clevelandem v Bílém domě.^[5] Poté pokračovala do New Yorku.^[6] Eulalie byla později uznána členkou Daughters of the American Revolution (DAR) jako potomek krále Karla III. Španělského.

Publikace

Eulalie byla autorkou několika prací, které byly v královských kruzích považovány za kontroverzní.

V roce 1912 Eulalie pod pseudonymem comtesse de Avila napsala Au fil de la vie (Paříž: Société française d'Imprimerie et de Librarie, 1911), přeloženo do angličtiny jako The Thread of Life (Nit života) (New York: Duffield, 1912).^[7] V knize Eulalie vyjádřila své myšlenky o vzdělání, o nezávislosti žen, rovnosti tříd, socialismu, náboženství, manželství, předsudcích a tradicích. Její synovec král jí telegrafoval a požadoval, aby pozastavila vydání knihy, dokud ji on neuvidí a nedá jí povolení k jejímu zveřejnění. Eulalie mu odmítla vyhovět.

V květnu 1915 Eulalie napsala článek o německém císaři do The Strand Magazine. Příští měsíc vydala Court Life from Within (Uvnitř dvorního života) (Londýn: Cassell, 1915; reprinted New York: Dodd, Mead, 1915).

V srpnu 1925 Eulalie napsala Courts and Countries After The War (Dvory a země po válce) (London: Hutchinson, 1925; reprinted New York: Dodd, Mead, 1925). V této práci komentovala světovou politickou situaci a zejména vyjádřila své přesvědčení, že mezi Francií a Německem nemůže být nikdy uzavřen mír. Známý je její výrok o Itálii Benita Mussoliniho, kdy při přejezdu italských hranic mělo být slyšet "Il treno arriva all'orario" [vlak přijíždí včas], což odráželo chvástání často citované v souvislosti s tehdejším fašistickým režimem.

V roce 1935 vydala ve francouzštině své paměti, Mémoires de S.A.R. l'infante Eulalie, 1868-1931 (Paris: Plon, 1935). V červenci 1936 byly vydány v angličtině jako Memoirs of a Spanish Princess, H.R.H. the Infanta Eulalia (London: Hutchinson, 1936; reprinted New York: W.W. Norton, 1937).^[8]

Smrt

Dne 9. února 1958 dostala Eulálie ve svém domě v Irunu infarkt^[9] a 8. března tam také zemřela.^[10] Pohřbena je v královské hrobce kláštera El Escorial.

Tituly, oslovení a vyznamenání

Tituly

• 12. února 1864 – 6. března 1886: Její Královská Výsost Infanta Eulalie Španělská
• 6. března 1886 – 24. prosince 1930: Její Královská Výsost vévodkyně z Gallirey
• 24. prosince 1930 – 8. března 1958: Její Královská Výsost vévodkyně vdova z Galliery

Vyznamenání

Národní vyznamenání

• Španělská královská rodina: Řád Karla III.^[11][12][13]
• Španělská královská rodina: Řád královny Marie Luisy^[14][15][16]

Zahraniční vyznamenání

• Rakousko-Uherská císařská a královská rodina: Řád hvězdového kříže^[17]

Vývod z předků

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Infanta Eulalia of Spain na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eulalie Bourbonská na Wikimedia Commons