Eulie Chowdhury

Eulie Chowdhury
Narození4. října 1923
Shahjahanpur
Úmrtí20. září 1995 (ve věku 71 let)
Čandígarh
Alma materSydneyská univerzita
Povoláníarchitektka, spisovatelka a docentka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Urmila Eulie Chowdhury (4. října 1923 Shahjehanpur – 20. září 1995 Čandígarh) byla indická architektka, která působila v oblasti obecné architektury, krajinářské architektury a designu, byla také učitelkou a spisovatelkou. Byla průkopnicí mezi architektkami působícími v Indii.[1] Byla první architektkou v Indii. Historici se domnívají, že byla první architektkou v Asii.

Životopis

Chowdhuryová se narodila v roce 1923 v Shahjehanpuru v Uttarpradéši v Britské Indii. Její otec byl diplomat, a tak od raného mládí cestovala po celém světě. V roce 1947 vystudovala architekturu na univerzitě v Sydney a předtím získala certifikát Cambridge School na Windsor House School Kóbe v Japonsku. Studovala hru na klavír a zpěv na Julian Ashborn School of Art v australském Sydney. Získala také diplom v oboru keramiky v Englewoodu ve státě New Jersey v USA. V mládí krátce pobývala ve Spojených státech a v roce 1951 se vrátila do Indie.

V letech 1956-1963 působila jako ředitelka Školy plánování a architektury v Novém Dillí. V roce 1983 založila Alliance Française de Chandigarh. Eulie Chowdhury napsala knihu Le Corbusierových vzpomínek s názvem These Were the Days a přeložila Le Corbusierovu knihu Three Human Establishments z francouzštiny do angličtiny.[2][3] Pravidelně přispívala do mnoha mezinárodních architektonických časopisů, jako jsou Progressive Architecture, Architectural Design a Casabella.

Urmila Eulie Chowdhury s Pierrem Jeanneretem a dalšími kolegy z projektu Chandigarh Capital.

S Pierrem Jeanneretem spolupracovala na návrzích pro domy ministrů a mnoho vzdělávacích institucí v Čandígarhu.

V polovině 60. let, kdy Le Corbusier a Pierre Jeanneret opustili Čandígarh, zde Eulie Chowdhury navrhla mnoho budov, mezi nimiž vyniká Vládní polytechnika pro ženy. Do důchodu odešla v roce 1981.

Zemřela 20. září 1995 v indickém Čandígarhu ve věku 72 let.[4][5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eulie Chowdhury na polské Wikipedii.

  1. ↑ Urmila Eulie Chowdhury 1923-1995 [online]. 2015-06-08 [cit. 2022-03-31]. Dostupné online. (španělsky) 
  2. ↑ SARAN, Gursaran Singh. The Wheel Eternal. Pittsburgh, Pennsylvania: Dorrance Publishing., 2013. ISBN 978-1-4349-6900-2. S. 64. 
  3. ↑ CORBUSIER, Le; COHEN, Jean-Louis. Toward an Architecture. Los Angeles, California: Getty Publications, 2007. ISBN 978-0-89236-822-8. S. 332. 
  4. ↑ Urmila Eulie Chowdhury: India's First Woman Architect, As I Know Her. World Architecture Community [online]. [cit. 2022-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ House that was Eulie’s home « Roopinder Singh journalist, author & photographer [online]. [cit. 2022-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-02-08. (anglicky) 

Externí odkazy


Média použitá na této stránce

Urmila Eulie Chowdhury.jpg
Autor: NeznámýUnknown author, Licence: CC BY-SA 4.0
Urmila Eulie Chowdhury (1967 photo)
Q 008.jpg
Autor: NeznámýUnknown author, Licence: CC BY-SA 4.0
Urmila Eulie Chowdhury with Pierre Jeanneret and other colleagues of Chandigarh Capital Project. (1960 photo)