European Son

„European Son“ je jedenáctá skladba z prvního alba americké skupiny The Velvet Underground nazvaného The Velvet Underground & Nico. Nahrána byla spolu se skladbami „Run Run Run“, „All Tomorrow's Parties“, „Femme Fatale“, „There She Goes Again“, The Black Angel's Death Song a „I'll Be Your Mirror“ v dubnu 1966 ve studiu Scepter Studios v New Yorku. Všechny tyto skladby v těchto verzích později vyšly na albu The Velvet Underground & Nico. Mimo to zde ještě nahráli tři další skladby – „Heroin“, „I'm Waiting for the Man“ a „Venus in Furs“ – ty však v těchto verzích na prvním albu nevyšly.^[1] Role zvukařů se ujali Norman Dolph a John Licata a o produkci se staral Andy Warhol.^[2]

Autory hudby jsou všichni členové skupiny, tedy Lou Reed, John Cale, Sterling Morrison a Maureen Tucker a text napsal Reed. Značná část skladby je instrumentální a právě proto ji Reed věnoval svému vzoru Delmoru Schwartzovi, který však paradoxně neměl rád texty rokenrolových skupin.^[3] Později to bylo vysvětleno tím, že píseň obsahuje minimum textu a Schwartzovi by se tedy mohla líbit.^[1] Jde o nejdelší a nejvíce experimentální skladbu z celého alba a, stejně jako „Sister Ray“ z druhého alba White Light/White Heat, je až na jeho samém konci. Vedle klasických hudebních nástrojů je zde slyšet i rozbití skla, které ji připisováno Johnu Caleovi.^[1]

Americká skupina Half Japanese vydala coververzi skladby „European Son“ na svém třetím albu Our Solar System.^[4] V roce 1990 vyšla skladba v podání britské skupiny Ride na tribute albu Heaven & Hell - A Tribute to The Velvet Underground.^{[p 1]} V roce 1998 vyšla skladba na dalším tribute albu Plays Venus in Furs and Other Velvet Underground Songs v podání nizozemské zpěvačky Bettie Serveert.^[5] V tomtéž roce svou skladbu vydal Thurston Moore na kompilaci The End of Music as We Know It.^[6] Americký kytarista Gary Lucas svou verzi vydal na svém albu Street of Lost Brothers z roku 2000.^[7] Skladbu rovněž nahrála skupina The Olivia Tremor Control. Její verze vyšla na albu Black Foliage: Animation Music Volume 1 v roce 2011.^[8] V roce 2011 vyšla na albu The Velvet Underground & Nico Tribute v podání Stephana Jenkinse a Joe Lewise.^[9] Basovou linku z této skladby použila skupina Yo La Tengo v písni „Moby Octopad“.