Eurovision Song Contest 1959
| Eurovision Song Contest 1959 | |
|---|---|
| Datum | |
| Finále | 11. března 1959 |
| Hostitel | |
| Televize | Radiodiffusion-Télévision Française (RTF) |
| Místo konání | Palais des Festivals et des Congrès Francie, Cannes |
| Moderátor | Jacqueline Joubert |
| Hlasování | |
| Vítězná píseň |  Nizozemsko„Een beetje“ |
| Účast | |
| Soutěžící | 11 |
| Návrat |  Spojené království |
| Debut |  Monako |
| Odstupující |  Lucembursko |
| Mapa účastníků | |
 | |
| Eurovision Song Contest | |
◄1958  1960► | |
Soutěž Eurovision Song Contest 1959 byla čtvrtým ročníkem každoroční soutěže Eurovision Song Contest. Soutěž se konala v Cannes ve Francii. Bylo to poprvé, kdy Francie hostila tuto akci. Soutěž se konala ve středu 11. března 1959 v Palais des Festivals et des Congrès a pořádala ji Jacqueline Joubert. Jednalo se o první soutěž Eurovision Song Contest, která se konala v pobřežním městě a ve Středozemí.
Soutěže se zúčastnilo jedenáct zemí. Monako debutovalo, Spojené království se vrátilo po roce nepřítomnosti a Lucembursko se rozhodlo nezúčastnit se.
Vítězem bylo Nizozemsko s písní „Een beetje“, kterou představil Teddy Scholten, napsal ji Willy van Hemert a složil Dick Schalliesem. Jednalo se o druhé vítězství Nizozemska v soutěži, které následovalo po jejich vítězství v roce 1957 – poprvé země vyhrála více než jednou.
Formát
Pro tuto Eurovizi bylo vytvořeno nové pravidlo, které zajistilo, že v národních porotách nebude povolen žádný profesionální vydavatel nebo skladatel. Během hlasování Itálie dala Francii jeden bod, žádné body Spojenému království a sedm bodů Nizozemsku, které se umístilo jen tři body před Spojeným královstvím. Později Francie dala Itálii pouze tři body a Nizozemsku čtyři body, čímž jim získala pětibodový náskok nad Spojeným královstvím, které byly jen o jeden bod před Francií, takže Itálie zůstala na šestém místě za Dánskem na devíti bodech.
Zúčastněné země
Po účasti v roce 1958 se Lucembursko do soutěže nevrátilo. Velká Británie se do soutěže vrátila a Monako se zúčastnilo poprvé v historii.
Dirigenti
Každé představení mělo dirigenta, který orchestr řídil.
- Francie – Franck Pourcel
- Dánsko – Kai Mortensen
- Itálie – William Galassini
- Monako – Franck Pourcel
- Nizozemsko – Dolf van der Linden
- Německo – Franck Pourcel
- Švédsko – Franck Pourcel
- Švýcarsko – Franck Pourcel
- Rakousko – Franck Pourcel
- Velká Británie – Eric Robinson
- Belgie – Francis Bay
V rámci soutěže došlo k návratu dvou umělců, kteří se zúčastnili předchozích ročníků soutěže: Birthe Wilke za Dánsko (1957) a Domenico Modugno za Itálii (1958).
Výsledky
| Pořadí | Země | Interpret | Skladba | Jazyk[1] | Umístění | Body |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | Francie | Jean Philippe | „Oui, oui, oui, oui“ | francouzština | 3. | 15 |
| 2. |  Dánsko | Birthe Wilke | „Uh, jeg ville ønske jeg var dig“ | dánština | 5. | 12 |
| 3. |  Itálie | Domenico Modugno | „Piove (Ciao, ciao bambina)“ | italština | 6. | 9 |
| 4. | Monako | Jacques Pills | „Mon ami Pierrot“ | francouzština | 11. | 1 |
| 5. | Nizozemsko | Teddy Scholten | „Een beetje“ | nizozemština | 1. | 21 |
| 6. |  Německo | Alice & Ellen Kessler | „Heute Abend wollen wir tanzen geh'n“ | němčina | 8. | 5 |
| 7. |  Švédsko | Brita Borg | „Augustin“ | švédština | 9. | 4 |
| 8. |  Švýcarsko | Christa Williams | „Irgendwoher“ | němčina | 4. | 14 |
| 9. |  Rakousko | Ferry Graf | „Der K und K Kalypso aus Wien“ | němčina | 9. | 4 |
| 10. | Spojené království | Pearl Carr & Teddy Johnson | „Sing, Little Birdie“ | angličtina | 2. | 16 |
| 11. |  Belgie | Bob Benny | „Hou toch van mij“ | nizozemština | 6. | 9 |
Odkazy
Reference
- ↑ Eurovision Song Contest 1959 [online]. The Diggiloo Thrush [cit. 2012-03-04]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eurovision Song Contest 1959 na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
.svg)
.svg)
.svg)
(c) AxG, CC BY-SA 3.0
Original work created by en:User:Grk1011, converted to SVG in Inkscape by en:User:AxG. Plain version for use in en:Template:Infobox Eurovision.
.svg)
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Finská vlajka
.svg)
Georgian flag in Pantone MS.
.svg)
Zelený pruh má znázorňovat většinové katolické obyvatelsto Irska, oranžový pruh reprezentuje protestantskou menšinu a bílý pruh uprostřed znázorňuje mír a harmonii mezi nimi.
The Flag of Iceland.
- Horizontal aspect ratio: 7:1:2:1:14;
- Vertical aspect ratio: 7:1:2:1:7.
.svg)
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
.svg)
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
.svg)
Flag of Serbia and Montenegro, was adopted on 27 April 1992, as flag of Federal Republic of Yugoslavia (1992-2003).
Flag of Serbia and Montenegro, was adopted on 27 April 1992, as flag of Federal Republic of Yugoslavia (1992-2003).