Eurovision Song Contest 1959
| Eurovision Song Contest 1959 | |
|---|---|
| Datum | |
| Finále | 11. března 1959 |
| Hostitel | |
| Televize | Radiodiffusion-Télévision Française (RTF) |
| Místo konání | Palais des Festivals et des Congrès Francie, Cannes |
| Moderátor | Jacqueline Joubert |
| Hlasování | |
| Vítězná píseň |  Nizozemsko„Een beetje“ |
| Účast | |
| Soutěžící | 11 |
| Návrat |  Spojené království |
| Debut |  Monako |
| Odstupující |  Lucembursko |
| Mapa účastníků | |
 | |
| Eurovision Song Contest | |
◄1958  1960► | |
Soutěž Eurovision Song Contest 1959 byla čtvrtým ročníkem každoroční soutěže Eurovision Song Contest. Soutěž se konala v Cannes ve Francii. Bylo to poprvé, kdy Francie hostila tuto akci. Soutěž se konala ve středu 11. března 1959 v Palais des Festivals et des Congrès a pořádala ji Jacqueline Joubert. Jednalo se o první soutěž Eurovision Song Contest, která se konala v pobřežním městě a ve Středozemí.
Soutěže se zúčastnilo jedenáct zemí. Monako debutovalo, Spojené království se vrátilo po roce nepřítomnosti a Lucembursko se rozhodlo nezúčastnit se.
Vítězem bylo Nizozemsko s písní „Een beetje“, kterou představil Teddy Scholten, napsal ji Willy van Hemert a složil Dick Schalliesem. Jednalo se o druhé vítězství Nizozemska v soutěži, které následovalo po jejich vítězství v roce 1957 – poprvé země vyhrála více než jednou.
Formát
Pro tuto Eurovizi bylo vytvořeno nové pravidlo, které zajistilo, že v národních porotách nebude povolen žádný profesionální vydavatel nebo skladatel. Během hlasování Itálie dala Francii jeden bod, žádné body Spojenému království a sedm bodů Nizozemsku, které se umístilo jen tři body před Spojeným královstvím. Později Francie dala Itálii pouze tři body a Nizozemsku čtyři body, čímž jim získala pětibodový náskok nad Spojeným královstvím, které byly jen o jeden bod před Francií, takže Itálie zůstala na šestém místě za Dánskem na devíti bodech.
Zúčastněné země
Po účasti v roce 1958 se Lucembursko do soutěže nevrátilo. Velká Británie se do soutěže vrátila a Monako se zúčastnilo poprvé v historii.
Dirigenti
Každé představení mělo dirigenta, který orchestr řídil.
- Francie – Franck Pourcel
- Dánsko – Kai Mortensen
- Itálie – William Galassini
- Monako – Franck Pourcel
- Nizozemsko – Dolf van der Linden
- Německo – Franck Pourcel
- Švédsko – Franck Pourcel
- Švýcarsko – Franck Pourcel
- Rakousko – Franck Pourcel
- Velká Británie – Eric Robinson
- Belgie – Francis Bay
V rámci soutěže došlo k návratu dvou umělců, kteří se zúčastnili předchozích ročníků soutěže: Birthe Wilke za Dánsko (1957) a Domenico Modugno za Itálii (1958).
Výsledky
| Pořadí | Země | Interpret | Skladba | Jazyk[1] | Umístění | Body |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | Francie | Jean Philippe | „Oui, oui, oui, oui“ | francouzština | 3. | 15 |
| 2. |  Dánsko | Birthe Wilke | „Uh, jeg ville ønske jeg var dig“ | dánština | 5. | 12 |
| 3. |  Itálie | Domenico Modugno | „Piove (Ciao, ciao bambina)“ | italština | 6. | 9 |
| 4. | Monako | Jacques Pills | „Mon ami Pierrot“ | francouzština | 11. | 1 |
| 5. | Nizozemsko | Teddy Scholten | „Een beetje“ | nizozemština | 1. | 21 |
| 6. |  Německo | Alice & Ellen Kessler | „Heute Abend wollen wir tanzen geh'n“ | němčina | 8. | 5 |
| 7. |  Švédsko | Brita Borg | „Augustin“ | švédština | 9. | 4 |
| 8. |  Švýcarsko | Christa Williams | „Irgendwoher“ | němčina | 4. | 14 |
| 9. |  Rakousko | Ferry Graf | „Der K und K Kalypso aus Wien“ | němčina | 9. | 4 |
| 10. | Spojené království | Pearl Carr & Teddy Johnson | „Sing, Little Birdie“ | angličtina | 2. | 16 |
| 11. |  Belgie | Bob Benny | „Hou toch van mij“ | nizozemština | 6. | 9 |
Odkazy
Reference
- ↑ Eurovision Song Contest 1959 [online]. The Diggiloo Thrush [cit. 2012-03-04]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eurovision Song Contest 1959 na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
.svg)
.svg)
.svg)
(c) AxG, CC BY-SA 3.0
Original work created by en:User:Grk1011, converted to SVG in Inkscape by en:User:AxG. Plain version for use in en:Template:Infobox Eurovision.
.svg)
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Finská vlajka
.svg)
Georgian flag in Pantone MS.
.svg)
Zelený pruh má znázorňovat většinové katolické obyvatelsto Irska, oranžový pruh reprezentuje protestantskou menšinu a bílý pruh uprostřed znázorňuje mír a harmonii mezi nimi.
The Flag of Iceland.
- Horizontal aspect ratio: 7:1:2:1:14;
- Vertical aspect ratio: 7:1:2:1:7.
.svg)
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
.svg)
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
.svg)
Flag of Serbia and Montenegro, was adopted on 27 April 1992, as flag of Federal Republic of Yugoslavia (1992-2003).
Flag of Serbia and Montenegro, was adopted on 27 April 1992, as flag of Federal Republic of Yugoslavia (1992-2003).