Evžen de Beauharnais

Evžen de Beauharnais
Narození3. září 1781
Paříž
Úmrtí21. února 1824 (ve věku 42 let)
Mnichov
Příčina úmrtícévní mozková příhoda
Místo pohřbeníkostel svatého Michaela v Mnichově
Alma materIrish College in Paris
Povolánípolitik, důstojník, voják a sběratel umění
Oceněnívelkokříž Řádu čestné legie
Řád routové koruny
Řád Serafínů
Řád meče
Řád železné koruny
… více na Wikidatech
Nábož. vyznáníkatolická církev
ChoťAugusta Bavorská (od 1806)[1]
Partner(ka)Louise Jeanne Nicole Arnolde Denis de Kereden de Tobriand de Masa y Leunda y Aristiguieta
DětiAmélie de Beauharnaisová
Joséphine de Beauharnaisová mladší
Auguste de Beauharnais[2]
Maximilian de Beauharnais
Eugénie de Beauharnaisová
Théodolinde de Beauharnaisová
… více na Wikidatech
RodičeAlexandre de Beauharnais a Joséphine de Beauharnaisová
RodBeauharnaisové
PříbuzníNapoleon II., Stéphanie de Beauharnaisová, Émilie de Pellapraová, Hortense de Beauharnaisová[3], Jules Barthélemy-Saint-Hilaire, Karel Leon Denuelle, Alexandre Colonna-Walewski a Eugen Megerle von Mühlfeld (sourozenci)
Napoleon Bonaparte (adoptivní rodič)
Marie Amálie Portugalská (vnučka)
Funkcečlen Konzervativního senátu
francouzský pair
leuchtenberský vévoda
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Evžen de Beauhernais, francouzsky: Eugène Rose de Beauharnais, (3. září 1781, Paříž21. února 1824, Mnichov) byl francouzský princ, italský místokrál, dědičný frankfurtský velkovévoda, vévoda z Leuchtenberku a knížeEichstättu a nevlastní syn Napoleona Bonaparta.

Rodina

Narodil se Marii Rose de Beauharnais, rozené de Tascher de la Pagerie, a jejímu manželovi vikomtu Alexandrovi de Beauhernais. Josefína (Marie Rose) vyrostla na Martiniku jako dcera majitele cukrové plantáže a v patnácti letech byla poslána do Francie, aby se tam provdala za svého bratrance Alexandra. Alexandr byl synem martinického guvernéra, markýze de la La Ferté-Beauharnais Françoise de Beauharnais, a Marie de Chastullé. Po matčině smrti se Alexandrův otec znovu oženil s Evženií de Tascher de la Pagerie.

Manželství mezi Evženovými rodiči nebylo šťastné. Matka nakonec po klášterním vyhnanství požádala roku 1785 o rozluku a vrátila se na Martinik. Roku 1789 (počátek Francouzské revoluce) se vrátila do Paříže a její salón se stal místem schůzek poslanců Národního shromáždění, včetně jejího manžela. Během pár let se revoluce změnila v krvavou hrůzovládu, jíž padly za oběť tisíce aristokratů včetně krále Ludvíka XVI. a královny Marie Antoinetty.

Evženův otec byl obžalován ze spiknutí a 23. července 1794 sťat gilotinou. Veškerý majetek „zrádce“ republika zabavila. Matka tomuto osudu unikla a roku 1796 se provdala za generála Italské armády, Korsičana Napoleona Bonaparta. Na jeho přání začala používat jméno Josefína, madam Bonaparte.

Život

Evžen i jeho sestra Hortensie navštěvovali přední školy v Saint-Germain. V době, kdy se jeho rodina vyrovnávala s tíživým osudem, se stal tesařským učněm. V roce 1797 se stal Napoleonovým pobočníkem. Bojoval v Egyptě, kde byl zraněn střepinou do hlavy, či v bitvě u Marenga. V roce 1804 získal povýšení na generála a byl dosazen na post velitele jízdních myslivců Císařské gardy.[4] Od tohoto roku byl také členem francouzské císařské rodiny a italským místokrálem. Roku 1806 se oženil s bavorskou princeznou Augustou (1788–1851). O tři roky později vedl armádu v bitvě u Sacile, kde utrpěl porážku. O dva měsíce později za asistence svého vojenského poradce Jacqua Macdonalda zvítězil v bitvě u Raabu (dnešní Győr) a následně i u Wagramu. V roce 1812 se zúčastnil tažení do Ruska, kde se vyznamenal hlavně v bitvě u Borodina a Malojaroslavce.[4]

Po Napoleonově pádu přesídlil do Mnichova. 14. listopadu 1817 mu byl bavorským králem Maxmiliánem I. udělen titul vévody z Leuchtenberka a knížete z Eichstättu. Zemřel ve věku 42 let na krvácení do mozku.[4]

Potomci

S bavorskou princeznou Augustou měl sedm dětí:

  • Joséphine (14. března 1807 – 7. června 1876), ⚭ 1823 Oskar I. (4. července 1799 – 8. července 1859), král švédský a norský od roku 1844 až do své smrti
  • Evženie (22. prosince 1808 – 1. září 1847), ⚭ 1826 kníže Konstantin Hohenzollernsko-Hechingenský (16. února 1801 – 3. září 1869)
  • August (9. prosince 1810 – 28. března 1835), leuchtenberský vévoda, ⚭ 1835 Marie II. (4. dubna 1819 – 15. listopadu 1853), portugalská královna v letech 1826–1828 a 1834–1853
  • Amélie (31. července 1812 – 26. ledna 1873), ⚭ 1829 Petr I. Brazilský (12. října 1798 – 24. září 1834), brazilský císař v letech 1822–1831 a portugalský král nakrátko v roce 1826
  • Teodolinda (13. dubna 1814 – 1. dubna 1857), ⚭ 1841 Vilém Württemberský (6. července 1810 – 17. července 1869)
  • Karolína Klotylda (*/† 1816)
  • Maxmilián (2. října 1817 – 1. listopadu 1852), leuchtenberský vévoda a kníže, ⚭ 1839 Marie Nikolajevna Romanovová (18. srpna 1819 – 21. února 1876), ruská velkokněžna

Reference

  1. Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  2. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. Bogarne. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek IV.
  4. a b c HAYTHORNTHWAITE, Philip. Napoleonovi vojevůdci 1809-1815. Praha: Grada Publishing, 2007. 64 s. ISBN 978-80-247-1890-3. Kapitola Životopisy, s. 10–11. 

Literatura

  • GULLAND Sandra, Různé životy a tajné smutky Josefíny B., TALPRESS, Praha 2003, BN 80-7197-207-X
  • GULLAND Sandra, Příběhy vášně, příběhy žalu, TALPRESS, Praha 2004, ISBN 80-7197-208-8
  • GULLAND Sandra, Poslední velký tanec na zemi, TALPRESS, Praha 2004, ISBN 80-7197-220-7

Externí odkazy

Předchůdce:
-
Znak z doby nástupuItalský vicekrál
18051814
Znak z doby konce vládyNástupce:
-
Předchůdce:
-
Znak z doby nástupuLeuchtenberský vévoda
18171824
Znak z doby konce vládyNástupce:
August

Média použitá na této stránce