Evženie Maxmilianovna z Leuchtenbergu

Evženie Maxmilianovna z Leuchtenbergu
vévodkyně Alexandr Oldenburský
Narození	1. dubna 1845 Petrohrad, Ruské impérium
Úmrtí	4. května 1925 (80 let) Biarritz, Francie
Sňatek	19. ledna 1868
Manžel	Alexandr Petrovič Oldenburský
Potomci	Petr Alexandrovič Oldenburský
Rod	Beauharnais
Otec	Maximilian de Beauharnais
Matka	Marie Nikolajevna Ruská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Evženie Maxmilianovna z Leuchtenbergu (1. dubna 1845, Petrohrad – 4. května 1925, Biarritz) byla dcerou leuchtenberského vévody Maximiliana de Beauharnais a jeho manželky Marie Nikolajevny Ruské. Ačkoli byla členkou francouzského rodu Beauharnais, narodila se a vyrůstala v matčině rodné zemi, v Rusku.

V roce 1868 se provdala za svého vzdáleného bratrance, vévodu Alexandra Petroviče Oldenburského. Pár měl jediné dítě, syna Petra Alexandroviče Oldenburského. Princezna Evženie a její manžel byli po celém Rusku zvláště známí svou rozsáhlou filantropií, a to natolik, že v roce 1914 mohly noviny napsat, že "pravděpodobně nebyli dva tak milovaní lidé jako vévoda a vévodkyně z Oldenburku".

Dětství

Princezna Evženie z Leuchtenbergu se narodila 1. dubna 1845 v Mariinském paláci v Petrohradu jako čtvrté dítě a třetí dcera vévody Maximiliana de Beauharnais a jeho manželky Marie Nikolajevny Ruské. Evženiin otec Maximilian, vévoda z Leuchtenbergu, odcestoval do Petrohradu, kde nakonec získal ruku velkokněžny Marie, nejstarší dcery cara Mikuláše I. Maximilianovi byl následně udělen titul císařská Výsost a kníže Romanowsky. Protože byla dcerou ruské velkokněžny a povýšeného ruského knížete, bylo s Evženií i jejími sourozenci vždy zacházeno jako s velkoknížaty a kněžnami.

Princezna Evženie (v rodině zvaná francouzskou formou Eugenie) prožila dětství se svými sourozenci v Mariinském paláci. Oba její rodiče se zajímali o umění a vědu, i díky tomu se tak Evženii dostalo lepšího vzdělání, než většině princezen té doby, studovala hudbu, kresbu, tanec a jazyky. Jako dívka si užívala jízdu na koni a hony na koních a jízda na nich ji poté bavila po celý život.

V roce 1852 zemřel její otec a matka se o dva roky později morganaticky provdala za hraběte Grigorije Stroganova. Vzhledem k tomu, že se provdala bez vědomí svého otce, cara Mikuláše I. (a její bratr car Alexandr II. nemohl sňatek povolit a tak jej ignoroval), byla Marie nucena odejít do exilu v zahraničí. Alexandr však se sestrou soucítil a tak věnoval zvláštní pozornost jejím dětem z prvního manželství, které nejenže ztratily otce, ale zůstaly a žily v Petrohradu i bez matky.

Vzhledem ke svému postavení Evženie často působila v různých dvorních funkcích. V roce 1860 například doprovázela ovdovělou carevnu Alexandru Fjodorovnu do Francie, kde byly obě přivítány císařem Napoleonem III. a císařovnou Evženií. V roce 1866 princezna Evženie, velkokněžna Marie a další významné postavy oficiálně přivítaly amerického velvyslance Cassiuse Claye a zástupce ministra námořnictva Gustava Foxe velkolepým banketem; Clayovi se dostalo cti sedět mezi Evženií a velkokněžnou Alexandrou Josifovnou. Clay a Fox předtím cestovali do venkovského paláce velkokněžny Marie, kde byli oficiálně představeni princezně Evženii; společně poobědvali a poté se oba muži vydali do Petrohradu, aby uskutečnili státní návštěvu.

Sňatek

Jako mladá žena měla Evženie různé kandidáty na manželství. Jedním z nich byl italský korunní princ Umberto. Z námluv však nakonec sešlo a Umberto se později oženil s Markétou Savojskou. Plánoval se také Evženiin sňatek s bavorským princem Ludvíkem, synovcem řeckého krále Oty. Ani k tomuto sňatku však nedošlo.

Nakonec se dvaadvacetiletá Evženie provdala 19. ledna 1868 v Zimním paláci za vévodu Alexandra Petroviče Oldenburského, syna vévody Petra Oldenburského. Alexandrův dědeček se oženil s ruskou velkokněžnou Kateřinou Pavlovnou, dcerou cara Pavla I., a jejich potomci vyrůstali v Rusku a zcela se "rusianizovali", stejně jako Evženiina vlastní rodina. Navzdory svému německému titulu vyrůstal Alexandr v Rusku a vojensky sloužil ruským carům. Vždy byl považován za součást ruské carské rodiny.

Pár měl jednoho syna, vévodu Petra Alexandroviče Oldenburského. Evženie se dlouhodobě přátelila s carevnou Marií Fjodorovnou a obě ženy napomohly k dohodnutí sňatku Evženiina syna Petra a Mariiny dcery Olgy.

Ramon

(c) DankaS na projektu Wikipedie v jazyce ruština, CC BY-SA 3.0

Jako svatební dar dostal pár od cara Alexandra II. lokalitu Ramon v jižním Rusku. V roce 1883 si manželé najali architekta Christophera Neyslera a pověřili ho stavbou paláce Ramon, sídla připomínajícího gotický hrad; o čtyři roky později byla stavba dokončena. Poté, co se v roce 1901 za jejich syna provdala velkokněžna Olga Alexandrovna, usadili se v paláci novomanželé a Evženie s manželem si zakoupili sousední statek, aby si zde vybudovali vlastní domov.

V roce 1902 zaútočil na palác dav rolníků a palba způsobila rozsáhlé škody. Později byl palác zkonfiskován Bolševiky a přeměněn na kasárna, školu, nemocnici a bydlení pro chudé dělníky.

Pozdější život

Vévoda Alexandr byl jedním z nejbohatších knížat Ruska, a to nejen prosstřednictvím svých pozemků a jmění, ale také díky velkému bohatství, které Evženie zdědila po svém dědečkovi Mikuláši I. Alexandr byl také druhý v linii následnictví oldenburského trůnu, protože velkovévoda Fridrich August II. Oldenburský měl pouze jednoho syna, dědičného velkovévodu Mikuláše; kdyby zemřel před svým otcem, stal by se Alexandr předpokládaným dědicem.

Bulharský trůn

Dne 7. září 1886 abdikoval bulharský kníže Alexandr, což vedlo k tomu, že se různé zainteresované národy zasazovaly za své kandidáty; dva nejvíce znepokojené byly Rusko a Německo, respektive vlády cara Alexandra III. a německého kancléře Otto von Bismarcka. Následně byl ruskou vládnou navržen na bulharský trůn Evženiin manžel Alexandr. Nebyl jen manželem ruské princezny a vnukem ruské velkokněžny, ale také pobočníkem generála cara Alexandra a velícím generálem carské gardy. V několika zoufalých pokusech zabránit Rusku v získání kontroly nad Bulharskem byl však trůn nabídnut uchazečům, kterým chyběly ruské vazby, jako byl dánský princ nebo dokonce rumunský král. Nakonec byl vybrán Ferdinand Sasko-Kobursko-Gothajský, který se stal Ferdinandem I. Bulharským.

Umění a filantropie

Evženie byla současníky považována za "nejkultivovanější a nejpřátelštější ženu, se kterou se dalo setkat" a Alexandr byl oslavován jako "intelektuální a charakterní muž". Jako velmi oblíbená a vzdělaná princezna hostila Evženie salon, který byl centrem literární, filozofické a vědecké činnosti v Rusku. V roce 1907 byli Evženie s manželem široce známí tím, že věnovali "celý život a větší část bohatství filantropii". Jejich rozsáhlé dary pomohly financovat a zakládat technické školy, nemocnice, sirotčince a další filantropické instituce po celém Rusku. Pomohla také při založení Červeného kříže v Rusku. Jednou takovou institucí, kterou pár založil, byl Oldenburský institut. Jeho účelem bylo poskytnout dvěma tisícům chlapců a dívek obchodní a technické vzdělání, přičemž více než polovina z nich studovala na náklady prince a princezny. Protože trpěla křehkým zdravím, nechodila moc Evženie ven, raději se tiše bavila ve svém domě.

Když byla v lednu 1907 otevřena Petrohradská škola experimentální medicíny, které byla Evženie hlavní patronkou, byl před ní a jejím manželem zavražděn prominentní vládní úředník, generál von Launitz. Generál stál pár kroků od jejího manžela, takže Evženie, která se lekla, že byl zabit on, padla do mdlob.

Poslední roky

V roce 1914 už byl Alexandr téměř "invalidní", takže cestoval se zdravotní sestrou, která se o něj starala. Později toho roku, při jízdě ve Wiesenthalu v Bádensku se svým komorníkem a zdravotní sestrou utrpěl Alexandr autonehodu, při níž byl velmi těžce zraněn. Při nehodě byli zraněni také další lidé, kteří cestovali s vévodou v autě nebo v autě za nimi, protože jela auta dvě. Alexandr havárii přežil. Později roku 1914 byl Alexandr vybrán carem Mikulášem II. za nejvyššího velitele zdravotnických služeb pro vojenské a námořní síly carského Ruska. Ačkoli byl jeho výběr neobvyklý, aby královský vévoda zastával tak vysokou lékařskou pozici, v jiném královském domě byl princ Ludvík Ferdinand Bavorský chirurgem německé armády.

Princezna Evženie zemřela 4. května 1925 v Biarritz ve Francii, kam musela odejít kvůli revoluci v Rusku. Alexandr ji přežil o sedm let a zemřel 6. září 1932.

Vývod z předků

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Eugenia Maximilianovna of Leuchtenberg na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Evženie Maxmilianovna z Leuchtenbergu na Wikimedia Commons