Eva Činčerová
| Eva Činčerová | |
|---|---|
| Narození | 16. listopadu 1943 Pelhřimov  Protektorát Čechy a Morava |
| Úmrtí | 31. ledna 2005 (ve věku 61 let) Bystřice nad Pernštejnem  Česko |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
| Povolání | malířka, grafička, učitelka a ilustrátorka |
| Rodiče | Radúz Činčera Alena Hejná |
| Příbuzní | Alena Činčerová (sestra) Liselotte Teltscherová (teta) Slavomil Hejný (strýc) Michal Hejný (bratranec) Adéla Sirotková (neteř) |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Eva Činčerová (16. listopadu 1943 Pelhřimov – 31. ledna 2005[1] Bystřice nad Pernštejnem) byla česká malířka, grafička, ilustrátorka a pedagožka.
Život a tvorba
Narodila se 16. listopadu 1943 Aleně Činčerové roz. Hejné a Radúzovi Činčerovi, režisérovi a spolutvůrci Kinoautomatu. Měla mladší sestru Alenu Činčerovou, která se stala režisérkou a dokumentaristkou.
V letech 1962–1968 vystudovala malbu na Akademii výtvarného umění v Praze v ateliéru prof. Vojtěcha Tittelbacha, kde ji ovlivnil zejména Tittelbachův asistent, grafik Ladislav Čepelák[2]. Po absolutoriu zůstala na AVU jako pedagožka do roku 1991.
Ve své tvorbě se věnovala často tématům osamělosti a vykořeněnosti. Nejčastěji pracovala černou barvou a grafickými technikami suché jehly a leptu. Ryla přímo do měděné desky nebo do asfaltového krytu desky, nepředkreslovala si přípravnou kresbu ani nedělala rozvrh plochy. Její grafické listy jsou ceněny pro spontánní švih a styl, který „nezkazila“ naučená školní manýra. Ve svém ateliéru v Karlově ulici na Starém Městě pražském měla v době normalizace (kdy platily na veškerou reprodukční techniku v rukou soukromých osob restrikce, od povinného soupisu po namátkové kontroly) unikátně velký grafický lis s válcem o šířce 80 centimetrů, který jí dovolil otiskovat vyobrazené lidské postavy v životní velikosti.
Byla členkou Českého fondu výtvarných umění.
Dílo
- Volná grafika – cykly: Portréty; Osamělí lidé; často nahé lidské postavy, provedené i ve velkých formátech
- Knižní ilustrace – významnější: Gustav Flaubert: Salambo; František Hrubín: Jobova noc; Wolfgang Rinecker: Kainovo znamení (1971)
- Vědecká ilustrace – Josef Moucha: Sbíráme motýly (Práce: Praha 1972)
- Animované filmy
Zastoupení ve sbírkách
- Galerie hlavního města Prahy
- Galerie umění Karlovy Vary
- Moravská galerie v Brně
- Muzeum umění Olomouc
- Národní galerie v Praze
- Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
- Památník národního písemnictví Praha
Ocenění
- Roku roce 2009 obdržela in memoriam Cenu města Jihlavy za celoživotní dílo a přínos Jihlavě v oblasti výtvarné umělecké činnosti – grafiky.
Odkazy
Reference
- ↑ https://cs.isabart.org/person/4495
- ↑ Almanach Akademie výtvarných umění v Praze (1799–1979), editor Jiří Kotalík. Národní galerie Praha 1979, s. 117–120
Literatura
- Sylva Petrová: Mladá česká grafika. Odeon Praha 1980
- Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1997, díl I. A–Č, Centrum umění Chagall Ostrava 1996
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Dodatky, editor Anděla Horová. Academia Praha 2005
Externí odkazy
- Art plus: http://www.artplus.cz/cs/autor/4725-cincerova-eva
- Eva Činčerová v informačním systému abART
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Eva Činčerová
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“