Eva Děpoltová
| Eva Děpoltová | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Narození | 5. srpna 1945 Bratislava  Československo |
| Úmrtí | 16. července 2017 (ve věku 71 let) ? Česko |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Povolání | zpěvačka a operní pěvkyně |
| Nástroje | hlas |
| Hlasový obor | soprán |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Eva Děpoltová (5. srpna 1945 Bratislava – 16. července 2017[1]) byla česká operní pěvkyně, sopranistka, dlouholetá sólistka Národního divadla.
Kariéra
Než se začala věnovat opernímu zpěvu, vystupovala s populární bigbítovou kapelou.[2]
Studovala zpěv na Hudební fakultě AMU a následně pokračovala v soukromých studiích u Jeleny Obrazcovové a emeritní sólistky Vídeňské státní opery Zdenky Zikové.[3]
V Národním divadle debutovala v roce 1974 jako Mařenka v absolventském představení Prodané nevěsty, ale následně získala angažmá v tehdejší Ostravské opeře a poté ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Mezi její úkoly v Ostravě patřila i role Anny v moderní bulharské opeře Antigona 43 skladatele Ljubomira Pipkova.[4]
Do Národního divadla se ale opakovaně vracela, až se stala členkou jeho souboru v roce 1979 a zůstala jí čtvrt století.[4] Nastudovala celou řadu rolí, ze kterých vynikly její Milada v Daliboru, Donna Anna v Donu Giovannim a nakonec i Krasava a Libuše ve Smetanově Libuši. V titulní roli této opery s velkým úspěchem zaskočila 1. ledna 2000 ve slavnostním uvedení k zahájení českého předsednictví Evropské unie.[4]
Úspěchy měla i v zahraničí, například při uvedení Prodané nevěsty ve Frankfurtu nad Mohanem po boku Petera Dvorského,[3] hostovala také v Istanbulu, Teheránu, Düsseldorfu[2] a Hannoveru.[4]
Je pochována na Vyšehradském hřbitově, odd. 6, č. hrobu 88[5].
Repertoár
Z repertoáru Evy Děpoltové lze vyzvednout mj. role v operách italských skladatelů. Byly to například Tosca, Manon Lescaut a Turandot od Giacoma Pucciniho a postavy z děl Giuseppe Verdiho jako Violetta v Traviatě, Abigail v Nabuccovi či Lady Macbeth v opeře Macbeth. Velké úspěchy slavila Děpoltová v českých operách. Jejími rolemi byly Mařenka v Prodané nevěstě, Milada v Daliborovi, Anežka ve Dvou vdovách, Káťa Kabanová (Leoš Janáček), Krasava a Libuše v Libuši, Rusalka, Julie v Jakobínu a další. S lehkostí se pohybovala také v operách z období klasicismu,[3] zejména jako Leonora ve Fideliovi nebo Donna Anna v Donu Giovannim.[4] Byla také pravidelným hostem koncertů České filharmonie.[2]
Nahrávky
Umění Děpoltové je zachyceno na několika nahrávkách společnosti Supraphon (zčásti pořízených Československým rozhlasem), hlavně v dílech českých skladatelů. Jde například o tyto nahrávky:[6][7]
- Bedřich Smetana: Dalibor (1980, spoluúčinkují Vilém Přibyl, Václav Zítek; Státní filharmonie Brno, dir. Václav Smetáček)
- Bohuslav Martinů: Řecké pašije (1983, spoluúčinkují Vilém Přibyl, Jaroslav Horáček, Zdeněk Jankovský, Richard Novák, Naďa Šormová; Symfonický orchestr Československého rozhlasu, dir. Libor Pešek)
- Bohuslav Martinů: Hry o Marii (1984, spoluúčinkují Marie Mrázová, Jiřina Marková, Václav Zítek, Ivan Kusnjer ad.; Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, dir. Jiří Bělohlávek)
- Josef Suk: Pod jabloní (1987, Česká filharmonie, dir. Libor Pešek)
- Bedřich Smetana: Libuše (1993, nahr. 1983, spoluúčinkují Gabriela Beňačková, Václav Zítek ad.; Orchestr Národního divadla v Praze, dir. Zdeněk Košler)
- Bedřich Smetana: Hubička (1994, nahr. 1980, spoluúčinkují Libuše Márová, Leo Marian Vodička, Eduard Haken ad.; Orchestr Státní opery v Brně, dir. František Vajnar)
- Josef Bohuslav Foerster: Eva (1996, nahr. 1984, spoluúčinkují Libuše Márová, Leo Marian Vodička; Symfonický orchestr Čs. rozhlasu, dir. František Vajnar)
- Zdeněk Fibich: Šárka (1996, nahr. 1979, spoluúčinkují Vilém Přibyl ad.; Filharmonie Brno, dir. Jan Štych)
- Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni (1997, nahr. 1982, spoluúčinkují Karel Berman, Eduard Haken, Magdaléna Hájossyová; Pražský komorní orchestr, dir. Libor Pešek)
- Vítězslav Novák: Lucerna (2000, nahr. 1986, spoluúčinkují Václav Zítek ad., Symfonický orchestr Čs. rozhlasu, dir. František Vajnar)
Reference
- ↑ V 71 letech zemřela sopranistka Eva Děpoltová. Novinky. 2017-07-17. Dostupné online [cit. 2017-07-18]. Archivováno 17. 8. 2017 na Wayback Machine.
- ↑ a b c Zemřela Eva Děpoltová. Divadelní noviny [online]. 2017-07-17 [cit. 2017-07-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c Zemřela jedna z velkých sopranistek Národního divadla Eva Děpoltová. OperaPlus. 2017-07-17. Dostupné online [cit. 2017-07-18].
- ↑ a b c d e Hlas, který musel každého okouzlit. Eva Děpoltová slaví sedmdesátiny. OperaPlus. 2015-08-05. Dostupné online [cit. 2017-07-18].
- ↑ společný hrob na Vyšehradském hřbitově v Praze ve kterém je pohřbena pěvkyně Eva Děpoltová.. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-31.
- ↑ Eva Děpoltová. Discogs [online]. [cit. 2017-07-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Eva Děpoltová - procházení alb. Supraphonline.cz [online]. [2017] [cit. 2017-07-18]. Dostupné online.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“