Eva Erbenová

Eva Erbenová
Rodné jménoEva Löwidt
Narození24. října 1930 (93 let)
Děčín, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
BydlištěAškelon, IzraelIzrael Izrael
VzděláníOšetřovatelská škola v Praze
Povoláníspisovatelka, ošetřovatelka
Oceněnímedaile Za zásluhy mzz 1. stupeň (2020)
Nábož. vyznáníJudaismus
ChoťPeter Erben
Dětidcera Eva a 2 synové
RodičeJindřích a Marta Löwidtovi
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Příbuzenstvo
dědečekRudolf Löwidt
babičkaKatarina Löwidt
otecJindřich Löwidt
matkaMarta Löwidt
manželPeter Erben
babičkaMatylda

Eva Erbenová (* 1930 v Děčíně jako Eva Löwidt[1]) je izraelská spisovatelka židovského původu.

Životopis

Dětství

Narodila se v Děčíně v bohaté židovské rodině. Její matka byla Marta Löwidtová (* 17. 7. 1901) a otec byl inženýr Jindřich Löwidt (* 18. 1. 1895), který pracoval jako chemik a vedl továrnu na gumové výrobky ve Volyni. Oba její dědové byli podnikatelé a vlastnili továrnu (na rybí konzervy a na obuv). Měli služebnou Haglu. V dětství měla jezevčíka Bobíka. V 6 letech se přestěhovala s rodiči do vily pražských Strašnicích.[2]

Válečné období

Před válkou tatínek měl možnost odjet s rodinou do Šanghaje, kde tehdy hledali chemiky a lékaře. Také mohla odjet s rodinnými přáteli do Ameriky, ale nechtěli opustit republiku.[2]

Roku 1941 byla deportována s rodinou do Terezína, kde účinkovala v dětské opeře Brundibár. V roce 1944 byla deportována s maminkou do koncentračního tábora v Osvětimi. V dubnu 1945 se jí podařilo utéci z Pochodu smrti z Osvětimi až do tábora ve Svatavě na Sokolovsku. Maminka při pochodu zemřela vyčerpáním. Při jedné noční zastávce se zavrtala do slámy, a když se ráno probrala, pochod byl pryč. Zde ji našel polský chlapec, který zde byl na nucených pracích. Dal jí pít a jídlo, a poslal ji pryč, jelikož to byla stodola německého občana.[2] Ve vesnici Postřekov se jí ujala rodina Jahnova, která ji vrátila zpět do života a skryla do konce války.[3]

Poválečné období

Po válce ji našla teta v seznamu židovské obce, u které žila v Hermanově Městci, kde chodila do školy do 5. třídy. Poté odešla do sirotčince (Lauderova škola) a absolvovala ošetřovatelskou školu v Praze. Měla odejít do Austrálie, protože ji adoptovala australská rodina, ale potkala Petera, který byl s ní a s jejím otcem v Terezíně.

Emigrace

Po válce se rozhodla se emigrovat.[2] V srpnu 1948 odjela s manželem Petrem (o 10 let starším) do Paříže a tam se vzali, jelikož byla těhotná. Zde pracovala v OZ, instituce pro sirotky. Odtud chtěli odletět do Austrálie, ale nakonec v roce 1949 odpluli do Izraele, kde měl její manžel bratra. V Izraeli žije s rodinou v Aškelonu dodnes. Má 3 děti, devět vnuků a jedenáct pravnoučat. Jejích rodinným přítelem byl Arnošt Lustig.

Ovládá český, německý, hebrejský a maďarský jazyk.[4]

Má čestné občanství Postřekova.

V říjnu 2023 po útoku skupiny Hamás emigrovala do Česka.[5]

Knihy

  • Vyprávěj mámo, jak to bylo (1994) – Kniha byla vydaná v České republice, Izraeli, Německu a Francii. Na motivy této knihy natočil Pavel Štingl hraný dokument O zlém snu (2000).
  • Sen (2001) – Autobiografická kniha líčí události první republiky, druhé světové války a holocaustu pohledem dítěte. Je to rozšířená verze knihy Vyprávěj mámo, jak to bylo. Podle knihy byl volně inspirovaný scénář výpravného filmu Poslední cyklista z roku 2014.
  • Životy Evy L. (2013) – Spolupráce s Markétou Mališovou.

Odkazy

Reference

  1. Židovské muzeum v Praze: Sbírka: Peter Erben
  2. a b c d Česká televize.cz: "Šťasten ten, kdo zapomene, co už nelze změnit," říká Eva Erbenová
  3. Archivovaná kopie. localpressawards.pl [online]. [cit. 2014-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-12. 
  4. YouTube.cz: Eva Erbenová, Markéta Mališová Životy Evy L
  5. BÍLEK, Jan. ‚Mám tam děti, vrátím se.‘ Do Izraele emigrovala před 75 lety, teď spisovatelku Erbenovou vyhnala válka. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2023-10-14 [cit. 2023-10-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Deleatur.svg
Deleatur - korektorská značka označující požadavek na vymazání písmenka.

Domnívám se, že samotný symbol není chráněn, neboť je to mezinárodně známý korektorský symbol.

Obrázek jako takový jsem dělal já sám.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
CZE Medaile Za zasluhy 1st (1994) BAR.svg
Stužka: Medaile Za zásluhy I. stupně – Česká republika (od roku 1994).