Eva Holubová
| MgA. Eva Holubová | |
|---|---|
.jpg) Eva Holubová (2023) | |
| Narození | 7. března 1959 (64 let)  Praha |
| Alma mater | Akademie múzických umění v Praze |
| Český lev | |
2000 – Ene bene | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Eva Holubová (* 7. března 1959 Praha) je česká herečka, která byla v roce 2000 oceněna Českým lvem za herecký výkon ve vedlejší roli ve filmu Ene bene.
Život
Od studií na DAMU se přátelí s Ivanou Chýlkovou, společně hrají například ve hře Nahniličko v pražském Divadle Kalich.[1] S Janem Krausem vydala knihu Pravdu, prosím!.[1] V současnosti moderuje televizní pořad Futuroskop.[1] Má manžela Miroslava a dvojčata Karolínu a Adama.[1] Děti Adam a Karolína uvádějí vědecko–technický cyklus.[1]
Holubová trpí endogenními depresemi, které byly podle ní důvodem jejího alkoholismu. Podle svých tvrzení v roce 2006 se ze své závislosti na alkoholu vyléčila.[2][3] V roce 2019 v rozhovoru[4] potvrdila svá soužení, mimo jiné i obavy z průběhu války proti Islámskému státu, s odvoláním na syrskou rodinu Marthy Issové, kvůli kterým navštěvovala vojenského psychologa.
Založila a sama aktivně provozuje svůj instagramový profil, jenž v roce 2022 měl přes 232 tis. sledujících.[5][4]
Veřejná činnost
Angažuje se v charitativní oblasti a v politickém dění, například v předvolební kampani roku 2009 podpořila Stranu zelených.
V roce 2008 v rozhovoru pro televizi Z1 prohlásila, že celá Praha mluví o tom, že Václav Klaus je homosexuál, že se mu říká „Kikina“, ale že pro média je to tabu.[5] Pro tento výrok byla kritizována Klausovým tajemníkem Ladislavem Jaklem.[6] Kancléř Petr Hájek výrok Holubové označil za velmi sprostý výkřik, který urážel nikoli prezidenta Klause, ale menšinu homosexuálních občanů.[7] Kriticky se k výroku Holubové vyjádřili také novináři Jaroslav Plesl[8] a Zbyněk Petráček,[9] či politický komentátor Bohumil Doležal.[10] V roce 2011 podobnou spekulaci o Klausově homosexualitě vyslovil i šéfredaktor gay magazínu Lui Jakub Starý.[11][12]
Dne 15. února 2014 vstoupila do Liberálně ekologické strany, na jejím ustavujícím sněmu vystoupila s projevem, jímž se vymezila proti „Lukoilu na Pražském hradě“.[zdroj?!]
V červnu 2019 se zúčastnila demonstrací Milion chvilek pro demokracii v Praze proti Babišově vládě.[4]
Ocenění
Je držitelkou Českého lva z roku 2000 za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli ve filmu Ene bene. V letech 1997, 1999 a 2005 byla na tuto cenu nominována za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli ve filmech Knoflíkáři, Pelíšky a Skřítek.
Za výkon ve filmu Účastníci zájezdu získala ocenění „nejlepší herecký výkon“ na festivalu Tribeca 2006 v New Yorku.[1]
Filmografie
Televizní role
- Písničkáři k volbám aneb Boj o hlasy voličů (1994)
- Historky od krbu (seriál, 1994) – Boženka, manželka prezidenta
- Kde padají hvězdy (seriál, 1995) – Kukalová
- Draculův švagr (seriál, 1996) – Svatava
- Bubu a Filip (seriál, 1996) – učitelka
- Pravdivý příběh Antonie Pařízkové, lehké holky s dobrým srdcem (2000)
- Případy detektivní kanceláře Ostrozrak (seriál, 2000) – Salaquardová
- Duch český (seriál, 2000)
- To jsem z toho jelen aneb Poslední učitel v Čechách (seriál, 2000)
- Karlínská balada (2001)
- Americké metody (2001)
- Seznamovací poradna (2001)
- Prezentace (2001)
- Skříň (2001)
- První číslo (2001)
- Svatá noc (2001)
- Na psí knížku (2002) – Hrabětová
- Náves (seriál, 2006) – Plívová
- Blonďák (2006)
- Cukrárna (2010)
- Pustina (seriál, 2016) – Vašíčková
- Dáma a Král (seriál, 2018) – Simona Braunová
- Přijela pouť (seriál, 2019)
- Pouť: Rozjetý devadesátky (seriál, 2019) – Dubová
- Občanka (seriál, 2019)
- Slunečná (seriál, 2020) – sekretářka Hana Schwartzmüllerová
Filmové role
- Kopretiny pro zámeckou paní (1981) – Hanka
- To můj Láďa... (1981)
- Skleněný dům (1981) – Pavlíkova matka
- Co je vám, doktore? (1984) – sestra
- Tichá radosť (1985) – Jana
- Páni Edisoni (1987) – učitelka
- Pražská pětka, 1. Směr Karlštejn (1988) – matka
- Příběh '88 (1989) – Helena
- Čas sluhů (1989) – Bohunka
- Vojtěch, řečený sirotek (1989) – Marie
- Kouř (1990) – Běhalová Liduška
- Obecná škola (1991) – Čejková
- Requiem pro panenku (1991) – Krocová
- Už (1995) – velitelova manželka
- Knoflíkáři (1997) – žena muže, který nepřispěl
- Pasti, pasti, pastičky (1998) – Anna
- Čas dluhů (1998) – Bohunka
- Hanele (1998) – Ester Fuxová
- Pelíšky (1999) – učitelka Eva
- Ene bene (2000) – Květa Laskoňová
- Cesta z města (2000) – Vlastička
- Anděl Exit (2000) – Machatová
- Waterloo po česku (2002) – 2. Divoká
- Z města cesta (2002)
- Čert ví proč (2003) – Matylda
- Pupendo (2003) – Alena Márová
- Mazaný Filip (2003) – Tornádo You
- Skřítek (2005) – matka
- Jak se krotí krokodýli (2005) – Jitka Bobulová
- Hráč (2006)
- Účastníci zájezdu (2006) – matka Jolany
- Hádej, kdo jsem! (2007)
- Gympl (2007) – ředitelka školy
- Taková normální rodinka (film) (2008) – paní Hanáková
- Operace Dunaj (2009) – Andrea Čapková
- Líbáš jako Bůh (2009) – Bohunka
- Doktor od jezera hrochů (2010) – tchyně Marie Košvancová
- Odcházení (2011) – Monika
- Autopohádky (2011) – Budařová
- Líbáš jako ďábel (2012) – Bohunka
- Cesta do lesa (2012) – lesní dělnice Vlasta Papošová
- Hodinový manžel (2014) – lékařka Eliška
- Manžel na hodinu (2016) – Eliška
- Jak básníci čekají na zázrak (2016) – vrchní sestra Vojtěcha
- Instalatér z Tuchlovic (2016) – mamka Cafourková
- Tátova volha (2018) – Vlasta
- Ten, kdo tě miloval (2018) – tchyně
- Dvě nevěsty a jedna svatba (2018) – máma Palečková
- Teroristka (2019) – Eva Součková
- Anna (2019)
- Případ mrtvého nebožtíka (2020)
- Cesta domů (2021) – Vlasta Papošová
- Přání Ježíškovi (2021)
- Gump – pes, který naučil lidi žít (2021)
- Střídavka (2022)
- Přání k narozeninám (2022)
- Zablácené boty (2023)
Reference
- ↑ a b c d e f BEDNÁŘOVÁ, Jana. Jsem šťastná ženská. Týdeník Květy. 2007, roč. XVII, čís. 51, s. 8–9. Dostupné online. ISSN 0862-898X.
- ↑ LESCHTINA, Jiří. Eva Holubová: Přijala bych úkol zahrát zlo. Hospodářské noviny [online]. 2007-11-23 [cit. 2019-08-22]. Dostupné online.
- ↑ 13. komnata Evy Holubové. Česká televize [online]. Česká televize, 2006 [cit. 2019-08-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c DVTV. Holubová: Proč volíme Babiše? Naše generace musí vychcípat a nastoupí noví bojovníci. Hospodářské noviny [online]. 2019-08-19 [cit. 2019-08-22]. Dostupné online.
- ↑ a b SOCHOVÁ, Kateřina. Eva Holubová, svérázná dáma s pevnými názory: Analýza hvězdného obrazu. Brno, 2022 [cit. 2023-12-04]. 99 s. bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Mgr. Kateřina Šrámková. Dostupné online.
- ↑ ŠULCOVÁ, Jana. Klaus a Kikina? Holubová přestřelila. Prasárna, míní Jakl Archivováno 30. 8. 2011 na Wayback Machine. ParlamentníListy.cz [online]. OUR MEDIA, 2011-04-02 [cit. 2023-06-16].
- ↑ KVAPILOVÁ, Pavlína. Hyde Park: Petr Hájek, zástupce vedoucího kanceláře prezidenta. Hyde Park ČT24 [online]. Česká televize, 2010 [cit. 2023-06-16]. Dostupné online.
- ↑ PLESL, Jaroslav. Mluví o tom celá Praha | Názory. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2008-12-22 [cit. 2023-06-16]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.
- ↑ PETRÁČEK, Zbyněk. Stereotyp Klaus | Názory. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2009-04-17 [cit. 2023-06-16]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.
- ↑ DOLEŽAL, Bohumil. Co přinesl den (17.–18. dubna). Reflex.cz [online]. CZECH NEWS CENTER, 2009-04-20 [cit. 2023-06-16]. Dostupné online.
- ↑ VIKTORA, Antonín. Klaus je homosexuál, prohlásil šéfredaktor gay magazínu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2011-08-12 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online.
- ↑ KENETY, Brian. ‘Klaus is a homosexual’: Czech gay mag editor. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2011-08-12 [cit. 2023-06-16]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eva Holubová na Wikimedia Commons 
Osoba Eva Holubová ve Wikicitátech- Eva Holubová v Internet Movie Database (anglicky)
- Eva Holubová v Česko-Slovenské filmové databázi
- Eva Holubová na Kinoboxu
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“