Eva Košlerová

Eva Košlerová
Narození29. října 1932 (91 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatelka a výtvarnice
Alma materUniverzita Karlova
Manžel(ka)František Pavlíček
RodičeEva Vrchlická mladší matka
PříbuzníEva Vrchlická babička
Jaroslav Vrchlický praděd
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Eva Košlerová (* 29. října 1932 Praha) je česká dramaturgyně, redaktorka a autorka pohádkových her vysílaných v rozhlase i televizi.[1] Jejím pradědečkem byl básník Jaroslav Vrchlický, babičkou básnířka a prozaička Eva Vrchlická (1888–1969) a matkou baletní tanečnice Eva Vrchlická mladší (1911–1996).[2] Jejím manželem byl František Pavlíček.[1]

Životopis

Košlerová vystudovala obor český jazyk a ruský jazyk na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, na níž absolvovala roku 1956 a bezprostředně po absolutoriu nastoupila do Československého rozhlasu. Působila v jeho literární redakci, odkud přešla do literárně-dramatické redakce, jež byla součástí Hlavní redakce pro děti a mládež. Té zůstala věrná po celý svůj pracovní život. Nejprve se věnovala pořadům pro mateřské školy, ale postupně přibyla příprava pásem pro starší žáky (na základních školách), která měla vhodnou zábavnou formou doplňovat školní výuku.[1]

Od konce padesátých let 20. století připravovala rozhlasový pořad Na dobré chvilce, jenž byl besedou se spisovateli, herci či jinými osobnostmi kulturní scény. Do rozhlasového vysílání ale chystala také četby na pokračování. Od roku 1965 se dramaturgicky věnovala nedělním rozhlasovým pohádkám. K jejím dílům patří například Bleděmodrý Petr (1964), Žabákova dobrodružství (1966), Ferda Mravenec (1984) či Svěrákovo Kolo se zlatými ráfky (1988). Věnovala se ale také dramatizacím Čapkových, Werichových a jiných českých klasických pohádek. Dramatizovala ovšem též Hobita od Johna Ronalda Reuela Tolkiena (1996).[1]

Z rozhlasu odešla k 31. prosinci 1996. Po dobu profesního působení spolupracovala například s režiséry Miloslavem Dismanem, Janem Bergerem, Jiřím Horčičkou, Karlem Weinlichem, Josefem Henkem, Janem Fuchsem, Ivanem Holečkem, Markétou Jahodovou či Marií Křepelkovou. Košlerová získala též několik ocenění Prix Bohemia – roku 1983 za Pec pro štěstí, roku 1985 za My se vlka nebojíme, roku 1987 za Severní zámek, roku 1989 za Kolo se zlatými ráfky a roku 1992 za pohádku Královna s vlčí tváří. Vedle toho jí byla roku 1992 udělena zvláštní prémie za hru Marco Polo. Společnost Supraphon udělila Košlerové roku 1998 Zlatou desku za dílo Příběhy včelích medvídků.[1]

Práce pro rozhlas

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e Košlerová Eva [online]. Praha: Český rozhlas [cit. 2014-09-19]. Dostupné online. 
  2. ↑ BLAŽÍČEK, Přemysl. Eva Vrchlická [online]. Praha: Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky, 1998, rev. 2006-08-08 [cit. 2014-09-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“