Eva Melmuková

doc. PhDr. Eva Melmuková
Eva Melmuková v roce 2016
Rodné jméno	Eva Šašecí
Narození	25. února 1932 nebo 25. března 1932 Řím Italské království Italské království
Úmrtí	5. listopadu 2022 (ve věku 90 let) Telč
Bydliště	Řím Praha Telč
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Gymnázium Jana Nerudy Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	církevní historička, farářka, vysokoškolská učitelka, muzeoložka a etnografka
Zaměstnavatelé	Českobratrská církev evangelická Osvobozená domácnost Výzkumný ústav pivovarský a sladařský Městské muzeum ve Stříbře
Ocenění	Medaile vděčnosti (2012)
Nábož. vyznání	Českobratrská církev evangelická
Choť	Jiří Melmuk (1960–2015)[1][2]
Děti	Petr Melmuk[1]
Rodiče	Oto Šašecí[3]
Funkce	zastupitel obce v Česku (Telč; od 1990)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eva Romana Melmuková-Šašecí (25. února 1932 Řím – 5. listopadu 2022) byla česká evangelická teoložka a historička.

Eva Melmuková absolvovala Nerudovo gymnázium v Praze (1945–1950). V letech 1950–1954 studovala na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze (dnes ETF UK) a také na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. (Zde se jejím asi nejvýznamnějším učitelem stal Václav Vojtíšek, přední diplomatik, heraldik a sfragista, archivář hlavního města.) V závěru studia si musela vybrat, kterou fakultu dokončí. Zvolila bohosloví. V prosinci 1954 se stala vikářkou Českobratrské církve evangelické v Praze na Smíchově. Po třech letech jí byl na 29 let odebrán státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti.

Poté pracovala jako krámská v Osvobozené domácnosti, figurantka v Geodézii Stříbro, laborantka v Západočeských mlékárnách, pracovnice Městského muzea ve Stříbře či jako zásobovací referentka v Koh-i-nooru v Dačicích.

V roce 1961 maturovala znovu na Střední průmyslové škole potravinářské technologie. V letech 1961–1967 vystudovala externě etnografii a folkloristiku. Doktorát získala v roce 1968.

S nástupem normalizace musela opět změnit obor a následující léta strávila ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském v Praze. V roce 1986 jí bylo jako invalidní důchodkyni po celkové mrtvici dovoleno působit jako farářka.

V roce 1989 byla jedním ze zakládajících členů Občanského fóra v Telči a s přehledem vyhrála první svobodné volby do zastupitelstva města, které bylo v této době zapsáno do seznamu UNESCO.

V roce 1990 se na ETF UK habilitovala a pět let přednášela církevní dějiny.

Mezi oblasti jejího odborného zájmu patřily české dějiny 17. a 18. století, vývoj sídel a lidová architektura, regionální historie jižní části Českomoravské vrchoviny, církevní dějiny a dějiny náboženských minorit.

Knihy:

• Evangelíci v rané toleranční době 1–8 (1995–1996, spolueditorka), ISBN 978-80-903920-7-6
• Patent zvaný toleranční (1999), ISBN 978-80-903920-4-5
• Neznámé Telčsko (2001)

Studie:

• Toleranční sbory ve Slezsku a na severovýchodní Moravě. In: Práce a studie Muzea Beskyd ve Frýdku-Místku, 1995, s. 50–56
• Práce Kruhu českých duchovních tradic a jeho elaborát o svatovojtěšské tradici. In: Svatovojtěšská tradice v dějinách našeho národa a církve a její význam dnes, Praha 1997, s.13–17
• Cestou české reformace na Kloboucku. In: Klobouky u Brna, město, dějiny, krajina a lidé, 1998, s.147–159
• Theologische Entwicklung der evangelischen Kirche im Rahmen der nationalen Bewusstseinsentwicklung des tschechischen Volkes im 19. Jahrhundert. In: Kirche in Staat und Gesellschaft im 19. Jahrhundert, Rom 1991, s. 167–174
• J.A.Comenius als Gestalt der böhmischen Reformation im Leben seines Vaterlandes. In: Internationale Comenius Kolloquium, Bayreuth 1991, s. 223–227
• Das alternative Schulwesen im Geiste von J.A.Comenius in der Illegalität des 18.Jahrhunderts in den böhmischen Ländern. In: Comenius als Theologe, Prag 1998, s. 141–148
• Oblast jihlavských vrchů, její historická formace a perspektiva národopisného monografického zachycení. In: Slovenský národopis 1969, s. 617–621
• Příspěvek k metodice kartografického zpracování regionálních celků a typových obcí v 16.–20. stol.. In: Historická geografie 6 (1971), s. 3–28;
• Národopisná výstava jako podnět přeměny městského muzea v Telči v oblastní („krajinské“) muzeum jihozápadní Moravy v r. 1897. In: Český lid 58 (1971), s. 42–44
• O nový typ památkově chráněných vesnic. In: Český lid 61 (1974), s. 86–90
• Rekonstrukce urbanistického vývoje obcí na Telčsku. In: Český lid 62 (1975), s. 151–157
• Lidová architektura na Telčsku a Jihlavsku – marný zápas o uchování vesnických a předměstských celků v sedmdesátých letech. In: Vlastivědný sborník Vysočiny, 1992, s. 199–228
• Telč jako městská vodní pevnost. In: Jubilejní pátá zpráva Muzejního spolku v Telči, 1997,s. 6–20

Beletrie a poesie:

• Setkání po dvou stoletích (1985), ISBN 978-80-903920-3-8
• Ohlasy padesátých a šedesátých let (1991), ISBN 80-7072-684-9

• NEŠPOR, Zdeněk R.: Melmuková Eva Romana. Heslo v: Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století. Praha, Kalich 2019, s. 238–239.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eva Melmuková na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Eva Melmuková
• Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• ETF UK Archivováno 5. 11. 2016 na Wayback Machine.
• Eva Melmuková 75 let