Eva Musilová
Eva Musilová | |
---|---|
Rodné jméno | Eva Hirschová |
Narození | 24. ledna 1925 Praha Československo |
Úmrtí | 22. dubna 2009 (ve věku 84 let) ? Česko |
Povolání | překladatelka |
Choť | Jiří Musil[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Eva Musilová, rozená Hirschová (24. ledna 1925 Praha – 22. dubna 2009) byla česká překladatelka z francouzského a anglického jazyka[2]. Kvůli svému židovskému původu strávila tři roky v koncentračním táboře. Z politických důvodů jí rovněž nebylo umožněno dokončit vysokoškolské studium. Za svůj život přeložila více než čtyři desítky knih. Dalším titulům, přeloženým zakázanými autory, propůjčila své jméno.
Životopis
Její studium na Státním reálném francouzském gymnáziu v Praze přerušila válka (škola byla zrušena), krátce studovala na Státním reálném gymnáziu v Praze XIX, ale v roce 1940 musela školu opustit a živila se jako přisluhovačka ve skladech Židovské náboženské obce. V březnu roku 1943 byla deportována do terezinského ghetta, kde postupně pracovala jako pomocná dělnice, opatrovnice dětí a v zemědělství. Prodělala zde těžký záškrt, s doživotními následky. Po válce dokončila středoškolské studium na reálném gymnáziu v Praze na Strossmayerově náměstí. V roce 1946 nastoupila ke studiu srovnávací literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Současně pracovala jako externí lektorka u Nakladatelského družstva Máje[3]. Již během studií přeložila své první knihy, Nesmrtelné stránky J. J. Rousseaua (Romain Rolland) a Soudcův příběh (Charles Morgan). Během studentských čistek v roce 1948 však musela odejít. Od roku 1949 pracovala jako zahraniční korespondentka v národním podniku Chemapol. V roce 1951 se provdala za sociologa Jiřího Musila[2][4]. Po narození dcery v roce 1954 se věnovala překladům na volné noze.
Protože v roce 1956 obdržela poštou od Zdeňka Eliáše ze Svobodné Evropy tři dětské knihy, byl na ni zaveden svazek STB, kvůli podezření (neodůvodněnému), že by knihy mohly obsahovat šifry.[3] V roce 1958 bylo sledování pro bezpředmětnost přerušeno.
Dílo
Přeložila na čtyři desítky děl, především díla francouzských klasiků (Balzac, Musset, Flaubert a Rolland) a moderních autorů (J.P. Sartre, Simone de Beauvoir, Bazin, Anglade), či texty od britského filosofa Bertranda Russella a britsko-českého antropologa Ernesta Gellnera[5]. Přeložila rovněž známou sérii dětských knih o Kvakovi a Žbluňkovi od amerického spisovatele Arnolda Lobela. Vedle toho propůjčila své jméno i překladům od zakázaných autorů, Věře Šťovíčkové-Heroldové a Daliboru Plichtovi.
Odkazy
Reference
- ↑ Dostupné online.
- ↑ a b Musilová Eva. databaze.obecprekladatelu.cz [online]. [cit. 2024-03-05]. Dostupné online.
- ↑ a b Archiv bezpečnostních složek. Svazek číslo 583382, Signatura KR-583382 MV.
- ↑ Musil Jiří – Sociologická encyklopedie. encyklopedie.soc.cas.cz [online]. [cit. 2024-03-05]. Dostupné online.
- ↑ Eva Musilová – Databáze českého uměleckého překladu. www.databaze-prekladu.cz [online]. [cit. 2024-03-05]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Eva Musilová
- Eva Musilová v informačním systému abART
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“