Evan King

Evan King
Evan King v Cary (2023)
Evan King v Cary (2023)
StátSpojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Datum narození25. března 1992 (33 let)[1]
Místo narozeníChicago, Illinois
Spojené státy americké
Výška185 cm[1]
Hmotnost79 kg[1]
Profesionál od2013[1]
Držení raketylevou rukou, bekhend obouruč
Výdělek836 969 USD
Dvouhra
Poměr zápasů1–4
Tituly0 ATP, 6 ITF
Nejvyšší umístění185. místo (23. dubna 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo kvalifikace (2018)
French Open1. kolo kvalifikace (2018)
Wimbledon1. kolo kvalifikace (2018)
US Open1. kolo (2017)
Čtyřhra
Poměr zápasů32–44
Tituly2 ATP, 21 challengerů, 22 ITF
Nejvyšší umístění40. místo (3. března 2025)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2024, 2025)
French Open2. kolo (2024)
Wimbledon3. kolo (2024)
US Open3. kolo (2021)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
US Open1. kolo (2016)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20250309a9. března 2025
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Evan King (* 25. března 1992 Chicago) je americký profesionální tenista hrající levou rukou. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva deblové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šest titulů ve dvouhře a čtyřicet tři ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2018 na 185. místě a ve čtyřhře v březnu 2025 na 40. místě. Trénuje ho Sean Maymi.[1]

Soukromý život

Narodil se roku 1992 v illinoiském Chicagu do rodiny Vana a Evelyny Kingových. Tenis začal hrát ve třech letech. Jako 16letý se přesunul do Tréninkového centra USTA ve floridském Boca Raton, kde si jej vybral akademický tým Wolverines z Michiganské univerzity. Matka absolvovala Pensylvánskou univerzitu a zasedla v komisi usilující o chicagské pořadatelství Letních olympijských her 2016. Rovněž jako otec vystudoval Michiganskou univerzitu, na níž dosáhl nejvyššího počtu singlových a deblových výher za předchozí historii univerzity. V letech 2011–2013 byl opakovaně oceněn mezi nejlepšími hráči meziuniverzitního okruhu ITA.[3][4][5]

Tenisová kariéra

Na okruhu ATP Tour debutoval v 17 letech na únorovém Delray Beach International Tennis Championships 2009 po obdržení divoké karty od pořadatelů. Časnou porážku mu přivodil Kazachstánec Andrej Golubjev z počátku druhé světové stovky.[4] Druhou dvouhru odehrál až o osm let později na Los Cabos Open 2017, kde po průchodu kvalifikací vyhrál první zápas nad Mexičanem Manuelem Sánchezem, než jej zastavil pozdější vítěz a dvacátý čtvrtý hráč žebříčku Sam Querrey.[5][6]

Podání v mixu US Open 2016

Do kvalifikace série Masters premiérově zasáhl na torontském Rogers Cup 2014, kde jej deklasoval Australan Bernard Tomic. Hlavní soutěž mistrovské kategorie si poprvé zahrál na BNP Paribas Open 2018 v Indian Wells po kvalifikačních výhrách nad Martinem Kližanem a Dudim Selou. V zahajovacím duelu dvouhry však nestačil na krajana Jareda Donaldsona z konce elitní padesátky, po třísetovém průběhu.[4][6] V grandslamové dvouhře se poprvé představil na US Open 2017 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V úvodním kole newyorského majoru však nenašel recept na španělskou světovou devatenáctku a pozdějšího semifinalistu Pabla Carreña Bustu. Odehrál tak první kariérní utkání proti členovi ze světové dvacítky.[4][7]

První titul na okruhu ATP Tour vybojoval v únorové čtyřhře Dallas Open 2025, hrané v úrovni ATP 500, po boku krajana Christiana Harrisona. Soutěž odehráli po průchodu dvoukolovou kvalifikací. Ve finále pak zdolali Urugayce Ariela Behara s Američanem Robertem Gallowayem ziskem obou tiebreaků. Spolupráci navázali na saopaulském challengeru v listopadu 2024. Na túře ATP se jako pár představili podruhé, po účasti na Open Occitanie 2025 v předchozím týdnu.[8] Navazující týden se probojovali opět do finále, na floridském Delray Beach Open 2025. Z něho však odešli poraženi od srbsko-amerického páru Miomir Kecmanović a Brandon Nakashima. Soupeři rozhodli o výhře až v supertiebreaku. Po skončení figuroval 17. února 2025 na novém žebříčkovém maximu ve čtyřhře, 54. místě.[9]

Finále na okruhu ATP Tour

Čtyřhra: 3 (2–1)

Legenda
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (2–0)
ATP Tour 250 (0–1)
Stavč.datumturnajkategoriepovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Vítěz1.únor 2025Dallas, Spojené státyATP 500tvrdý (h)USA Christian HarrisonUruguay Ariel Behar
USA Robert Galloway
7–6(7–4), 7–6(7–4)
Finalista1.únor 2025Delray Beach, Spojené státyATP 250tvrdýUSA Christian HarrisonSrbsko Miomir Kecmanović
USA Brandon Nakashima
6–7(3–7), 6–1, [3–10]
Vítěz2.březen 2025Acapulco, MexikoATP 500tvrdýUSA Christian HarrisonFrancie Sadio Doumbia
Francie Fabien Reboul
6–4, 6–0

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Challengery (0 D; 21 Č)
ITF (6 D; 22 Č)

Dvouhra (6 titulů)

Č.datumturnajokruhpovrchporažený finalistavýslede
1.červen 2015Harare, ZimbabweFuturestvrdýUSA Tyler Hochwalt6–4, 7–5
2.srpen 2015Edwardsville, Spojené státyFuturestvrdýUSA Clay Thompson6–4, 6–3
3.listopad 2015Birmingham, Spojené státyFuturesantukaRakousko Bastian Trinker6–4, 6–4
4.červen 2016Tokio, JaponskoFuturestvrdýJaponsko Šó Katajama6–2, 7–6(7–1)
5.červen 2016Buffalo, Spojené státyFuturesantukaAustrálie Gavin van Peperzeel7–6(7–4), 6–3
6.prosinec 2016Santo Domingo Este, Dominikánská repubikaFuturestvrdýFrancie Calvin Hemery6–4, 7–6(11–9)

Čtyřhra (43 titulů)

Č.datumturnajokruhpovrchspoluhráčporažení finalistévýsledek
1.srpen 2010Godfrey, Spojené státyFuturestvrdýUSA Jordan CoxJižní Afrika Jean Andersen
USA Joshua Zavala
4–6, 6–3, [12–10]
2.srpen 2012Mississauga, KanadaFuturestvrdýUSA Jason JungKanada Kamil Pajkowski
Kanada Milan Pokrajac
6–4, 6–2
3.červenec 2013Godfrey, Spojené státyFuturestvrdýUSA Peter KobeltUSA Marcos Giron
USA Devin McCarthy
7–5, 6–2
4.září 2013Toronto, KanadaFuturestvrdýUSA Jason JungKanada Milan Pokrajac
Kanada Peter Polansky
7–5, 6–2
5.září 2013Markham, KanadaFuturestvrdý (h)USA Sekou BangouraMexiko Hans Hach
Kanada Andrew Ochotta
6–3, 6–2
6.leden 2014Sunrise, Spojené státyFuturesantukaUSA Jason JungUSA William Blumberg
USA Frances Tiafoe
6–7(4–7), 6–4, [10–6]
7.březen 2014Bakersfield, Spojené státyFuturestvrdýUSA Sekou BangouraPolsko Adam Chadaj
Česko Marek Michalička
5–7, 6–4, [10–5]
8.březen 2014Calabasas, Spojené státyFuturestvrdýUSA Sekou BangouraUSA Dennis Novikov
USA Connor Smith
6–4, 6–4
9.duben 2014Harlingen, Spojené státyFuturestvrdýUSA Devin McCarthySpojené království Edward Corrie
Spojené království Daniel Smethurst
6–3, 7–6(7–2)
10.září 2014Toronto, KanadaFuturesantukaUSA Sekou BangouraUSA Bjorn Fratangelo
USA Mitchell Krueger
6–4, 4–6, [11–9]
11.červen 2015Maputo, MosambikFuturestvrdýUSA Anderson ReedUganda Duncan Mugabe
Burundi Hassan Ndajišimije
6–3, 6–2
12.červenec 2015Harare, ZimbabweFuturestvrdýUSA Anderson ReedZimbabwe Benjamin Lock
Zimbabwe Courtney John Lock
4–6, 6–4, [10–7]
13.srpen 2015Decatur, Spojené státyFuturestvrdýUSA Kevin KingFrancie Grégoire Barrère
Francie Tom Jomby
6–0, 6–2
14.leden 2016Los Angeles, Spojené státyFuturestvrdýUSA Raymond SarmientoUSA Jean-Yves Aubone
USA Dennis Nevolo
6–4, 3–6, [11–9]
15.říjen 2016Monterrey, MexikoChallengertvrdýUSA Denis KudlaAustrálie Jarryd Chaplin
Nový Zéland Ben McLachlan
6–7(4–7), 6–4, [10–2]
16.říjen 2016Harlingen, Spojené státyFuturestvrdýSpojené království Luke BambridgeUSA John McNally
USA Evan Zhu
6–4, 6–4
17.prosinec 2016Santo Domingo Este, Dominikánská republikaFuturestvrdýUSA Alexios HalebianSrbsko Nebojša Perić
Srbsko Ilija Vučić
6–4, 6–4
18.únor 2017Jakarta, IndonésieFuturestvrdýUSA Nathan PashaJaponsko Soichiro Moritani
Japonsko Masato Shiga
6–3, 6–7(8–10), [10–6]
19.březen 2017Canberra, AustrálieFuturesantukaUSA Nathan PashaAustrálie Maverick Banes
Austrálie Gavin van Peperzeel
4–6, 6–3, [10–4]
20.duben 2017Orange Park, Spojené státyFuturesantukaUSA Hunter ReeseAustrálie Daniel Nolan
Japonsko Josuke Watanuki
2–6, 7–5, [10–8]
21.červen 2017Martos, ŠpanělskoFuturestvrdýUSA Robert GallowayUSA JC Aragone
Austrálie Daniel Nolan
6–4, 6–4
22.červenec 2017Middelburg, NizozemskoFuturesantukaUSA Hunter ReeseNizozemsko Michiel de Krom
Nizozemsko Sem Verbeek
6–2, 6–1
23.říjen 2017Monterrey, MexikoChallengertvrdýUSA Christopher EubanksSalvador Marcelo Arévalo
Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela
7–6(7–4), 6–3
24.prosinec 2017Hongkong, ČínaFuturestvrdýUSA Michael ZhuFrancie Corentin Denolly
Japonsko Takuto Niki
6–4, 6–2
25.duben 2018Sarasota, Spojené státyChallengerantukaUSA Hunter ReeseUSA Christian Harrison
Kanada Peter Polansky
6–1, 6–2
26.září 2018Cary, Spojené státyChallengertvrdýUSA Hunter ReeseFrancie Fabrice Martin
Francie Hugo Nys
6–4, 7–6(8–6)
27.duben 2019Monterrey, MexikoChallengertvrdýUSA Nathan PashaMexiko Santiago González
Pákistán Ajsám Kúreší
7–5, 6–2
28.červen 2019Fergana, UzbekistánChallengertvrdýUSA Hunter ReeseSrbsko Nikola Ćaćić
Čínská Tchaj-pej Jang Cung-chua
6–3, 5–7, [10–4]
29.únor 2020Launceston, AustrálieChallengertvrdýZimbabwe Benjamin LockBelgie Kimmer Coppejans
Španělsko Sergio Martos Gornés
3–6, 6–3, [10–8]
30.květen 2021Záhřeb, ChorvatskoChallengerantukaUSA Hunter ReeseKazachstán Andrej Golubjev
Kazachstán Oleksandr Nedověsov
6–2, 7–6(7–4)
31.květen 2021Biella, ItálieChallengerantukaNěmecko Julian LenzPolsko Karol Drzewiecki
Španělsko Sergio Martos Gornés
3–6, 6–3, [11–9]
32.říjen 2021Santiago, ChileChallengerantukaUSA Max SchnurMexiko Hans Hach Verdugo
Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela
3–6, 7–6(7–3), [16–14]
33.květen 2022Troisdorf, NěmeckoChallengerantukaJamajka Dustin BrownNěmecko Hendrik Jebens
Polsko Piotr Matuszewski
6-4, 7-5
34.listopad 2022Maspalomas, ŠpanělskoChallengerantukaUSA Reese StalderItálie Marco Bortolotti
Španělsko Sergio Martos Gornés
6–3, 5–7, [11–9]
35.květen 2023Kwangdžu, Jižní KoreaChallengertvrdýUSA Reese StalderAustrálie Andrew Harris
Austrálie John-Patrick Smith
6–4, 6–2
36.květen 2023Pusan, Jižní KoreaChallengertvrdýUSA Reese StalderAustrálie Max Purcell
Nový Zéland Rubin Statham
bez boje
37.červen 2023Palmas del Mar, PortorikoChallengertvrdýUSA Reese StalderJaponsko Tošihide Macui
Japonsko Kaitó Uesugi
3–6, 7–5, [11–9]
38.srpen 2023Cary, Spojené státyChallengertvrdýUSA Reese StalderLotyšsko Miķelis Lībietis
Austrálie Adam Walton
6–3, 7–6(7–4)
39.říjen 2023Fairfield, Spojené státyChallengertvrdýUSA Reese StalderUSA Vasil Kirkov
USA Denis Kudla
7–5, 6–3
40.listopad 2023Bergamo, ItálieChallengertvrdýUSA Brandon NakashimaPortugalsko Francisco Cabral
Spojené království Henry Patten
6–4, 7–6(7–1)
41.listopad 2023Kobe, JaponskoChallengertvrdýUSA Reese StalderJižní Korea Nam Či-song
Austrálie Andrew Harris
7–6(7–3), 2–6, [10–7]
42.listopad 2023Jokkaiči, JaponskoChallengertvrdýUSA Reese StalderČínská Tchaj-pej Ray Ho
Austrálie Calum Puttergill
7–5, 6–4
43.červen 2024Ilkley, Spojené královstvíChallengertvrdýUSA Reese StalderUSA Christian Harrison
Francie Fabrice Martin
6–3, 3–6, [10–6]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Evan King na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e Evan King na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20250309a9. března 2025
  2. Evan King na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20250309a9. března 2025
  3. Evan King - Men's Tennis. mgoblue.com [online]. University of Michigan Athletics, 2025 [cit. 2025-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d Evan King | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2025-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b LEWIS, Michael J. Former Michigan tennis star Evan King gets dream shot at U.S. Open. Detroit Free Press [online]. 2017-08-27 [cit. 2025-02-20]. Dostupné online. 
  6. a b Evan King | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2025-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. CHIESA, Victoria. King's dream ends at the hands of Carreño Busta. USOpen.org [online]. USTA, 2017-08-28 [cit. 2025-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Christian Harrison & Evan King triumph in Dallas for first ATP title. ATP Tour, Inc. [online]. 2025-02-10 [cit. 2025-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Miomir Kecmanovic sweeps Delray Beach titles with doubles triumph alongside Brandon Nakashima. ATP Tour, Inc. [online]. 2025-02-17 [cit. 2025-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of South Africa.svg

Vlajka Jihoafrické republiky

Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker

     zelená rendered as RGB 000 119 073Pantone 3415 C
     žlutá rendered as RGB 255 184 028Pantone 1235 C
     červená rendered as RGB 224 060 049Pantone 179 C
     modrá rendered as RGB 000 020 137Pantone Reflex Blue C
     bílá rendered as RGB 255 255 255
     černá rendered as RGB 000 000 000
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Chinese Taipei for Olympic Games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Jamaica.svg
Flag of Jamaica. “The sunshine, the land is green, and the people are strong and bold” is the symbolism of the colours of the flag. GOLD represents the natural wealth and beauty of sunlight; GREEN represents hope and agricultural resources; BLACK represents the strength and creativity of the people. The original symbolism, however, was "Hardships there are, but the land is green, and the sun shineth", where BLACK represented the hardships being faced.
Flag of Portugal (alternate).svg
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Evan King (2023 Cary) 01 (cropped).jpg
Autor: Hameltion, Licence: CC BY-SA 4.0
Evan King after the second round of doubles at the 2023 Cary Challenger