Evangeliář

Evangeliář ze St-Amand
(Začátek Janova evangelia, 8. stol.)

Evangeliář (od evangelium) je křesťanská liturgická kniha, obsahující texty evangelií. Evangeliář se zpravidla říkalo knihám obsahujícím celé texty, zatímco knihám obsahujícím evangeljní perikopy (úryvky seřazené podle nedělí a svátků) se říkalo evangelistáře.[p 1]

Obsah

Evangeliáře, kromě samotných evangelních textů, obvykle obsahují ještě srovnávací tabulky čtyř evangelií, seznamy čtení na neděle a svátky, předmluvy k jednotlivým knihám atd. Protože ke čtení evangelia při mši o velkých svátcích býval zván i panovník nebo císař, patřily evangeliáře mezi nejvzácnější a nejvíce zdobené rukopisy raného středověku. Některé z nejznámějších patrně vznikly z podnětu Karla Velikého, který je objednával v různých klášterech.

Užití

V západní i východní církvi z něj během bohoslužby (mše či božské liturgie) čte kněz evangelium.

Evangeliář může být nesen v liturgickém průvodu. V katolickém prostředí jej nosí jáhen.

Významné výtisky

Z českých evangeliářů jsou zvlášť významné ty, jež jsou psány v češtině – například Evangeliář olomoucký nebo zábrdovický – a evangeliáře či Čtveroevangelia ve staroslověnštině.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V běžné praxi bývají terminy evangeliář a evangelistář zaměňovány. K znepřehlednění terminologie došlo zvláště poté, co v roce 1996 z pověření České biskupské konference vydal Liturgický institut v Praze oficiální liturgickou knihu Evangeliář (pod Č.j. 790/96, ISBN 80-7192-209-9), která se často používá při bohoslužbách, ale svým uspořádáním odpovídá termínu evangelistář.

Literatura

  • P. Černý, Evangeliář zábrdovický a Svatovítská apokalypsa. Praha: Academia 2004 – 378 s. ISBN 80-200-1035-1.
  • Ottův slovník naučný, heslo Evangeliář. Sv. 8, str. 835.
  • J. Vašica, Staročeské evangeliáře: studie průpravná. Praha: Česká akademie věd a umění 1931.

Související články

Externí odkazy


Média použitá na této stránce