Evika Siliňová

Evika Siliňová
Evika Siliňová (2023)
24. předsedkyně vlády Lotyšska
Úřadující
Ve funkci od: 15. září 2023
Prezident	Edgars Rinkēvičs
Předchůdce	Arturs Krišjānis Kariņš
Ministryně sociálních věcí
Ve funkci: 14. prosince 2022 – 15. září 2023
Předseda vlády	Arturs Krišjānis Kariņš
Předchůdce	Gatis Eglītis
Nástupce	Uldis Augulis
Poslankyně Saeimu
Ve funkci: 1. listopadu 2022 – 14. prosince 2022
Stranická příslušnost
Členství	Jednota
Narození	3. srpna 1975 (49 let) Riga
Choť	Aigars Siliņš
Děti	3
Alma mater	Lotyšská univerzita
Profese	politička a právnička
Ocenění	Řád kněžny Olgy 1. třídy (2024)
Commons	Evika Siliņa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Evika Siliňová (nepřechýleně Siliņa, * 3. srpna 1975 Riga)^[1] je lotyšská právnička a politička, od září 2023 předsedkyně vlády Lotyšska. Stala se tak druhou ženou v této funkci.^[2] Předtím působila jako ministryně sociálních věcí ve druhé vládě Arturse Krišjānise Kariņše.^[3][4]

V letech 1993–1997 absolvovala bakalářské studium práv na Lotyšské univerzitě. Poté získala magisterský titul v oboru společenské vědy, mezinárodní a evropské právo na Právnické fakultě v Rize.^[5]

V letech 2003–2012 pracovala jako advokátka se specializací na mezinárodní a vnitrostátní obchodní právo.^[6]

V parlamentních volbách v roce 2011 kandidovala za středopravicovou Zatlerovu reformní stranu, ale nebyla zvolena.^[7] V letech 2011–2012 působila jako právní poradkyně lotyšského ministerstva vnitra.^[8]

Od ledna 2013 do ledna 2019 působila jako parlamentní tajemnice na ministerstvu vnitra.^[9] Jako parlamentní tajemnice byla chválena za svou otevřenost vůči novinářům, například při vysvětlování postoje ministerstva vnitra k různým otázkám, a také za boj proti syntetickým kanabinoidům a jejich šíření v Lotyšsku.^[10][11] Zastupovala také ministerstvo v některých mezinárodních organizacích, jako je OSN, Interpol a CEPOL.^[12]

Dne 23. ledna 2019 nastoupila do funkce parlamentní tajemnice předsedy vlády, kterým byl Arturs Krišjānis Kariņš.^[13][14]

V parlamentních volbách v roce 2022 kandidovala za středopravicovou stranu Nová jednota a byla zvolena poslankyní Saeimu.^[15] Dne 6. prosince 2022 byla jmenována ministryní sociálních věcí ve vládě Arturse Krišjānise Kariņše.^[16] Vláda získala důvěru 14. prosince.^[17]

Zasloužila se o zvýšení minimální mzdy, na kterou jsou navázány důchody a další státní sociální dávky.^[18] Dne 23. února 2023 ji předseda vlády jmenoval členkou nově vzniklého Výboru pro fondy Evropské unie.^[19] Dne 4. července 2023 její ministerstvo předložilo Saeimu ratifikaci Istanbulské úmluvy, byť s určitými výhradami a bez podpory koaličního partnera Národní aliance.^[20][21]

Dne 16. srpna 2023, den po rezignaci Arturse Krišjānise Kariņše, nominovala Nová jednota Siliņu jako kandidátku na post předsedkyně vlády.^[22] Prezident Edgars Rinkēvičs ji 24. srpna pověřil sestavením vlády.^[23]

Dne 29. srpna odmítla aliance Sjednocená kandidátka účast ve vládě.^[24] Dne 1. září Siliņa uvedla, že hodlá získat parlamentní většinu se Svazem zelených a zemědělců a Pokrokovou stranou.^[25] O dvanáct dní později představila složení nové vlády, v níž má Nová jednota sedm ministerstev, Svaz zelených a zemědělců čtyři a Pokroková strana tři, přičemž ministrem zahraničí je expremiér Kariņš.^[26]

Dne 15. září 2023 získala vláda důvěru Saeimu, když obdržela 53 hlasů.^[27] Siliņa prohlásila, že bude usilovat o integraci ruskojazyčné menšiny, dokončení plotu na hranicích s Ruskem a Běloruskem a výrazné navýšení vojenského rozpočtu v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu.^[1] Později téhož dne se konalo první zasedání vlády.^[28]

Siliņa je vdaná za Aigarse Siliņše, s nímž má tři děti.^[8][29] Hovoří plynně anglicky a rusky.^[6]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Evika Siliņa na anglické Wikipedii a Evika Siliňová na slovenské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Evika Siliňová na Wikimedia Commons
• Evika Siliņa na Instagramu