Evo Morales

Juan Evo Morales Ayma
80. prezident Bolívie
Ve funkci: 22. ledna 2006 – 10. listopadu 2019
Předchůdce	Eduardo Rodríguez Veltzé
Nástupce	Jeanine Áñezová
Stranická příslušnost
Členství	Hnutí za socialismus
Rodné jméno	Juan Evo Morales Ayma
Narození	26. října 1959 (64 let) Oruro
Profese	politik a odborář
Náboženství	katolicismus
Ocenění	Zlatý klíč Madridu (2009) Llaves de la Ciudad de Mexico (2009) velkokříž s diamanty Řádu peruánského slunce (2010) čestný doktor Čínské lidové univerzity (2011) doctor honoris causa from the University of Pau (2015) … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Evo Morales
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juan Evo Morales Ayma (* 26. října 1959 Isallavi u Orinoca, departement Oruro, Bolívie) je vůdcem bolivijské socialistické strany Hnutí za socialismus (Movimiento al Socialismo, MAS) a odborář bojující za práva pěstitelů koky. Dne 22. ledna 2006 se stal prvním domorodým^[1][2] prezidentem Bolívie poté, co získal 54% většinu hlasů. V letech 2009, 2014 a 2019 byl voliči ve funkci prezidenta potvrzen, nicméně vyhlášení výsledků posledních voleb vyvolalo masové protesty a násilnosti, po kterých 10. listopadu 2019 na svou funkci rezignoval.^[3]

Do prezidentské funkce byl poprvé zvolen v roce 2006 se svou vizí komunitaritního socialismu.^[4] V rámci něj inicioval výbor, který by přepsal bolivijskou ústavu tak, aby bránila lidská práva, decentralizovala moc a zajišťovala jistou míru autonomie regionům a lokálním komunitám. Nechal také revidovat smlouvy se zahraničními společnostmi na těžbu nerostného bohatství země, což vedlo ke zvýšení příjmů do státní kasy o 40 %, ze kterých začaly být financovány vzdělávací, bytové a environmentální programy, zdravotní péče a sociální programy bojující s negramotností, chudobou, rasismem či sexismem.^[5]

Je hlasitým kritikem neoliberalismu a imperialismu. Podle politologa Svena Hartena jej ovšem kvůli tomu nelze vnímat jako marxistu, protože jeho programem není násilné ani jinak úplné překonání kapitalismu, jakožto spíše forma smíšené ekonomiky.^[6] V rámci své politiky se snažil snížit vliv Světové banky a Mezinárodního měnového fondu na svou zemi, stejně tak jako vlivu Spojených států, kvůli čemuž začal úzce spolupracovat s ostatními levicovými vládami v regionu, zejména Fidelovou Kubou a Chávezovou Venezuelou.^[7] Země za jeho vlády zažívala velký ekonomický růst, a to i v dobách světové finanční krize.^[8]

Ve volbách konaných 6. prosince 2009 byl zvolen na další funkční období, když pro něj hlasovalo více než 60 % voličů.^[9]

Dne 3. července 2013 byl Morales na návštěvě Ruska, kde se účastnil meetingu producentů fosilních paliv. Při zpáteční cestě, v okamžiku, kdy jeho letadlo již bylo ve vzduchu, Francie, Portugalsko a Itálie prohlásily, že mu neumožní přeletět přes jejich vzdušný prostor. Prezidentovo letadlo pak po 3 hodinách neplánovaně přistálo ve Vídni, kde Morales strávil noc. Důvodem tohoto kroku bylo podezření, že se na palubě nachází Edward Snowden. Následující den krátce po poledni a po rakouském vyvrácení tohoto podezření daly zmíněné státy Moralesovi opět povolení vrátit se do své vlasti. Z incidentu (který byl původně avizován jako technické problémy) se stal diplomatický skandál.^[10]

V říjnu 2014 byl potřetí znovu zvolen do funkce prezidenta, zvítězil již v prvním kole se ziskem téměř 60 % hlasů.^[11]

Po dalších pěti letech kandidoval opět na funkci prezidenta v roce 2019, jeho hlavním soupeřem byl bývalý prezident Carlos Mesa. Postup sčítání hlasů, kdy soud přerušil vyhlašování průběžných výsledků v době, kdy měl Morales na Mesu náskok méně než 10 procent, a obnovil znovu po překročení této hranice, která stačí ke zvolení v prvním kole, ale vyvolal násilné protesty a nepokoje.^[12] Opozice výsledky odmítla uznat a proti se postavili také pozorovatelé a zástupci zemí Organizace amerických států. Morales v reakci na zprávu OAS vyhlásil konání druhého kola voleb, situaci to ale neuklidnilo, protože protestující požadovali jeho okamžitou rezignaci.^[13] Ti v rámci protestů napadli starostku města Vinto a obsadili redakce státních médií.^[14] Když Moralese k odstoupení vyzvalo také vedení armády a policie,^[15] oznámil 10. listopadu 2019 rezignaci „pro dobro země“ dodávajíc, že chtěl předejít krveprolití.^[16] Události nicméně označil za „občanský, politický a policejní převrat“.^[3]

Poté odletěl do Mexika, kde získal politický azyl z důvodu ohrožení jeho bezpečí, a následně do Argentiny, kde mu byl rovněž udělen azyl.^[17] Neznámí „pučisté“, podle Moralesových slov, krátce předtím vtrhli do jeho domu v Cochabamba, podpálili dům jeho sestry a na Moralesovu hlavu vypsali odměnu 50 tisíc dolarů.^[18]

Post prozatímní prezidentky následně v Bolívii převzala dosavadní viceprezidentka senátu Jeanine Áñezová, pravicová politička a Moralesova velká kritička, která byla podle tamní ústavy druhá v nástupnické linii po prezidentce senátu Adrianě Salvatierra, která ovšem jakožto součást Moralesovy vlády také rezignovala. Koncem prosince byl Morales státní prokuraturou obviněn z terorismu a pobuřování.^[19] Rovněž mu byla odepřena účast v parlamentních volbách, v nichž se plánoval ucházet o funkci senátora.^[20]

V červnu 2020 uveřejnily The New York Times zprávu skupiny nezávislých politických expertů, v níž tvrdí, že závěry OAS o zfalšování voleb byly nepravdivé a vycházely ze statistických chyb a nesprávných dat.^[21][22] Studie byla kritizována prozatímní bolivijskou vládou, samotnou OAS a některými bolivijskými médii jako štvavá kampaň proti přechodné vládě.^[23][24] V září téhož roku byla následně organizací Human Rights Watch publikována zpráva, podle níž nebyly nalezeny žádné důkazy k tomu, že by se Morales dopustil aktů terorismu, a obvinění proti němu označila jako politicky motivovaná.^[25] V říjnu byl Morales zbaven obvinění soudem v La Paz, podle něhož došlo ze strany prokuratury ke křivým obviněním a porušením jeho práv.^[26]

Začátkem listopadu se v Bolívii konaly nové prezidentské volby, ve kterých s 55 % hlasů zvítězil kandidát Hnutí za socialismus (Movimiento al Socialismo) a Moralesův bývalý ministr financí Luis Arce. Dne 9. listopadu se Morales po 11 měsících exilu v Argentině vrátil zpět do země.^[27]

Pochází ze tří dětí – jeho sourozenci jsou Esther Morales Ayma a Hugo Morales. Evo Morales má dvě děti – Eva Liz Morales Alvarado a Álvaro Morales Paredes.

Je velkým fotbalovým nadšencem.^[28]

• Řád José Martího – Kuba, 2016^[29]
• velkokříž Řádu peruánského slunce – Peru
• velkokříž Řádu osvoboditele – Venezuela

• Hugo Chávez

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Evo Morales na Wikimedia Commons
• Galerie Evo Morales na Wikimedia Commons
• Osoba Evo Morales ve Wikicitátech
• Moralesova osobní stránka (španělsky a anglicky) Archivováno 16. 1. 2006 na Wayback Machine.
• Stránky strany MAS (španělsky)
• Rozhovor s Evo Moralesem Archivováno 11. 7. 2011 na Wayback Machine.
• Profil na stránkách Latinská Amerika Dnes Archivováno 2. 4. 2015 na Wayback Machine.