Evo Morales

Juan Evo Morales Ayma
80. prezident Bolívie
Ve funkci: 22. ledna 2006 – 10. listopadu 2019
Předchůdce	Eduardo Rodríguez Veltzé
Nástupce	Jeanine Áñezová
Stranická příslušnost
Členství	Hnutí za socialismus
Rodné jméno	Juan Evo Morales Ayma
Narození	26. října 1959 (64 let) Oruro
Sídlo	Palacio Quemado (2006–2019)
Profese	politik a odborář
Náboženství	katolicismus
Ocenění	Zlatý klíč Madridu (2009) Llaves de la Ciudad de Mexico (2009) velkokříž s diamanty Řádu peruánského slunce (2010) čestný doktor Čínské lidové univerzity (2011) doctor honoris causa from the University of Pau (2015) … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Evo Morales
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juan Evo Morales Ayma (* 26. října 1959 Isallavi u Orinoca, departement Oruro, Bolívie) je vůdcem bolivijské socialistické strany Hnutí za socialismus (Movimiento al Socialismo, MAS) a odborář bojující za práva pěstitelů koky. Dne 22. ledna 2006 se stal prvním domorodým^[1][2] prezidentem Bolívie poté, co získal 54% většinu hlasů. V letech 2009, 2014 a 2019 byl voliči ve funkci prezidenta potvrzen, nicméně vyhlášení výsledků posledních voleb vyvolalo masové protesty a násilnosti, po kterých 10. listopadu 2019 na svou funkci rezignoval.^[3]

Prezidentský úřad

Do prezidentské funkce byl poprvé zvolen v roce 2006 se svou vizí komunitaritního socialismu.^[4] V rámci něj inicioval výbor, který by přepsal bolivijskou ústavu tak, aby bránila lidská práva, decentralizovala moc a zajišťovala jistou míru autonomie regionům a lokálním komunitám. Nechal také revidovat smlouvy se zahraničními společnostmi na těžbu nerostného bohatství země, což vedlo ke zvýšení příjmů do státní kasy o 40 %, ze kterých začaly být financovány vzdělávací, bytové a environmentální programy, zdravotní péče a sociální programy bojující s negramotností, chudobou, rasismem či sexismem.^[5]

Je hlasitým kritikem neoliberalismu a imperialismu. Podle politologa Svena Hartena jej ovšem kvůli tomu nelze vnímat jako marxistu, protože jeho programem není násilné ani jinak úplné překonání kapitalismu, jakožto spíše forma smíšené ekonomiky.^[6] V rámci své politiky se snažil snížit vliv Světové banky a Mezinárodního měnového fondu na svou zemi, stejně tak jako vlivu Spojených států, kvůli čemuž začal úzce spolupracovat s ostatními levicovými vládami v regionu, zejména Fidelovou Kubou a Chávezovou Venezuelou.^[7] Země za jeho vlády zažívala velký ekonomický růst, a to i v dobách světové finanční krize.^[8]

Ve volbách konaných 6. prosince 2009 byl zvolen na další funkční období, když pro něj hlasovalo více než 60 % voličů.^[9]

Dne 3. července 2013 byl Morales na návštěvě Ruska, kde se účastnil meetingu producentů fosilních paliv. Při zpáteční cestě, v okamžiku, kdy jeho letadlo již bylo ve vzduchu, Francie, Portugalsko a Itálie prohlásily, že mu neumožní přeletět přes jejich vzdušný prostor. Prezidentovo letadlo pak po 3 hodinách neplánovaně přistálo ve Vídni, kde Morales strávil noc. Důvodem tohoto kroku bylo podezření, že se na palubě nachází Edward Snowden. Následující den krátce po poledni a po rakouském vyvrácení tohoto podezření daly zmíněné státy Moralesovi opět povolení vrátit se do své vlasti. Z incidentu (který byl původně avizován jako technické problémy) se stal diplomatický skandál.^[10]

V říjnu 2014 byl potřetí znovu zvolen do funkce prezidenta, zvítězil již v prvním kole se ziskem téměř 60 % hlasů.^[11]

Po dalších pěti letech kandidoval opět na funkci prezidenta v roce 2019, jeho hlavním soupeřem byl bývalý prezident Carlos Mesa. Postup sčítání hlasů, kdy soud přerušil vyhlašování průběžných výsledků v době, kdy měl Morales na Mesu náskok méně než 10 procent, a obnovil znovu po překročení této hranice, která stačí ke zvolení v prvním kole, ale vyvolal násilné protesty a nepokoje.^[12] Opozice výsledky odmítla uznat a proti se postavili také pozorovatelé a zástupci zemí Organizace amerických států. Morales v reakci na zprávu OAS vyhlásil konání druhého kola voleb, situaci to ale neuklidnilo, protože protestující požadovali jeho okamžitou rezignaci.^[13] Ti v rámci protestů napadli starostku města Vinto a obsadili redakce státních médií.^[14] Když Moralese k odstoupení vyzvalo také vedení armády a policie,^[15] oznámil 10. listopadu 2019 rezignaci „pro dobro země“ dodávajíc, že chtěl předejít krveprolití.^[16] Události nicméně označil za „občanský, politický a policejní převrat“.^[3]

Poté odletěl do Mexika, kde získal politický azyl z důvodu ohrožení jeho bezpečí, a následně do Argentiny, kde mu byl rovněž udělen azyl.^[17] Neznámí „pučisté“, podle Moralesových slov, krátce předtím vtrhli do jeho domu v Cochabamba, podpálili dům jeho sestry a na Moralesovu hlavu vypsali odměnu 50 tisíc dolarů.^[18]

Post prozatímní prezidentky následně v Bolívii převzala dosavadní viceprezidentka senátu Jeanine Áñezová, pravicová politička a Moralesova velká kritička, která byla podle tamní ústavy druhá v nástupnické linii po prezidentce senátu Adrianě Salvatierra, která ovšem jakožto součást Moralesovy vlády také rezignovala. Koncem prosince byl Morales státní prokuraturou obviněn z terorismu a pobuřování.^[19] Rovněž mu byla odepřena účast v parlamentních volbách, v nichž se plánoval ucházet o funkci senátora.^[20]

V červnu 2020 uveřejnily The New York Times zprávu skupiny nezávislých politických expertů, v níž tvrdí, že závěry OAS o zfalšování voleb byly nepravdivé a vycházely ze statistických chyb a nesprávných dat.^[21][22] Studie byla kritizována prozatímní bolivijskou vládou, samotnou OAS a některými bolivijskými médii jako štvavá kampaň proti přechodné vládě.^[23][24] V září téhož roku byla následně organizací Human Rights Watch publikována zpráva, podle níž nebyly nalezeny žádné důkazy k tomu, že by se Morales dopustil aktů terorismu, a obvinění proti němu označila jako politicky motivovaná.^[25] V říjnu byl Morales zbaven obvinění soudem v La Paz, podle něhož došlo ze strany prokuratury ke křivým obviněním a porušením jeho práv.^[26]

Začátkem listopadu se v Bolívii konaly nové prezidentské volby, ve kterých s 55 % hlasů zvítězil kandidát Hnutí za socialismus (Movimiento al Socialismo) a Moralesův bývalý ministr financí Luis Arce. Dne 9. listopadu se Morales po 11 měsících exilu v Argentině vrátil zpět do země.^[27]

Rodinný a osobní život

Pochází ze tří dětí – jeho sourozenci jsou Esther Morales Ayma a Hugo Morales. Evo Morales má dvě děti – Eva Liz Morales Alvarado a Álvaro Morales Paredes.

Je velkým fotbalovým nadšencem.^[28]

Vyznamenání

• Řád José Martího – Kuba, 2016^[29]
• velkokříž Řádu peruánského slunce – Peru
• velkokříž Řádu osvoboditele – Venezuela

Odkazy

Reference

Související články

• Hugo Chávez

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Evo Morales na Wikimedia Commons
• Galerie Evo Morales na Wikimedia Commons
• Osoba Evo Morales ve Wikicitátech
• Moralesova osobní stránka (španělsky a anglicky) Archivováno 16. 1. 2006 na Wayback Machine.
• Stránky strany MAS (španělsky)
• Rozhovor s Evo Moralesem Archivováno 11. 7. 2011 na Wayback Machine.
• Profil na stránkách Latinská Amerika Dnes Archivováno 2. 4. 2015 na Wayback Machine.