Evropa

Evropa
Europe orthographic Caucasus Urals boundary.svg
Rozloha10 180 000 km²
Počet obyvatel742 250 955 (2017)
Počet států46 nezávislých států
RegionyZápadní Evropa
Střední Evropa
Východní Evropa
Severní Evropa
Jižní Evropa
Jihovýchodní Evropa
Souřadnice54°0′0″ s. š., 34°0′0″ v. d.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Satelitní snímek Evropy v noci

Evropa je území brané buďto jako jeden ze šesti světadílů v jejich tradičních pojetích, nebo jako západní část Eurasie. Ze severu jej ohraničuje Severní ledový oceán, ze západu Atlantský oceán, z jihu Středozemní a Černé moře spolu s vodními cestami, které je spojují, a z východu Asie (o přesném průběhu této části hranice nepanuje konsenzus).

Jde o druhý nejmenší světadíl s rozlohou asi 10 058 912 km² (2009)[1] (asi 7 % zemského povrchu), který je zároveň druhý nejhustěji zalidněný (asi 72 obyvatel/km²), takže asi 742 500 000 obyvatel Evropy (2013)[2] představuje přibližně 9,6% podíl na světové populaci (údaje k roku 2009).

V Evropě se mimo jiné formovala tzv. západní civilizace. Některé evropské národy hrály roli ve světovém dění v období kolonialismu od cca 16. století do počátku století 20., kdy byl jejich vliv zatlačen do pozadí Spojenými státy americkými – důvodem byla politická a národnostní různorodost Evropy, válečné boje obou světových válek, čtyřicetileté rozdělení Evropy tzv. železnou oponou a přijetí amerického dolaru jako základního mezinárodní platidla (tvorba měnových rezerv jednotlivých států apod.).

Současná politická a jazyková pestrost Evropy komplikují snahy o její politickou centralizaci, včetně území, které jsou součástí Evropské unie. V Evropě se mluví 218 jazyky[3] z nejméně 6 jazykových rodin (indoevropská, uralská, altajská, afroasijská, severokavkazská a baskičtina); naprostá většina mluvčích však připadá na jazyky indoevropské. Jednotlivé státy jsou obvykle založeny na národních základech.

Název

Název kontinentu se odvozuje z řeckého slova Ευρώπη (Európé) a prostřednictvím latinské podoby Europa pronikl do téměř všech jazyků světa. Etymologie vlastního výrazu Ευρώπη je nejasná: může pocházet od výrazu ευρωπός (europos) – „libě se nesoucí“, nebo ευρύς (eurys) – „široký, s velkýma očima“. Jiné teorie odvozují původ názvu od asyrského erebu – „západ (slunce)“ či od akkadského slova s významem „temný“.

Podle řecké mytologie je název kontinentu spojován s bájnou postavou krásné Európy, dcery týrského krále Agénora, do níž se zamiloval sám vládce bohů Zeus. Aby mohl Európu unést, proměnil se v krásného bílého býka; když na něj zmámená dívka usedla, přeplul s ní moře na břeh vzdálené pevniny a posléze na ostrov Krétu. Európa mu zde dala tři syny: Mínoa, který se později stal krétským králem, Sarpédonta, který se stal králem v Lýkii, a Rhadamanta, pozdějšího člena podsvětního soudního tribunálu. Z Diovy vůle se Európa poté, co ji vládce bohů opustil, provdala za krétského krále Asteria. Její jméno nebylo nikdy zapomenuto, připomíná ji navždy název světadílu Evropa.

Únos Európy je vyobrazen na řecké národní variantě mince v hodnotě 2 euro.

Nezřídka se pro Evropu používá i označení „Starý kontinent“ (v návaznosti na objev Ameriky, označované jako „Nový svět“).

Geografie

Červeně:
A: „Strahlenbergova“ hranice UralEmba a Kumomanyčská propadlina (na řekách Kuma, Manyč a dolní Don)
Oranžově:
B: Ural (pohoří) – Ural (řeka)
C: Mys Jugorské úžinyPaj-Choj – Ural (pohoří) – Ural (řeka)
D: Ural (pohoří) – Hranice Kazachstánu
E: severní úpatí Velkého Kavkazu
F: rozvodí Velkého Kavkazu
G: jižní úpatí Velkého Kavkazu
H: mezikavkazsko podél řek Rioni a Kura
I: linie Malého Kavkazu a řek Araks a Kura
J: hranice bývalého Sovětského svazu
Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Evropy.

Hranice mezi Evropou a Asií

Evropa se za samostatný světadíl považuje spíše z historických, kulturních a politických důvodů než z důvodů fyzickogeografických. Hranice mezi Evropou a Asií není v přírodě zjevná a zeměpisci se odedávna přou, kudy má přesně vést. Na vedení hranice ovšem závisí řada charakteristik kontinentu, jeho rozlohou počínaje a nejvyšší horou (Mont Blanc vs. Elbrus) konče.

Méně problematická je severní část hranice, kde se všeobecně přijímá role pohoří Ural (vzniklo v permu nárazem tehdejšího kontinentu Sibiř do Pangey v oblasti někdejší Baltiky). Za rozhraní kontinentů se ovšem nepovažuje hlavní hřeben pohoří, ale jeho východní úpatí (hranice začíná v Bajdarackém zálivu), Ural tedy leží celý v Evropě.

Rozšířená a na českých školách vyučovaná[4][5] verze dalšího průběhu hranice je po řece Embě do Kaspického moře, odtud Kumomanyčskou sníženinou podél řek Kuma a Manyč až po ústí Manyče do Donu a po něm do Azovského moře[6] (na mapce vpravo označena písmenem A).

Alternativ k takto stanovené hranici Evropy se objevuje celá řada. Relativně menší (s menšími důsledky) odchylkou je starší názor na vedení hranice po hřebeni Uralu, dále po řece Ural (teče západněji než Emba, ale i v tomto případě do Evropy zasahuje část Kazachstánu), mezi Kaspickým a Černým mořem pak nikoli korytem řek, ale až po severním úpatí Kavkazu[7][8] (na mapce vpravo kombinace linií B a E).

Další posun hranice z úpatí Kavkazu na jeho hlavní hřeben, který by připravil o post nejvyšší evropské hory západoevropský Mont Blanc a přidělil jej nejvyšší ruské hoře Elbrusu, navrhli američtí geografové[7][8] (na mapce vpravo označeno písmenem F). Hranice vedená přesně po rozvodí by také znamenala, že do Evropy se dostanou malé části jinak převážně asijských států Gruzie a Ázerbájdžánu. Řeky Těrek (asi 50 km), Argun (asi 18 km) a Andijské Kojsu pramení na území Gruzie a odtékají na sever do Ruska. Na vrcholu nejvyšší ázerbájdžánské hory Bazardüzü se pak ázerbájdžánsko-dagestánská hranice odklání k severovýchodu a hlavní hřeben klesá zbývajících asi 230 km ázerbájdžánským vnitrozemím k Baku.

Nejextrémnějším je v tomto směru pohled některých britských geografů, který posouvá evropské hranice až na severní hranice Turecka a Íránu[7] (na mapce vpravo označeno písmenem J). Pouze v tomto případě by evropskou zemí byla i Arménie a celé území Gruzie a Ázerbájdžánu.

Poloha, rozloha a vodorovná členitost

Související informace naleznete také v článku Střed Evropy.
Evropa na mapě světa

Název světadílu je pravděpodobně odvozen od akkadského slova ereb či irib („západ Slunce“), jinou verzí je pojmenování podle města Evropa, které se nacházelo v Malé Asii.[9] Evropa tvoří vlastně obrovský poloostrov dvojkontinentu Eurasie. Leží na severozápadě Starého světa.

Krajní body na pevnině jsou:

  • na severu mys Nordkinn (Norsko) – 71°08' s. š.
  • na jihu mys Punta Marroqui známý též jako Punta de Tarifa (Španělsko) – 35°59' s. š.
  • na západě mys Cabo da Roca (Portugalsko) – 9°29' z. d.
  • na východě ústí řeky Bajdaraty do Bajdaratského zálivu Karského moře (Rusko) – 68°14' v. d. (pro srovnání: tento poledník prochází např. i Afghánistánem)

Absolutní krajní body Evropy (včetně ostrovů) jsou:

  • na severu mys Fligely na Rudolfově ostrově v Zemi Františka Josefa (Rusko) – 81°51' s. š.
  • na jihu ostrov Gaudos, při jižním pobřeží Kréty (Řecko) – 34°48' s. š.
  • na západě mys Bjargtangar (Island) – 24°32' z. d.)
  • na východě ústí řeky Bajdaraty do Bajdaratského zálivu Karského moře (Rusko) – 68°14' v. d.

Rozloha Evropy činí 10,5 mil. km², tj. 7 % světové souše. Je to druhý nejmenší světadíl [10] po Austrálii a Oceánii.

Evropa má velmi členité pobřeží a je nejčlenitější ze všech světadílů. Délka pobřeží činí 37 000 km. Největší poloostrovy jsou Poloostrov Kola, Skandinávský, Jutský, Pyrenejský, Apeninský, Balkánský poloostrov, Peloponés a Krym.

Největší ostrovy Evropy jsou soustředěny na severozápadě: klikatobřehá Velká Británie, Island a Irsko. Další ostrovy leží na severu: Nová země a Špicberky, Gotland, Öland, Sjælland a na jihu: Mallorca, Sicílie, Sardinie, Korsika, Kréta a Rhodos.

Povrch

Evropa, fyzická mapa

Evropa má pestrý reliéf. Průměrná nadmořská výška činí 290 m n. m. (nejméně ze všech světadílů). Většinu území zaujímají nížiny (60 %). Rozložení nížin a vysočin plyne z geologické stavby a geomorfologického vývoje.

Nejstarší část Evropy je východoevropská nížinná FennosarmatiaVýchodoevropskou rovinou. Zde leží i nejnižší místo Evropy v proláklině Kaspické nížiny (−28 m). Na východě je Východoevropská rovina lemována protáhlým pohořím Ural (1894 m) o délce 2500 km.

Skandinávské pohoří (2469 m) je kaledonského stáří. Ledovce zde vyhloubily typické fjordy. Ledovec poznamenal i Severoněmeckou a Středopolské nížiny.

Hercynské vrásnění vytvořilo Středoněmeckou vysočinu, Český masiv (1603 m) a Francouzské středohoří (1886 m).

Během třetihorního alpínského vrásnění došlo k vytvoření Alp (Mont Blanc, 4807 m) a dalších evropských pohoří (Karpaty (2654 m), Dinárské hory (2694 m), Pyreneje (3404 m) a Apeniny (2912 m)). V jižní Evropě se setkáváme i s vulkanismem a zemětřesením. Na Sicílii se tyčí i nejvyšší činná sopka Evropy Etna (3323 m). Dalšími vulkány jsou Stromboli, Monte Epomeo a Vesuv.

Vodstvo

V Evropě s poměrně vlhkým podnebím je vytvořena poměrně hustá říční síť.

80 % Evropy leží v úmoří Atlantského oceánu. 20 % Evropy je odvodňováno do bezodtokého Kaspického moře, do něhož ústí nejdelší evropská řeka Volha (3531 km, povodí 1 360 000 km², s průměrným ročním průtokem 8220 m³/s). Dalšími velkými řekami jsou Don, Dněpr, Dunaj, Pád, Rhôna, Ebro, Seina, Temže, Rýn, Labe, Odra a Visla.

Maxima vodních stavů jsou ve východní Evropě na jaře a počátkem léta, ve střední a severní Evropě na jaře, v západní a jižní Evropě v zimě a ve velehorách v létě.

Většina evropských jezer je ledovcového původu. Největšími jezery jsou Ladožské (18 360 km²) a Oněžské jezero (9700 km²) v Rusku

Podnebí

Vegetační pásy

Evropa patří do tří podnebných pásů severní polokoule. Na nejzazším severu je to studený pás se dvěma oblastmi, arktickou a subarktickou, na Špicberkách, Nové zemi a severním pobřeží Ruska. Zde leží i absolutně nejchladnější místo Evropy Usť-Cilma (−69 °C).

Většina Evropy leží v severním mírném pásu. V západní Evropě se rozkládá západopřímořská oblast s převládajícími západními větry a s mírnou zimou i létem. Ve střední Evropě je oblast přechodná, teplé léto se srážkami se střídá se zimou s trvalou sněhovou pokrývkou. Východní Evropa leží ve vnitrozemské (kontinentální) oblasti s dlouhými, studenými zimami a horkými léty. Zde leží nejsušší místo Evropy Astrachaň (180 mm ročně).

Nejvyšší absolutní teplota byla naměřena v močálu Pantano de Guadalmelatto u Córdoby (52 °C) ve středomořské oblasti subtropického pásu. V tomto pásu leží i nejdeštivější místo Evropy Crkvica (4624 mm ročně).

Přírodní krajiny

Vegetační pásy jsou závislé na podnebných poměrech. Do Evropy jich zasahuje sedm: mrazové pustiny, tundry a lesotundry s mechy a lišejníky, tajgajehličnatými lesy, smíšené a listnaté lesy, stepi a lesostepi se suchomilnými trávami, většinou proměněná v kulturní step s úrodnou půdou, subtropické listnaté opadavé a vždyzelené suchomilné lesy a trnité křoviny macchie a pouště a polopouště v kaspické oblasti. V horách je vyvinuta výšková stupňovitost s alpínskou květenou.

Zvířena má typické zástupce: soba v tundrách, losa, vlka, medvěda hnědého, rysa, jelena a rosomáka v tajze, lišku, vydru, zajíce a ježka ve smíšených a listnatých lesích, kamzíka v horských oblastech a různé druhy ptáků, plazů, obojživelníků, ryb a hmyzu.

Původní přírodní prostředí je chráněno k přírodních rezervacích a národních parcích.

Evropské geografické rekordy

(c) User: Bbb na projektu wikicesty shared, CC BY-SA 3.0
Mont Blanc je tradičně považován za nejvyšší vrchol Evropy
Ruská Volha je nejdelší a nejvodnatější řeka v Evropě
Ladožské jezero je největší v Evropě
Nejvyšší činná sopka Etna na Sicílii
(c) Rosavtodor.ru, CC BY 4.0
Nejdelší most – Krymský most
Nejvyšší hory
Související informace naleznete také v článku Nejvyšší hory evropských zemí.
Nejvyšší činné sopky
Nejdelší řeky
Největší jezera
Další rekordy

Dějiny

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Evropy.

Pravěk

Související informace naleznete také v článcích Paleolit, Neandrtálci, Mezolit, Neolit, Eneolit a Indoevropané.
Soubor:Carte Neandertaliens.jpg
Fosilní nálezy neandrtálců a postup ledovce během poslední doby ledové

Paleolit

První doložení lidé v Evropě byli Homo antecessor, kteří do ní pronikli před 800 tisíci lety a před 600 tisíci lety se vyvinuli v Homo heidelbergensis a ti zas pod vlivem snižujících se teplot před 250 tisíci lety na Homo neanderthalensis. Stali se nositeli kultur jako micoquien, moustérien a châtelperronien a před 70 tisíci lety osídlili i Přední východ a střední Asii. První Homo sapiens v Evropě se začali nejspíš šířit před 45 tisíci lety Středomořím a na Balkán. Přibližně před 36 500 lety pak přichází ze střední Asie další populace Homo sapiens nazývaná kromaňonci a zakládá kulturu aurignacien a během interglaciálu před 29 tisíci lety z Arabského poloostrova nositelé kultury gravettien. V této době, nejspíš pod vlivem přečíslení nově příchozími vymírají neandrtálci (Homo neanderthalensis). V období 22 – 10 tisíci lety následují kultury solutréen, magdalénien, hamburská, ahrensburg a swiderien. S koncem poslední doby ledové lidé živící se jako lovci a sběrači migrují do Evropy.[11]

Mezolit

Přibližně kolem roku 8 000 př. n. l. začíná s koncem doby ledové v Evropě mezolit, který v regionech méně vhodných pro zemědělství, jako je severní Evropa, trval až do doby 5 – 4 000 př. n. l. Oteplení v této době způsobilo počátek rozsáhlého zalesňování Evropy.

Neolit

Vývoj evropské megalitické kultury

Neolit počíná s příchodem zemědělství, které se do Evropy rozšířilo z Předního východu. V Řecku začíná kolem roku 7 000 př. n. l., ve střední Evropě kolem roku 6 000 př. n. l., v západní Evropě kolem roku 5 000 př. n. l. a nakonec, kolem roku 4 000 př. n. l. i na Britských ostrovech a v jižní Skandinávii.[12] Mezi neolitické kultury patří například kultura s lineární keramikou rozšířená v letech 5 500 – 4 500 př. n. l. ve střední Evropě, kultura Vinča rozšířená mezi 6. a 3. tisíciletím na Balkáně a také tzv. megalitické kultury v západní Evropě a západním Středomoří šířící se od 4. tisíciletí. Dodnes známá a zachovaná naleziště památek megalitické kultury se táhnou téměř polokruhem od Skandinávie, před Britské ostrovy, Francii, Pyrenejský poloostrov až po středomořské ostrovy (kde zahrnují i severoafrické pobřeží); další naleziště jsou v severním Německu, Polsku na Balkáně, v Palestině, Turecku. Jen málo se dosud ví o spojitosti se stavbami podobného charakteru na ostatních kontinentech.

Eneolit

Eneolit nebo chalkolit počíná se zpracováním mědi, v Evropě nejdříve na Balkáně kolem roku 4 500 př. n. l.[13] V letech 4 000 – 2 700 př. n. l. se ve střední a severní Evropě objevuje kultura s nálevkovitými poháry a jižně od ní v letech 3 400 – 3 000 kultura s kanelovanými poháry. V letech 2 400 – 1800 př. n. l. se po většině Evropy kultura se zvoncovými poháry.

Kolem roku 2 800 př. n. l. se objevují dvě kultury považované za první doložitelné Indoevropany v Evropě, jedná se o kulturu se šňůrovou keramikou a kulturu okrových hrobů rozšířené východní a střední Evropě od Finska po Balkán.[14] Podle jedné z teorií, autochtonní, se tyto kultury vyvinuly z předchozích, podle druhé, migrační, její nositelé byli nově příchozími.

Starověk

Evropa roku 650

Od 3. tisíciletí př. n. l. počíná v oblasti Egejského moře doba bronzová, představovaná Egyptem ovlivněnou Mínojskou civilizací, vznikající kolem roku 2700 př. n. l. na Krétě, a následovná civilizací mykénskou, která zanikla kolem roku 1200 př. n. l.. Ve střední Evropě počíná zpracování bronzu kolem roku 2 300 př. n. l. a dochází k rozvoji únětické kultury, která je v letech 1300 – 750 př. n. l. následována kulturou popelnicových polí.[15]

Západní, střední a částečně i jižní a východní Evropu obývali Keltové, předfstavující tzv. laténskou kulturu.[16] Nejzazší kořeny Keltů sahají přinejmenším do období kolem poloviny 2. tisíciletí př. n. l.[17] Přestože není jisté, zda všechny kmeny měly stejný rasový původ, vyspěly postupně v etnikum s jednotným jazykem, kulturou a s vlastním náboženstvím. Jejich největší rozkvět nastal mezi 6. a 1. stoletím př. n. l. (laténská kultura) – rozvinuli zemědělství, obchod, nebo umělecké a řemeslné činnosti, mj, šperky a ražbu peněz. Užívali i písmo. V 1. století př. n. l. podlehli Keltové v severní Itálii, Galii a Britanii vojenské expanzi Římanů a byli postupně asimilováni či vytlačeni do Skotska a Irska. Dodnes se v západní Evropě hovoří jazyky z keltské jazykové skupiny: velštinou, irštinou, skotskou gaelštinou, kornštinou a bretonštinou.

Od roku 800 př. n. l. se v jižní Evropě v řeckých městských státech a později v Římě postupně rozvíjela antická civilizace. Rozkvět řeckých městských států byl doprovázen rozvojem antické kultury, umění, náboženství a filosofie. Největšího rozšíření dosáhla řecká kultura v období helénismu. V Itálii se Římské království (753–509př. n. l.), navazující na kulturu Etrusků, přerodilo v Římskou republiku (509–27 př. n. l.) a později Římskou říši (27 př. n. l. – 476 n.l.). Římané během své dlouhé vojenské expanze vyvrátili a ovládli území mnoha kultur, např. Kartágo, Kelty v Galii a Británii, antické Řecko, Dacii a Egypt, podmanili si středomoří a část západní Evropy. V Římské říši se začalo šířit v Judeji vzniklé křesťanství, které se mezi lety 313–392[18] postupně dostává do pozice jediného povoleného státního náboženství Římské říše, a nahrazuje tak původní antická náboženství.[19][20] Západořímská říše zanikla roku 476 během stěhování národů, Východořímská říše přetrvala až do roku 1453, kdy podlehla expanzi Osmanských Turků. Latina jako úřední řeč Římské říše se stal základem rodiny románských jazyků a římské právo ovlivnilo zákoníky pozdějších evropských států.

Středověk

Evropa roku 1097
Náboženství v Evropě, stav k roku 1560

V dynamickém období stěhování národů a příchodu nových, na západě většinou germánských kmenů, vznikalo na území rozkládající se Římské říše mnoho nových politické útvarů, z nichž některé se udržely, rozšířily a přerodily do středověkých států – Franská říše v 5. století, Langobardská říše v Itálii od roku 568, anglosaské státy v Anglii v 5.6. století nebo Dánsko roku 800. Tyto nástupnické státy z části přejaly a se svou vlastní kulturou skloubily kulturní dědictví pozdní antiky, především římské právo a křesťanství, ale i antickou filosofii.

Již v 5. a 6. století je území střední Evropy na východ od řek Labe a Sála[21], východní Evropy i Balkánu obýváno Slovany. Před christianizací slovanů patřily mezi dodnes zaznamenaná kulturně-náboženská centra slovanského náboženství např. chrámy v Retře nebo v Arkoně (do roku 1168).[21][22] Mezi doložené slovanské politické útvary patřily např. některé kmenové svazy Polabských Slovanů (např. svaz Luticů či Oboritů)[21], Sámova říše (624659), Velkomoravská říše (833906), Bulharská říše7. století, Kyjevská Rus (později Rusko), Chorvatsko, Srbsko, České knížectví v 9. století a Polsko roku 960. České knížectví se od roku 1004 začlenilo do Svaté říše římské a roku 1198 bylo povýšeno na České království.

Některé státy, které již přijaly křesťanství, se snažily christianizovat a ovládnout dosud pohanská území, což se neobešlo bez násilí např. v případech christianizace Sasů Franskou říší[23], christianizace Polabských Slovanů již křesťanskými Sasy[24], christianizace pohanských Prusů a dalších pobaltských kmenů Německými rytíři[25] nebo christianizace Norska a Islandu.[26]

Rozmach západní katolické církve byl charakterizován vznikem papežského státu v 8. století. Od roku 711 pronikali na Pyrenejský poloostrov Arabové. Do uherských nížin v 9. století pronikají Maďaři, kteří se zde udrželi i díky pozdějšímu přijetí křesťanství. Od 10. století nastal trvalý tisíciletý demografický růst a hospodářský a kulturní rozvoj.

Vytlačením Arabů z Pyrenejského poloostrova během reconquisty bylo umožněno vytvořit Portugalsko roku 1139 a Španělsko sjednocením Aragonie a Kastilie roku 1479. Dobytím arabské Granady roku 1492 bylo vytlačení Arabů z Evropy ukončeno.

Po rozpadu Franské říše roku 843 byly položeny základy Francie a Německa. V Itálii vznikaly mezitím od 11. století městské státy. Postupným rozpadem německé části Franské říše vznikly mimo jiné roku 1156 Rakousko, roku 1291 Švýcarsko a později do 17. století Prusko.

Z odporu proti vnějšímu nepříteli vznikly velké mezistátní unie: polsko-litevská unie roku 1386, která zanikla vlastními nedostatky v letech 17721795, a kalmarská v letech 13971523.

Ve 14. století začali pronikat na Balkán Osmanští Turci. Roku 1389 porazili Srby na Kosově poli a roku 1453 vyvrátili Byzantskou říši.

Roku 1415 zahájili Portugalci dobytím africké Ceuty evropskou expanzi do zámoří.

Tato expanze zahajuje novověk. Roku 1492 byla objevena Amerika a roku 1498 přistáli Portugalci v Indii. Planeta byla poprvé obepluta v letech 15191522. Ve stejné době definitivně ukončila středověk a jeho pojetí společnosti renesance.

Novověk

Kulturní regiony Evropy

Roku 1526 zahájili Habsburkové budování mnohonárodnostního impéria kolem rakouských zemí ve střední Evropě, do něhož se dostala i řada do té doby samostatných zemí (České země, Maďarsko, Chorvatsko). České země za vlády Habsburků ztratily území Slezska, které od roku 1742 připadlo Prusku. Finálním produktem bylo roku 1867 Rakousko-Uhersko.

Novým státem se stalo Nizozemí, vzniklé z revoluce proti Španělsku v letech 1565–1581. Roku 1707 vznikla propojením Anglie a Skotska Velká Británie a později připojením Irska Spojené království.

Od 15. stol. vytvářely země jako Španělsko, Portugalsko, Francie, Nizozemsko nebo Anglie velké koloniální panství s rozsáhlými državami v Africe, Americe a Asii.

V 18. stol. propukla průmyslová revoluce, spojené s proměnou předprůmyslové společnosti, založené převážně na zemědělské a řemeslné výrobĕ, ve společnost industriální, založenou na strojní, průmyslové výrobĕ. Kromě technického rozvoje přinesla i bídné životní podmínky dělníků, kteří se stěhovali do měst za prací z venkova.

Po francouzské revoluci 17891794 vznikly v několika vlnách státy na národním principu, který revoluce přinesla: 1822 Řecko svržením turecké nadvlády, 1830 Belgie oddělení od Nizozemí, 1859 Rumunsko sloučením dvou tureckých vazalů Valašska a Moldávie, 1861 Itálie sjednocením drobných italských států, 1871 Německo obdobným způsobem, sjednocením kolem Pruska, 1905 Norsko oddělením od Švédska, 1908 obnovené Bulharsko zrušením vazalství na Turecku a 1912 Albánie svržením turecké nadvlády.

Moderní dějiny

Evropa v roce 1923 a změny hranic po první světové válce

Po první světové válce 19141918 vznikla další generace evropských států: 1917 Finsko oddělením od Ruska, 1918 Polsko obnovením z částí Německa a Ruska, Československo, Rakousko a Maďarsko rozpadem Rakousko-Uherska, Estonsko, Lotyšsko a Litva oddělením od Ruska, Jugoslávie sloučením Srbska, Černé Hory a části Rakousko-Uherska, 1921 Irsko oddělením od Británie a 1922 Sovětský svaz sloučením sovětských republik, vzniklých v důsledku Říjnové revoluce v Rusku. První světová válka znamenala podlomení evropské vlády nad planetou.

Od Štětína na Baltu po Trieste na Jadranu se po celém kontinentu skládala železná opona. Winston Churchill, 5. března 1946

Po druhé světové válce 19391945, která definitivně zničila evropskou moc, byla během studené války (19461989) Evropa rozdělena na dva politické a ekonomické bloky: východní blok ovládaný Sovětským svazem a na západní blok západoevropských zemí politicky spojených s USA a Kanadou. Československo přišlo o území Podkarpatské Rusi. Nových států vzniklo už jen několik: 1944 Island oddělením od Dánska, 1949 dva německé státy obnovením v okupačních pásmech, 1964 Malta vyhlášením nezávislosti na Británii.

Výrazným politickým procesem v Evropě je tzv. integrační proces, zahájený vytvořením Beneluxu 1948 a vznikem Severoatlantické aliance (NATO) 1949, Evropského hospodářského společenství 1957 a pokračující vznikem Evropské unie 1993.

Roku 1989 došlo k destrukci komunistických totalit v Polsku, Maďarsku, Československu, Bulharsku a Rumunsku a později i v Albánii. Východní blok se rozpadl. S koncem studené války bylo možno roku 1990 i znovusjednotit Německo. V roce 1991 se rozpadl Sovětský svaz a byl nahrazen Společenstvím nezávislých států. Tento vývoj se neobešel bez konfliktů například v Moldávii, pobaltských státech nebo na Kavkaze. Ve stejném roce začal i rozpad komunistické Jugoslávie a následné konflikty vyvolaly Válku v Jugoslavii. Rozpadem Jugoslávie vznikly státy následnické: Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Severní Makedonie a později Srbsko, Černá Hora a Kosovo. Roku 1993 se rozpadlo Československo na Česko a Slovensko.

Demografie

Podrobnější informace naleznete v článku Demografie Evropy.
Jazyková mapa Evropy
Největší kostel na světě – bazilika svatého Petra ve Vatikánu

Evropa má 718 mil. obyvatel, tj. 9,6 % světové populace. Hustota zalidnění je vysoká, 72 obyvatel/km2. Současný stav a rozmístění obyvatelstva je výsledkem složitého vývoje. Největší hustotu zalidnění mají kromě miniaturních států Monaka, Vatikánu a Malty, Nizozemsko (390 obyvatel/km2), Belgie (340 obyvatel/km2) a Velká Británie (250 obyvatel/km2).

Naopak nejnižší hustotu zalidnění mají v Evropě: Island (3 obyvatelé/km2), Kazachstán (4 obyvatelé/km2), ale to je evropský stát jen malou částí svého území, Rusko (9 obyvatel/km2), ale jeho hustota zalidnění vypočítaná na celé území Ruska hustotu v evropské části zkresluje, a Norsko (13 obyvatel/km2).

Přírůstek činí 0,3 %, porodnost dosahuje 13 prom. a úmrtnost 11 prom. Obyvatelé Evropy se v průměru dožívají 68 let (muži) a 77 let (ženy), muži tvoří 49 % obyvatelstva a ženy 51 %.[27]

Nejrozšířenější jazykovou skupinou v Evropě jsou slovanské jazyky. Obyvatelstvo tvoří hlavně tři větve indoevropské jazykové rodiny: slovanská, germánská a románská. Mnoho národů patří k jiným jazykovým skupinám, např. uralské nebo afroasijské. Slovanskými jazyky se v Evropě podle počtu rodilých mluvčích mluví nejvíce.

Nejpočetnějšími evropskými národy jsou Rusové (147 mil.), Němci (81 mil.), Francouzi (65 mil.), Angličané (64 mil.), Italové (61 mil.), Španělé (47 mil.), Ukrajinci (42 mil.) a Poláci (38 mil.).

Znakem všech průmyslových oblastí je nakupení sídel, zejména ve střední Anglii, Nizozemsku, Porúří, Porýní a v Sasku, v Horním Slezsku, Donbasu a Pádské nížině.

Náboženství

Podrobnější informace naleznete v článku Náboženství v Evropě.

Nábožensky převažuje v evropském prostoru křesťanství, které do Evropy pronikalo v období od 1. do 13. století.[28] V mnoha zemích však náboženství ustupuje silné sekularizaci a nezájmu obyvatel o náboženské záležitosti, což je nejvíce patrné v případě severských zemí, Česka, Francie a Estonska. Na druhou stranu v některých tradičně katolických zemích přetrval velký vliv katolické církve, klasickým příkladem jsou Polsko, Litva, Irsko, Malta, San Marino a samozřejmě Vatikán. Mezi další větve křesťanství v Evropě patří pravoslaví a na severu a v Anglii protestantismus. V některých oblastech na Balkáně převládlo jako hlavní náboženství sunnitský islám. K roku 2012 jsou nejpočetnější náboženství v Evropě: křesťanství (75,2 %), bez vyznání (18,2 %), islám (5,9 %) a ostatní (0,7 %).[29]

Hospodářství

HDP v Evropě podle parity kupní síly na počet obyvatel
Podrobnější informace naleznete v článku Hospodářství Evropy.

Evropa patří k hospodářsky nejvyspělejším oblastem planety. Průmyslová odvětví mají dlouhou tradici, zemědělství je intenzivní. Ze světového hlediska má význam těžba uhlí, ropy, zemního plynu, železné rudy, bauxitu, niklu, rtuti, magnezitu, fosfátů a draselných solí.

Nejdůležitějším průmyslovým odvětvím je strojírenství. V Evropě jsou rozvinuty všechny druhy dopravy a má největší objem zahraničního obchodu ze všech světadílů.

Největší evropskou národní ekonomikou v nominálním HDP je Německo, následované Francií, Spojeným královstvím, Itálií a Ruskem. Těchto pět zemí je umístěno ve světové top 10, evropské ekonomiky tedy tvoří polovinu deseti největších ekonomik světa.

Fauna a flóra

V Evropě musí divoce rostoucí rostliny a divoce žijící živočichové bojovat o prostor se zemědělstvím, sídly lidí a průmyslem. Přesto Evropa se svými mnoha klimaty a habitaty poskytuje obživu mnoha rozmanitým formám života v přírodě.

Kdysi velmi rozšířený v mírném pásmu Eurasie, Zubr evropský nyní žije pouze v chráněných oblastech na hranici Polska a Běloruska

Chladné oblasti kolem severního polárního kruhu jsou domovem sobů, hus a sovic sněžních. Trochu více na jih mechy a lišejníky. Tundra, jež je po většinu roku zmrzlá, ustupuje lesům tvořeným smrkem a břízou. Tyto lesy se rozprostírají po celé severní Evropě a potulují se v nich medvědi a vlci.

V mírnějších klimatech severozápadní Evropy jsou smíšené lesy tvořené dubem, jasanem a bukem a jsou domovem veverek, vysoké zvěře, divokých kanců a mnoha druhů ptáků. Mořští ptáci, jako například racci, alky a terejové, hnízdí na skalnatém pobřeží Atlantského oceánu. V Atlantském oceánu žije celá řada různých druhů ryb včetně tresky, sledě, lososa, sardinek a jesetera.

Travnaté oblasti střední Evropy jsou z velké části využívány pro zemědělství, ale poskytují také obživu mnoha savcům a ptákům. Velcí sokoli a orli loví koroptve, křepelky, myši, krtky, krysy a další malé živočichy tohoto pásma.

Dále na jih v horském pásmu Alp nalezneme formy života v přírodě typické pro tuto oblast, např. savce, kteří si vyhrabávají nory a říká se jim svišti, a kamzíky podobné koze. Mezi alpské květiny patří tmavomodrý hořec a trsovitý plesnivec alpský.

Na nejjižnějších cípech Evropy, kolem Středozemního moře, se daří olivovníkům, cypřišům a borovicím piniím. Na teplém slunci tohoto pásma se vyhřívají hadi, ještěrky a želvy.

Politický přehled

Politická mapa Evropy

Staří Řekové začali kolem roku 450 př. n. l. k politickému rozhodování užívat demokracii, která se v jejich době vztahovala pouze na výše postavenou společenskou vrstvu. Ve středověku měli v Evropě silný politický feudální vliv panovníci nebo představitelé římskokatolické a pravoslavné církve. Na počátku 18. století se v Evropě formovalo několik států výrazných mocností, např. Španělsko, Spojené království či Ruské impérium. Tyto státy zbohatly kolonizací území v Asii, Africe, Americe či v Austrálii. Řada těchto kolonií získala nezávislost až v minulém století.

První světová válka (19141918) i druhá světová válka (19391945) začaly v Evropě. Po druhé světové válce se kontinent rozdělil na komunistické země na východě, vedené Sovětským svazem, a nekomunistické země na západě, podporované Spojenými státy americkými. Evropa se stala centrem boje o moc mezi komunistickými a nekomunistickými zeměmi. Tento boj byl znám pod pojmem studená válka. V 80. letech 20. století vedly reformy v Sovětském svazu a východní Evropě k pádu tamního totalitního režimu. Po rozpadu Sovětského svazu, Jugoslávie a Československa vznikly nové státy. Studená válka skončila, ale konflikty mezi etnickými skupinami a ekonomické problémy způsobily ve východní Evropě nové zdroje napětí.

V roce 1995 bylo 15 západoevropských států spojeno v Evropskou unii. Tato organizace vznikla v 50. letech. Dnes je jejím cílem, aby politicky a ekonomicky sjednotila různé země Evropy.

Politické členění Evropy

Státy

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam evropských států.
Územní vymezení Evropy
     evropské území
     asijské území evropských států
     státy kulturně a historicky zařazované do Evropy

Na evropském kontinentu a k němu náležících ostrovech se nachází území 46 nezávislých států.

Seznam těchto zemí může však být modifikován na základě jiných hledisek. Vyřazeny můžou být země, jejíchž menší část se nachází v Evropě, ovšem většina jejich území leží mimo Evropu a státy jako takové se pohybují v jiném kulturním rámci (Kazachstán a Turecko). Naopak na základě kulturně-politického hlediska bývá do Evropy zařazován i Kypr. Další tři státy se nacházejí na rozmezí Evropy a Asie v oblasti Kavkazu a vzhledem k nejednotnému určení evropsko-asijské hranice se mohou některé jejich části, či dokonce celá jejich území, nacházet v Evropě. Jedná se o:

Kromě těchto samostatných států se v Evropě nachází

  • tři autonomní souostroví:
  • jedno zámořské území:
  • jedno zámořské území na rozhraní Evropy a Asie:
  • tři závislá území:
    • JerseyJersey Jersey (Spojené království)
    • GuernseyGuernsey Guernsey (Spojené království)
    • ManMan Man (Spojené království)
  • další státní útvary, které nejsou všeobecně uznávány:
    • KosovoKosovo Kosovo – uznáno 108 státy světa
    • PodněstříPodněstří Podněstří – uznáno jen Abcházií, Jižní Osetií a Náhorním Karabachem
  • další státní útvary na rozhraní Evropy a Asie, které nejsou všeobecně uznávány:
    • AbcházieAbcházie Abcházie – uznána šesti členskými státy OSN a čtyřmi státy nečlenskými
    • Jižní OsetieJižní Osetie Jižní Osetie – uznána šesti členskými státy OSN a čtyřmi nečlenskými
    • ArcachArcach Arcach – uznáno jen Abcházií, Jižní Osetií a Podněstřím
    • Severní KyprSeverní Kypr Severní Kypr – uznán jen Tureckem

S výjimkou Běloruska, Vatikánu, Kazachstánu a mezinárodně neuznaných států jsou všechny evropské země členy Rady Evropy. Nejvýznamnějším politickým uskupením současné Evropy je potom Evropská unie sdružující 27 evropských zemí a Kypr, který je geograficky přičítán Asii, politicky, historicky a kulturně pak spíše Evropě.

Části Evropy

Severozápadní Evropa


 

Severní Evropa

 

Severovýchodní Evropa


Západní Evropa


Střední Evropa


Východní Evropa


Jihozápadní Evropa

 


Jižní Evropa


Jihovýchodní Evropa




Odkazy

Poznámky

  1. Obyvatelstvo evropské části Istanbulu nepřesahovalo v r. 2014 10 milionů, zatímco celý Istanbul měl 14 377 018 obyvatel a Moskva 12 108 257 obyvatel.

Reference

  1. Školní atlas světa. Kartografie Praha, a.s., Praha, 2007. ISBN 978-80-7011-925-9
  2. http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=demo_pjan&lang=en
  3. Raymond G. Gordon, Jr. (ed.): Ethnologue: Languages of the World, Fifteenth edition. Online version. SIL International, Dallas, Texas, 2005. Znakové řeči nejsou započítány.
  4. Školní atlas světa. Kartografie Praha, a.s., Praha, 2007. ISBN 978-80-7011-925-9
  5. Pavel Šára, Josef Herink: Poznáváme svět v číslech. Příručka pro žáky a učitele všech typů škol. Nakladatelství České geografické společnosti, s.r.o., Praha, 2003. ISBN 80-86034-55-0 Str. 6.
  6. Kapesní atlas světa. 242 pp. Geodetický a kartografický podnik v Praze, n.p., Praha, 1983. Str. 31.
  7. a b c Kudy vede hranice Evropy a Asie? In: Lidé a země, ročník 57, č. 4/2008, str. 14. Mladá fronta a.s., Praha, 2008.
  8. a b Václav Král: Fyzická geografie Evropy. Academia, Praha, 1999. ISBN 80-200-0684-2 Str. 302.
  9. VEBER, Václav. Dějiny sjednocené Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 645 s. ISBN 80-7106-663-X. Kapitola I. Prehistorie, s. 9. 
  10. Kapesní atlas světa. 242 pp. Geodetický a kartografický podnik v Praze, n.p., Praha, 1983. Str. 26.
  11. https://phys.org/news/2017-03-dna-true-migration-route-early.html - New DNA research shows true migration route of early farming in Europe 8,000 years ago, correcting previous theories
  12. KOLEKTIV. Velký atlas světových dějin. Praha: Reader´s Digest Výběr, 2002. 376 s. ISBN 80-86196-48-8. S. 40. 
  13. KOLEKTIV. Velký atlas světových dějin. Praha: Reader´s Digest Výběr, 2002. 376 s. ISBN 80-86196-48-8. S. 41. 
  14. H. První indoevropské migrace do Evropy. Slavonie [online]. 2009-12-12 [cit. 2014-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-20. 
  15. KOLEKTIV. Velký atlas světových dějin. Praha: Reader´s Digest Výběr, 2002. 376 s. ISBN 80-86196-48-8. S. 84. 
  16. SALAČ, Vladimír. Doc. PhDr. CSc.. Historie.cs [online]. Česká Televize, 2012-11-23 [cit. 2020-10-06]. Dostupné online. 
  17. DRDA, Petr; RYBOVÁ, Alena. Keltové a Čechy. Praha: Academia, 1998. ISBN 80-200-0658-3. Kapitola Keltové a Čechy, s. 10–15. 
  18. CLAUSS, Manfred. Konstantin Veliký - Římský císař mezi pohanstvím a křesťanstvím. [s.l.]: Vyšehrad, 2005. 
  19. ČEŠKA, Josef. Zánik antického světa. Praha: Vyšehrad, 2000. 277 s. ISBN 80-7021-386-8. 
  20. Terry Jones, Alan Ereira: Barbaři, kap.: Křesťanská proměna říše, (Mladá Fronta, 2008, ISBN 978-80-204-1803-6)
  21. a b c HRABOVÁ, Libuše. Stopy zapomenutého lidu. České Budějovice: Veduta, 2006. Kapitola Velká cesta na západ. 
  22. VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 87. 
  23. CARBONELL, Charles-Olivier. Evropské dějiny Evropy 1 - Mýty a záhady. Praha: Karolinum, 2004. S. 140. 
  24. HRABOVÁ, Libuše. Stopy zapomenutého lidu. České Budějovice: Veduta, 2006. Kapitola Velká cesta na západ. 
  25. KUBAČKA, Tomáš. Pohanské Prusko. e-stredovek [online]. [cit. 25.12.2017]. Dostupné online. 
  26. Časopis Vesmír: Christianizace Slovanů, podkapitola: V Čechách a na Moravě podobně jako na Islandu, autor: Dušan Třeštík Publikováno: Vesmír 76, 285,
  27. Gender statistics - Statistics Explained [online]. ec.europa.eu. Dostupné online. 
  28. ŠVEC, Luboš. Dějiny pobaltských zemí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996. Kapitola Středověké Livonsko / Christianizace pobaltských kmenů. 
  29. The Global Religious Landscape [online]. Pewforum.org [cit. 2020-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 January 2017. (anglicky) 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Státy Evropy

Média použitá na této stránce

Possible definitions of the boundary between Europe and Asia.png
Autor: Aotearoa, Licence: CC BY-SA 4.0
A map of possible definitions of the boundary between Europe and Asia.

Note that most of these lines are not referenced to any sources proposing them. The red line marked "A" is apparently the "Strahlenberg" definition commononly taught in Soviet-era Russia. See File:Historical Europe-Asia boundaries 1700 to 1900.png for a map which is actually based on references.

The modern mainstream definition used by the UN (see also this) are marked "B" (Urals and Ural River) and "F" (Caucasus watershed).

Lines C, D, E, G, H, I and J are currently without reference.

Red line - "Strahlenberg" border, allegedly also used by the International Geographical Union [1]

  • A: Ural Mountains-Emba River and Kuma Manych Depression (at Rivers Kuma, Manych and lower Don)

Orange lines - other variants of border:

  • B: Ural Mountains-Ural River (modern mainstream definition)
  • C: Yugorsky Strait Cape–Pay Khoy Mountains–Ural Mountains-Ural River
  • D: Ural Mountains-Kazakhstan Border
  • E: northern foothills of Caucasus
  • F: Lines on the Great Caucasus watershed (modern mainstream definition)
  • G: southern foothills of Caucasus
  • H: Meso-Caucasus at Rivers Rioni and Kura
  • I: Lines on the Lesser Caucasus and Rivers Araks and Kura
  • J: former Soviet Union border
Location of Europe.svg
Autor: maix, Licence: CC SA 1.0
Continents with Europe marked
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Flag of Croatia.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Ireland.svg
Zelený pruh má znázorňovat většinové katolické obyvatelsto Irska, oranžový pruh reprezentuje protestantskou menšinu a bílý pruh uprostřed znázorňuje mír a harmonii mezi nimi.
Flag of Iceland.svg
The Flag of Iceland.
  • Horizontal aspect ratio: 7:1:2:1:14;
  • Vertical aspect ratio: 7:1:2:1:7.
Flag of Liechtenstein.svg
Flag of Liechtenstein
Flag of Portugal.svg
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910). Color shades matching the RGB values officially reccomended here. (PMS values should be used for direct ink or textile; CMYK for 4-color offset printing on paper; this is an image for screen display, RGB should be used.)
Flag of Vatican.svg
Autor: NeznámýUnknown author, Licence: CC0
Flag of the Vatican City.
Flag of the Vatican City.svg
Autor: NeznámýUnknown author, Licence: CC0
Flag of the Vatican City.
LocationAfrica.png
World map depicting Africa
LocationAsia.svg
World map depicting Asia
Europe religions 1560.jpg
The religious situation in Europe about 1560
Petersdom von Engelsburg gesehen.jpg
St. Peter's Basilica in Rome seen from the roof of Castel Sant'Angelo.
Standard map of Europe (blank).png
Autor: Ssolbergj, Licence: CC BY-SA 3.0
A blank political map of Europe
March 4, 2012 Etan Eruption with the city of Catania in the foreground.jpg
Autor: andrea, Licence: CC BY-SA 2.0
21st eruptive episode of mount Etna the March 4, 2012 with the city of Catania in the foreground, Sicilia, Italy
Крымский мост 13 сентября 2019 года (1).jpg
(c) Rosavtodor.ru, CC BY 4.0
Крымский мост. 13 сентября 2019 года.
Europe around 650.jpg
Europe around 650
Map Europe 1923-cs.svg
Autor: Historicair, Licence: CC BY-SA 3.0 cz
Mapa Evropy v roce 1923.
Vegetation Europe.png
Autor: Ville Koistinen (user Vzb83), Licence: CC-BY-SA-3.0
Vegetation in Europe (see also: Image:Europe biogeography countries.svg)
Megalithic Culture.PNG
Autor: TharkunColl, Licence: CC-BY-SA-3.0
Map of megalithic culture of Europe.
Europe topography map.png
Autor: San Jose, Licence: CC-BY-SA-3.0
topography in Europe, map
Flag of South Ossetia.svg
Flag of South Ossetia
Simplified Languages of Europe map.svg
Map of main European languages simplified by following national borders in many cases. The map does not reflect the fact that many regions are bilingual, officially and/or in practice. In some cases, the area indicated for a language reflects where some of its speakers live but not necessarily where they form the majority of the population.
Europe countries map cs.png
Autor: San Jose (map), Julian Nyča (translation), Licence: CC-BY-SA-3.0
Map of countries in Europe
Flag of Gibraltar.svg
Flag of Gibraltar
Grossgliederung Europas.png
Autor: NordNordWest, Licence: CC BY-SA 3.0
European regions as proposed by Ständiger Ausschuss für geographische Namen (StAGN)
Neandertal - Wisent.jpg
(c) Ilion, CC-BY-SA-3.0
Neandertal, Wildgehege, Wisente
Europa-bei-nacht 1-1024x768.jpg
Composite image of Europe at night.
MoBl RouteNord-A.jpg
(c) User: Bbb na projektu wikicesty shared, CC BY-SA 3.0
Mont Blanc: View to the North from the Summit
Carte Neandertaliens.jpg
Autor: 120, Licence: CC-BY-SA-3.0
map of main sites where classical Neandertal fossil where found. Corrected Molodova to Molodovo.
Schengenzone.svg
  Fully participating Schengen members (EU member states which have implemented the Schengen Agreement)
  Associated Schengen members (non-EU member states which have implemented the Schengen Agreement)
  Other EU member states (EU member states which have not implemented the Schengen Agreement yet)
  States which apply only some Schengen laws
Flag of Transnistria (state).svg
Flag of the Pridnestrovian Moldavian Republic (Pridnestrovie, Transdniestria, Transnistria). The flag's reverse omits the hammer and sickle
NN Chkalov Stairs 08-2016 img1.jpg
Autor: A.Savin (Wikimedia Commons · WikiPhotoSpace), Licence: FAL
This is a photo of a cultural heritage object in Russia, number:
Europe orthographic Caucasus Urals boundary.svg
Map of Europe. The continental boundary to Asia as indicated is the standard convention following the Caucasus crest, the Ural River and the Urals Mountains to the Sea of Kara