Evropa národů a svobody

Evropa národů a svobody
NázevEvropa národů a svobody
Oficiální názevEurope of Nations and Freedom
IdeologieEuroskepticismus
Nacionalismus
Přímá demokracie
Evropská stranaHnutí pro Evropu národů a svobody
Založení15. června 2015
Zánik13. června 2019
NástupceIdentita a demokracie
PředsedaMarcel de Graaff
Europoslanci37[1]
Oficiální webhttp://enfgroup-ep.eu/

Evropa národů a svobody, oficiální název Europe of Nations and Freedom (ENF), byla frakce v Evropském parlamentu založená 15. června 2015. Sdružuje strany euroskeptickénacionalistické, povětšinou také s protiimigračním programem,[2] nacházející se na pravici až krajní pravici. Se svými 36 zástupci[1] byla v období 2014–2019 nejmenší frakcí v Evropském parlamentu.

Jednou z nejznámějších osobností frakce ENF byla od roku 2004 předsedkyně francouzské Národní fronty Marine Le Penová, která však svůj mandát v Evropském parlamentu ke dni 18. června 2017 ukončila a dala přednost svému působení ve francouzském Národním shromáždění. Obdobně postupoval další výrazný člen frakce, nizozemský politik Geert Wilders.

Kromě francouzské Národní fronty jsou v uskupení ENF zastoupeny také strany Svobodná strana Rakouska (FPÖ), nizozemská Strana pro svobodu (PVV), belgický Vlámský zájem, italská Liga Severu (Lega Nord) či polský Kongres nové pravice (KNP). Dále se k frakci přidala britská europoslankyně Janice Atkinson, zvolená za Stranu nezávislosti Spojeného království (UKIP), ta ji však před jejím vstupem do této frakce vyloučila. Další členkou byla až do svého přestupu do jiné frakce Rebega Laurentiu, nezávislá poslankyně zvolená za rumunskou Konzervativní stranu. Od roku 2016 patří k této frakci také europoslanec Marcus Pretzell, který byl tehdy členem německé Alternativy pro Německo (AfD), avšak v roce 2017 z této strany vystoupil a je v Německu účastníkem nového pravicově-liberálního hnutí své manželky Frauke Petryové s názvem Blaue Partei (Modrá strana).

O vytvoření frakce v Evropském parlamentu se politici uvedených stran snažili již v roce 2014, krátce po volbách do Evropského parlamentu. Jednání však tehdy ztroskotala, protože se nenašlo potřebných 25 poslanců ze sedmi zemí.[3]

Členské strany

Skupina Evropa národů a svobody měla 36 poslanců EP, což ji činilo nejmenší skupinou ze všech.

Název strany (místní)ZkratkaNázev strany (česky)Členský státPočet mandátů
Vlaams BelangVBVlámský zájemBelgieBelgie Belgie1
Front NationalFNNárodní fronta (Francie)FrancieFrancie Francie17
Lega NordLNLiga SeveruItálieItálie Itálie6
Partij voor de VrijheidPVVStrana pro svoboduNizozemskoNizozemsko Nizozemsko4
Kongres Nowej PrawicyKNPKongres nové pravicePolskoPolsko Polsko2
Freiheitliche Partei ÖsterreichsFPÖSvobodná strana RakouskaRakouskoRakousko Rakousko4
Laurentiu Rebega-Nezávislá poslankyně (zvolená za Konzervativní stranu)RumunskoRumunsko Rumunsko1
Janice Atkinsonová-Nezávislá poslankyně (zvolená za UKIP)Spojené královstvíSpojené království Spojené království1
Marcus PretzellNezávislý poslanec (zvolený za Alternativu pro Německo, ze které v roce 2017 vystoupil)NěmeckoNěmecko Německo1

Evropský parlament od července 2019: klub Identita a demokracie

Podrobnější informace naleznete v článku Identita a demokracie.

V novém Evropském parlamentu, vzešlém z voleb do EP 2019, byl vytvořen klub s názvem Identita a demokracie (ID).[4]

Česko zastupuje v tomto politickém uskupení hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomia Okamury, které do voleb 2019 nemělo v Evropském parlamentu zastoupení, v nich však získalo dva mandáty. Při své kampani před Volbami do Evropského parlamentu 2019 dostalo Okamurovo hnutí politickou podporu představitelů uskupení Evropa národů a svobody – Marine Le Penová a Geerd Wilders se v květnu 2019 zúčastnili jeho akce v Praze.

Odkazy

Reference

  1. a b http://www.europarl.europa.eu/meps/en/search.html?politicalGroup=4907
  2. https://euobserver.com/political/129129
  3. http://www.bbc.com/news/world-europe-27993210
  4. Neue Fraktion im Europaparlament. Gebündelte Kräfte von Rechtsaußen. (Nový klub v Evropském parlamentu. Spojené síly krajní pravice.) Tagesschau.de, [1], 13. června 2019 (německy).

Média použitá na této stránce