Evropská společenství

Evropská společenství (ES; francouzsky Communautés européennes; německy Europäische Gemeinschaften; anglicky European Communities) bylo na základě Slučovací smlouvy (1965) v letech 1967–1993 souhrnné označení pro tři starší smluvní hospodářsko-politická sdružení evropských států. Od vzniku Evropské unie roku 1993 do platnosti Lisabonské smlouvy v prosinci 2009 tvořila Evropská společenství v pozměněné podobě první ze tří pilířů Evropské unie.

Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), 1952–2002
Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom či ESAE), od 1958
Evropské hospodářské společenství (EHS), 1958–1993 → Evropské společenství (ES) 1993–2009

Zakládajícími členy těchto společenství byly západoevropské země, později zvané tzv. vnitřní šestka: státy Beneluxu, Francie, Itálie a SRN (Západní Německo). Slučovací smlouvou, uzavřenou roku 1965 v Bruselu, byly instituce tří původních sdružení sloučeny do jednoho celku, jemuž byly do čela ustanoveny Komise EHS/ES (dnešní Evropská komise) a Rada EHS/ES (dnešní Rada Evropské unie) – tyto orgány pak postupně získávaly stále více pravomocí. K ES až do počátku 90. let následně přistoupily Dánsko, Irsko a Velká Británie (1973), dále Řecko (1981) a Portugalsko se Španělskem (1986); navíc ještě přibylo území NDR opět sloučené se SRN do jednoho Německa (1990).

V souvislosti se politicko-hospodářskými změnami po skončení studené války přistoupily vlády EHS k významné strukturální reformě, dohodnuté Maastrichtskou smlouvou (1992). Dle ní se Evropská společenství od listopadu následujícího roku stala součástí většího celku, a sice Evropské unie; v rámci ní pak ES spadala do tzv. I. pilíře, který měl nadstátní charakter (další dva „pilíře“ byly svou podstatou mezivládní). Podle nových podmínek Maastrichtské s. a tzv. kodaňských kritérií pak do ES (resp. do EU) v 90. letech vstoupily ještě další západoevropské státy: Finsko, Rakousko a Švédsko (1995). Tato „stará patnáctka“ byla ve dvou vlnách „východního rozšíření“ (2004, 2007) zvětšena o zbývající evropské státy Středomoří (Kypr, Malta) a především o 10 postkomunistických zemí, k jejichž plnému začlenění se původní státy ES/EU zejména v 90. letech stavěly velmi vlažně.

Po ratifikaci Lisabonské smlouvy (2009) ES zanikly a jejich právním nástupcem se stala Evropská unie. Euratom si přesto zachoval částečně nezávislý status a existuje i nadále.

Podpis
Platnost
Smlouvy

1948
1948
Brusel

1951
1952
Pařížská

1954
1955
Paříž. doh.

1957
1958
Římské

1965
1967
Slučovací

1975

TREVI

1985
1985
Schengenská

1986
1987
JEA

1992
1993
Maastrichtská

1997
1999
Amsterodamská

2001
2003
Niceská