Evropský sociální fond

Evropský sociální fond (ESF) je hlavním finančním nástrojem Evropské unie pro podporu zaměstnanosti v členských státech a také pro prosazování hospodářské a sociální soudržnosti. Výdaje ESF dosahují přibližně 10 % celkového rozpočtu EU.

ESF je jedním ze strukturálních fondů EU, jejichž cílem je zlepšování sociální soudržnosti a hospodářského blahobytu v regionech Unie. Strukturální fondy jsou finanční nástroje, které přerozdělují finanční prostředky a podporují soudržnost v Evropě prostřednictvím koncentrace výdajů do méně rozvinutých regionů. Specifickým cílem výdajů ESF je podpora vytváření většího počtu lepších pracovních míst v EU, což tento fond dělá tak, že spolufinancuje národní, regionální a místní projekty, které zlepšují úroveň zaměstnanosti, kvalitu pracovních míst a otevřenost pracovního trhu v členských státech a jejich regionech.

Historie

Evropský sociální fond byl vytvořen v rámci Římské smlouvy v roce 1957; jedná se o nejstarší strukturální fond. I když cílem ESF vždy byla vyšší zaměstnanost, během let fond vždy přizpůsobil své zaměření tak, aby odpovídal nárokům doby. Krátce po válce se soustředil na zvládání migrace pracovníků v rámci Evropy; později se zaměřil na boj proti nezaměstnanosti mezi mladými a málo kvalifikovanými lidmi. V současném období finanční pomoci, tedy v letech 2007 až 2013, jde pomoc z ESF také na podporu těch, kdo obzvlášť obtížně hledají práci, například žen, mladých lidí, starších pracovníků, migrantů a lidí s tělesným postižením. Kromě toho ESF také pomáhá podnikům a pracovníkům přizpůsobit se změnám. Proto podporuje inovaci na pracovišti, celoživotní učení a mobilitu pracovníků.

Úloha ESF v politikách a strategiích EU

Zastřešující strategií Evropské unie je Lisabonská agenda, jejímž cílem je do roku 2010 vytvořit z Evropy nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější znalostní ekonomiku na světě, která bude schopná zajistit udržitelný hospodářský růst s větším počtem lepších pracovních míst a větší sociální soudržnost a respekt k životnímu prostředí. Cíle Lisabonské agendy utvářejí priority ESF.

Lisabonskou agendu podporuje mnoho finančních a politických nástrojů EU. Mezi nimi je i politika soudržnosti, jejímž cílem je omezovat hospodářské a sociální nerovnosti mezi zeměmi a regiony EU. K tomu používá finanční zdroje (strukturální fondy) z rozpočtu EU – včetně ESF –, pomocí kterých podporuje hospodářský a sociální rozvoj méně rozvinutých regionů.

Vzhledem k tomu, že na pozadí globalizace a stárnoucích populací je zapotřebí zvyšovat konkurenceschopnost a zaměstnanost, poskytuje Evropská strategie zaměstnanosti^[1] koordinační rámec, aby se členské státy EU mohly dohodnout na společných prioritách a cílech v oblasti zaměstnanosti. Tyto společné priority se pak zpracují ve Směrnicích pro zaměstnanost^[2] a začlení se do národních reformních programů^[3] připravovaných jednotlivými členskými státy. Finanční prostředky ESF přidělují členské státy s podporou národních reformních programů a národních strategických referenčních rámců (NSRR), které stanovují hlavní priority členského státu pro výdaje ze strukturálních fondů EU, jež obdrží.

Na utváření priorit výdajů ESF má vliv i evropská Sociální agenda.^[4] Sociální agenda usiluje o aktualizaci „Evropského sociálního modelu“ na základě modernizace pracovních trhů a systémů sociální ochrany tak, aby pracovníci a podniky měli užitek z příležitostí vzniklých na základě mezinárodní konkurence, technických pokroků a změny populačních vzorů a zároveň byli chráněni ti nejohroženější členové společnosti. Kromě toho k současným iniciativám ESF přispívá koncepce „flexikurity“. Flexikuritu je možné definovat jako politickou strategii, jejímž cílem je zvýšení flexibility pracovních trhů, pracovních organizací a pracovních vztahů na straně jedné, a jistoty zaměstnání a jistoty příjmu na straně druhé.^[5] Termín flexikurita zahrnuje nový přístup k zaměstnanosti a pracuje s modelem „práce na celý život“, spíše než se dřívějším modelem „pracovní místo na celý život“. Motivuje pracovníky, aby řídili svůj pracovní život prostřednictvím celoživotního školení, přizpůsobení se změnám a mobility.

ESF: definice strategie

ESF je řízen na základě sedmiletých programovacích cyklů. Strategie a rozpočet ESF se projednává mezi členskými státy EU, Evropským parlamentem a Komisí EU. Strategie definuje cíle financování ESF, které částečně nebo plně sdílí s dalším strukturálním financováním. Cíle aktuálního finančního cyklu ESF jsou:

Cíl Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost: posílit regionální konkurenceschopnost, zaměstnanost a atraktivitu pro investice.
Cíl Konvergence: stimulovat růst a zaměstnanost v nejméně rozvinutých regionech. Na tento cíl jde více než 80 % z celkových prostředků ESF.

Strategie také stanovuje široké „prioritní osy“ – opatření, která jsou nutná pro dosažení cílů a která jsou způsobilá pro financování.

Jak jsou alokovány finanční prostředky ESF

Úroveň financování ESF se v různých regionech liší v závislosti na jejich relativním bohatství. Regiony EU jsou rozděleny do čtyř kategorií způsobilých regionů, a to na základě jejich regionálního HDP na osobu ve srovnání s průměrem EU (EU o 25 nebo 15 členských státech), a dělí se do dvou zmíněných cílů.

Cíl Konvergence zahrnuje:

konvergenční regiony: s HDP na osobu méně než 75 % průměru EU-25;
„phasing-out“ regiony: s HDP na osobu více než 75 % průměru EU-25, ale méně než 75 % průměru EU-15.

Cíl Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost zahrnuje:

„phasing-in“ regiony: s HDP na osobu méně než 75 % průměru EU-15 (v období 2000-2006), ale více než 75 % průměru EU-15 (v období 2007-2013);
regiony konkurenceschopnosti a zaměstnanosti: vztahuje se na všechny ostatní regiony EU.

V konvergenčních regionech může spolufinancování projektů ze strany ESF dosáhnout až 85 % celkových nákladů. V regionech regionální konkurenceschopnosti a zaměstnanosti je běžnější 50 % spolufinancování. V případě bohatších členských států a regionů finanční prostředky z ESF doplňují existující národní iniciativy na podporu zaměstnanosti; u méně bohatých členských států financování ESF může být hlavním zdrojem financí pro iniciativy související se zaměstnaností.

Jak je ESF prováděn

Definice strategie se sice provádí na úrovni EU, ale realizace financování ESF je odpovědností členských států a regionů EU. Jakmile je odsouhlasena strategie a alokování rozpočtu, zaujme se k programování společný přístup. Členské státy a jejich regiony společně s Evropskou komisí naplánují sedmileté operační programy. Tyto operační programy popisují oblasti činnosti, které budou financovány, a mohou být geografické nebo tematické.

Členské státy určí vnitrostátní řídicí úřady ESF, které jsou zodpovědné za výběr projektů, výplatu fondů a vyhodnocování postupu a výsledku projektů. Jmenují se také certifikační a auditorské subjekty, které sledují a zajišťují dodržování výdajů podle předpisů ESF.

Projekty ESF

V praxi je ESF realizován prostřednictvím projektů, které předkládá a realizuje celá řada organizací, a to jak ve veřejném, tak v soukromém sektoru. Patří k nim národní, regionální a místní úřady, vzdělávací a školicí instituce, nevládní organizace (NGO) a dobrovolnický sektor a také sociální partneři, například odbory a pracovní rady, průmyslová a profesní sdružení a jednotlivé firmy.

Projekty ESF jsou určeny pro různé cílové skupiny. Jedná se například o jednotlivé pracovníky, skupiny lidí, průmyslová odvětví, odbory, veřejné správy nebo jednotlivé firmy. Konkrétní cílovou skupinou jsou zranitelné skupiny lidí, pro které je mimořádně náročné najít práci nebo postoupit v rámci pracovního místa, jako jsou například dlouhodobě nezaměstnaní a ženy. Jen pro ilustraci – odhaduje se, že každý rok je prostřednictvím účasti v projektech ESF poskytnuta pomoc více než 9 milionům osob patřícím k těmto zranitelným skupinám.