Ewald Christian von Kleist

E. Chr. von Kleist
Ewald Christian von Kleist (Hempel).jpg
Narození7. března 1715
Zeblin
Úmrtí24. srpna 1759 (ve věku 44 let)
Frankfurt nad Odrou
Příčina úmrtízabitý v boji
Alma materKrálovecká univerzita
Povoláníbásník, spisovatel a básník-právník
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ewald Christian von Kleist (7. března 1715, Zeblin – 24. srpna 1759, Frankfurt nad Odrou)[1] byl německý básník a pruský důstojník.

Život

Jeho rodiče byli Jáchym Ewald von Kleist (1684–1738), dědičný pán na Zeblinu a Warninu, a jeho manželka Juliana von Meiteuffelová (1668–1719), která pocházela z rodu Poplawských.

Ewald Christian von Kleist studoval na gymnáziu v Gdaňsku a na Královecké univerzitě. Již roku 1736 se stal dánským důstojníkem, ovšem roku 1740 ho Friedrich II. vyreklamoval a jmenoval poručíkem v pluku prince Jindřicha.

Jako první probudil Kleistův básnický a poetický talent Jan Vilém Ludvík Gleim, který v té době žil v Postupimi. V roce se 1749 Kleist seznámil také s Karlem Vilémem Ramlerem, který ho přiměl, aby své texty stylově propracoval, často však bez ohledu na Kleistovy osobní stylové rysy. Kleistovu tvorbu ovlivnila i nešťastná láska k Wilhelmině von der Goltzové, která neměla budoucnost a brzy skončila rozchodem.

Od roku 1744 až 1745 se Kleist zúčastnil Druhé slezské války a roku 1749 byl povýšen na štábního kapitána. O dva roky později velel vlastní rotě. Po cestě do Švýcarska, kde byl skoro jeden rok pověřen rekrutováním, prodělal závážnou nemoc a roku 1756 nastoupil léčebný pobyt ve Freienwalde. Po rozkazu od svého pluku se musil vrátit zpět na vojenské pole, ale byl ještě roku 1756[1] povýšen na majora a brzy nato se stal ředitelem nově zřízené polní nemocnice v Lipsku.

V Lipsku začal psát svůj menší epos Cissides a Paches (německy Cissides und Paches) a uzavřel přátelství s Gottholdem Ephraimem Lessingem, který ho podnítil napsat tragickou hru. Výsledkem byl náčrt tragédie Seneca, který sám Kleist považoval za neúspěšný pokus.

V květnu 1758 Kleist následoval sbor prince Jindřicha, který císařskou armádu přesunul zpět k Hofu. V bitvě u Kunersdorfu 12. srpna 1759 postoupil Kleist v čele svého praporu proti nepřátelské baterii. Byl zraněn do pravé ruky a vzal meč do levé, dokud mu nebyla dělem pohmožděna noha. Kleist omdlel, zůstal první noc na bojovém poli a byl oloupen kozáky; až na druhý den byl převezen do Frankfurtu nad Odrou. Lékař, který ho ošetřoval, byl zastřelen v okamžiku, kdy čistil Kleistovi pohmožděnou ránu. 24. srpna 1759 zemřel Kleist na následky svého zranění a byl ruskou posádkou čestně pohřben.

Kleist byl zednář v neznámé lóži. Roku 1780 byl ve Frankfurtu nad Odrou postaven bronzový pomník Ewalda Christiana von Kleista[2] s nápisem:

„

V boji za Friedricha klesl dolů,

stejně jako jeho hrdinský duch ukončil svou strast.

Nesmrtelný díky svým písním a chóru,

filantrop, moudrý Kleist.

“

Dílo

  • Jaro (1749)
  • Básně (1756)
  • Nové básně (1758)
  • Cißides a Paches: sbírka tří písní. (1759)
  • Všechna díla: Druhá i první část. (1760)
  • Ewald Christian z Kleistu a jeho dílo, společně s životopisem básníka a jeho dopisy Janu Vilému Ludvíku Gleimovi. (Vydáno Vilémem Körtem. Svazky 1 a 2, Unger, Berlín 1803)
  • Dílo. Část 1–3, doprovázeno komentáři Augusta Sauera (1969)
  • Ewald von Kleist. Bibliografický náčrt – Básně – Jaro – Cissides a Paches – Seneca – Prozaické spisy – Příloha. Kleistova knihovna (1881)
  • Kleistova korespondence (1882)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ewald Christian von Kleist na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b Rudolf Schwarze Ewald Christian von Kleist. Allgemeine Deutsche Biographie, Historischen Kommission bei der Bayerischen Akademie der Wissenschaften, Band 16 (1882), S. 113–121, Digitale Volltext-Ausgabe in Wikisource,(Version vom 3. April 2017, 19:29 Uhr UTC).
  2. ↑ Lennhoff-Posner: Intern. Freimaurer-Lexikon, 1932. Daniel Ligou: Dictionnaire de la franc-maconnerie, Paris 1987, S. 662. Carl Bröcker: Die Freimaurer-Logen Deutschlands…1894, S. 96. Kelsch in „Humanität“ Nr. 3/1990 S. 22. Richard Fischer: Geschichte der Johannisloge Zu den 3 Kronen Or. Königsberg 1760-1910, Königsberg 1910, S. 94. Allg. Handbuch der Freimaurerei, Bd. 2, 1863, S. 116f

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Ewald Christian von Kleist (Hempel).jpg
Portrait of Ewald Christian von Kleist, by Gottfried Hempel, wohl 1751. Öl auf Leinwand, 48,8 x 39,8 cm. Gleimhaus. Rückseite: "Christian Ewald von Kleist / gemahlt für seinen Gleim / von Hempel zu Berlin."