Ewald Murrer

Michal Wernisch
Michal Wernisch (4. června 2017)
Michal Wernisch (4. června 2017)
Jiná jménaEwald Murrer
Narození24. července 1964 (60 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatel a básník
DětiRosalie Wernischová, Nelly Wernischová, Kryštof Wernisch, Matěj Wernisch
RodičeIvan Wernisch otec Helena Wernischová matka
PříbuzníMartin Wernisch bratr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ewald Murrer (* 24. července 1964 Praha) je pseudonym českého básníka Michala Wernische, syna básníka a překladatele Ivana Wernische[1] a výtvarnice Heleny Wernischové.

Život

Ewald Murrer byl v první polovině devadesátých let šéfredaktorem literárního časopisu Iniciály, poté působil v rozhlasové stanici Echo. V roce 1995 pracoval v agentuře Polymnia, později v letech 1996 až 1997 jako kreativní ředitel v reklamní agentuře Inverze. Koncem 90. let byl vedoucím redaktorem magazínu Pátek Lidových novin a později Magazínu Dnes.[2] Později byl také šéfredaktorem časopisů Quo[3] či Můj dům.

Ewald Murrer (Michal Wernisch) má dvě dcery – Nelly (* 1987), Rosalii (* 1994) a dva syny – Kryštofa (* 2006) a Matěje (* 2008). Žije s družkou Ereou Křížovou.

Bratrem Ewalda Murrera je evangelický teolog Martin Wernisch.

Dílo

Jeho texty byly publikovány také v řadě antologií, například Básně (In Margine, 1989), Child of Europe (Penguin Books, 1990), Daylight in Nightclub Inferno (Catbird Press, 1997), Ryby katedrál (Petrov, 2002), U nás ve sklepě (Revolver Revue, 2013), Dryák ředěný Vltavou (Městská knihovna Praha, 2016), Máme kostru ve skříni (Albatros, 2019). Časopisecky vychází Murrerova poezie po celém světě.

Pražské anglofonní nakladatelství Twisted Spoon Press vydalo v roce 1995 překlad Zápisníku pana Pinkeho a roku 1997 Snů na konci noci.

Roku 2000 vydal pod občanským jménem román Modrá knížka aneb Jeblo mu (Eminent, Praha).

V osmdesátých letech jako textař spolupracoval se skupinou Veselí Filištínové a v první polovině devadesátých let dvacátého století s pražskou gothic rockovou skupinou Jean Marais Salvation, později také s fresh–dekadentním projektem Protocols of Paranoia DJ Victoria Gloria (texty, videoprojekce).

Ewald Murrer se věnuje také výtvarnému umění (převážně tvorbě koláží) a knižním ilustracím (např. k dílům Eugena Brikciuse či Milana Ohniska, převážně však k vlastním).

Ocenění

V roce 2020 získal cenu Magnesia Litera v kategorii poezie za knihu Noční četba.[4] Časopis A2 zařadil jeho knihu Zápisník pana Pinkeho do českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce.[5] V roce 2022 byla jeho kniha poesie pro děti Zprávy tajnou řečí nominována na cenu Zlatá stuha.[6]

Bibliografie

  • 1981 – Holub na střeše (samizdat, Tomáš Pěkný, poesie)
  • 1990 – Zápisník pana Pinkeho (In margine, Praha, lyrická próza; 2 vydání – Inverze, Praha 1993; 3 vydání – Paper Jam, Praha – Hradec Králové, 2018, lyrická próza)
  • 1992 – Mlha za zdí (Mladá fronta, Praha, básně, výbor ze samizdatových drobností)
  • 1992 – Vyznamenání za prohranou válku (Vokno, Praha, poesie)
  • 1995 – Situace (Krásné nakladatelství, Praha, poesie)
  • 1996 – Sny na konci noci (Petrov, Brno, povídky)
  • 2007 – Nouzové zastavení času (Host, Brno, poesie)
  • 2018 – Tma se mne dotýkala (Argo, Praha, poesie)
  • 2019 – Noční četba (Aula, Praha, poesie)
  • 2020 – Tajný sběrač levandule (Aula, Praha, poesie)
  • 2021 – Zprávy tajnou řečí (Albatros, Praha, poesie pro děti)
  • 2021 – Hlasy ryb (Argo, Praha, poesie)
  • 2021 – Fú (Paper Jam, Praha – Hradec Králové, poesie)
  • 2021 – Čtení z ohně (Aula, Praha, poesie)
  • 2022 – Traumonium (Malvern, Praha, poesie)
  • 2022 – Vyprávění za zpěvu ptáků (Aula, Praha, poesie)
  • 2022 – Nemocný měsíc (Odeon, Praha, poesie)
  • 2023 – Do domu vešel stín (Kvarteta) (Aula, Praha, poesie)
  • 2023 – Vulturnus (Večerem hvízdá tiché vzlykání) (Malvern, Praha, poesie)
  • 2023 – Zero Gáta (Malvern, Praha, básnická próza)
  • 2024 - Silvuple (Host, Brno, poesie)
  • 2024 - Cink cink (Aula, Praha, poesie, výbor z básnického díla)

Reference

  1. ↑ Michal Wernisch ve Slovníku české literatury po roce 1945
  2. ↑ Wernisch šéfredaktorem Quo Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine., 8. listopadu 2007
  3. ↑ I muži mají své... časopisy, 15. listopadu 2001
  4. ↑ Magnesie ovládl husitský vojevůdce. Porotci vybrali nejlepší loňské české knihy s rozmyslem, na rozhodování měli pět měsíců navíc. Vltava [online]. Český rozhlas, 2020-08-31 [cit. 2022-06-03]. Dostupné online. 
  5. ↑ Český literární kánon po roce 1989 - podzimní literární příloha A2. www.advojka.cz [online]. [cit. 2022-06-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ Zlatá stuha - Které knihy mohou letos získat Zlatou stuhu?. www.zlatastuha.cz [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
E Murrer.jpg
Autor: WuhurvonDuine, Licence: CC BY-SA 4.0
Ewald Murrer Czech Poet