Experimentální archeologie

Kácení stromu s rekonstruovanou teslicí z období lineární keramiky (cca 5600 - 5000 př. n. l.
Zkušební kácení stromů s rekonstruovanou teslicí z obrobí lineární keramiky (cca 5600-5000 př. n. l.)

Experimentální archeologie, jinak též experimentální rekonstrukce, je velice mladý podobor archeologie, který se zabývá zjišťováním výrobních procesů, způsobu života a dalších činností lidí v průběhu dějin pomocí experimentů[1]. Snaží se o výrobu a rekonstrukci nástrojů a dalších výrobků, které jsou objevovány archeology.

Experimentální archeologie, jinak také experimentální rekonstrukce, je velice mladý vědní obor. I přesto, že první archeologické experimenty byly učiněny už na počátku 18. století, svého rozsáhlého vývoje se dočkala až v 70. letech 20. století – v této době vznikají archeologická muzea zasazená do přírody, ve kterých se pomocí rekonstrukcí obytných domů a výrobních zařízení mohli lidé v oblastech tohoto oboru více vzdělávat.[2] Na území České republiky najdeme např. Archeologický skanzen Březno u Loun, Archeopark Chotěbuz, Středověký skanzen Řepora, Pravěká osada v Zoologické a botanické zahradě města Plzně, Keltský skanzen Jivjany a další.[3]

Je to vědní obor, který alespoň z části vypovídá o schopnostech a možnostech člověka v pravěku a středověku. I přesto, že využití experimentu v archeologii není tak běžné jako například v přírodních vědách, můžeme tak zjistit velice důležitá fakta o jejich životě, způsobu vyrábění z braní, lovení zvěře nebo o stavbě příbytků.

Smyslem tohoto vědeckého experimentu je především ověření hypotéz v podmínkách co nejbližších realitě. Proto se většina těchto experimentů zabývá replikací artefaktů, struktur, technologií a nebo přírodních či kulturních procesů. V počátcích tohoto oboru šlo spíše o replikaci menších kamenných nástrojů, aby se prokázalo, že kamenný artefakt byl opravdu dílem člověka a ne přírody a ověřovala se jejich funkčnost.

V pozdějších letech se pak prováděly výzkumy spojené se zhotovováním keramiky a se zpracováním kovů. Běžné jsou také pokusy se stavbou příbytků, jejich obýváním a i případným chátráním. Tyto experimenty jsou většinou velice úzce propojeny s pobytem v přírodě, protože právě příroda tvořila vše, z čeho potom pravěký nebo středověký člověk mohl vycházet. Experimentátor proto nemůže mít pouze znalosti z oblasti archeologie, ale musí být také schopen pobytu a přežívání v přírodních podmínkách.

Experimentální archeologie se také velice často používá k výuce pravěku a středověku. Veškeré nálezy, které archeologové najdou mohou být pomocí experimentální archeologie zasazeny do skutečnosti a můžeme podle nich zjistit, jak v reálném životě fungovaly.

Slabinou experimentální archeologie je skutečnost, že různými postupy a metodami můžeme dojít ke stále stejnému závěru a je velice těžké určit, který přesně z těchto postupů byl našimi předky používán. Výsledky pokusů experimentální archeologie nám přinášejí nová a velice důležitá fakta o životě našich předků. I přesto, že ne všechny pokusy dopadnou úspěšně, zpravidla vždy nám objasní časový nebo výkonnostní interval, který nám pak dokáže usměrnit naše představy o pravěkých nebo středověkých lidech.[4]

Mezi nejznámější experimentální archeology a antropology patří norský mořeplavec a dobrodruh Thor Heyerdahl, z českých pak Pavel Pavel. Ve své výzkumné činnosti se zabýval metodami přepravy těžkého stavebního materiálu a způsoby budování monumentálních pravěkých staveb.

V České republice vychází již od roku 2000 časopis specializovaný na experimenty v archeologii - Rekonstrukce a experiment v archeologii, od roku 2004 pod názvem Živá archeologie[5].

V dnešní době jsou archeologové rozděleni na dva tábory. První v experimentální archeologii vidí neocenitelný přínos, díky níž je možné potvrdit nebo vyvrátit některé archeologické teorie. Podle druhého tábora je však nedůvěryhodná.

Odkazy

Reference

  1. MALINA, Jaroslav. Metody experimentu v archeologii. Praha: Academia, 1980. 
  2. MAMUTI - Oddíl experimentální archeologie. private.mamuti.cz [online]. [cit. 2018-11-19]. Dostupné online. 
  3. Archeoskanzeny [online]. Archeologienadosah.cz [cit. 2018-11-19]. Dostupné online. 
  4. KOVÁRNÍK, Jaromír. Metodologické zvláštnosti experimentu v archeologii. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. 1987, roč. 36, čís. E32, s. 109–119. Dostupné online. 
  5. Živá archeologie - Rekonstrukce a experiment v archeologii - časopis, ISSN 1213-1628.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

ExpArchTreeFelling.jpg
Autor: Photographed by User:Bullenwächter, Licence: CC BY-SA 3.0 de
Experimental archaeology at Ergersheim Experiments 2011. Experimental tree felling with reconstructed Adzes of archaeological finds of the Linear Pottery culture of approx. 5600 to 5000 BC. The tree has been equipped with reference marks and regularly been 3-D scanned with a Laser Total station. The experiment has been documented by video, high resolution photography and stereo photography as well as written protocols for the following scientific analysis. The target is the analysis of stress marks on the adze blades and ghost lines on the tree stump and the timber in comparison with marks on archaeological finds.
Ergersheim2011.jpg
Autor: Chris Wenzel, Licence: CC BY-SA 4.0
Zkušební kácení stromů s pravěkou sekerkou