Explorer 1

Explorer 1
Logo
COSPAR1958-001A
Katalogové číslo00004
Start1. února 1958, 3:48 UTC
KosmodromCape Canaveral
Nosná raketaJuno 1
Typ oběžné dráhystřední oběžná dráha Země
Stav objektuzanikl v atmosféře
ZánikZánik
Zánik31. března 1970
ProvozovatelNASA (USA)
VýrobceJPL (USA)
Druhvědecká družice
Hmotnost13,97 kg
Parametry dráhy
Apogeum2 550 km
Perigeum358 km
Sklon dráhy33,24°
Doba oběhu114,8 min
Excentricita dráhy0,14
Velká poloosa dráhy7 832,2 km
Přístroje
Nese přístrojeGeigerův-Müllerův počítač
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Explorer 1 (oficiálně Satellite 1958 Alpha) byla první družice vypuštěná Spojenými státy americkými. Start se odehrál 31. ledna 1958[1] (1. února ve 3:48 UTC) na Mysu Canaveral na Floridě. Nosnou raketou byla Juno 1, která byla vyvinutá ze suborbitální rakety Jupiter-C.

Historie

Raketu Jupiter-C pro družici vyvinul tým Wernhera von Brauna již pro připravený program Orbiter. Jenže poté, když Sověti vypustili svůj Sputnik 1 a kosmický program amerického námořnictva Vanguard se kvůli poruchám raket opozdil[2], byl von Braun požádán o vypuštění rakety s družicí. Pro vypuštění byly schváleny úpravy rakety Jupiter-C, přejmenované na civilní název Juno 1. Družice byla pevně připojena k motoru čtvrtého stupně rakety. Na start uvolnil Pentagon 3,5 milionu dolarů. Sestrojením družice byl pověřen ústav v Pasadeně, který požádal o spolupráci Jamese A. Van Allena na universitě v Utahu.

Model Exploreru I

Technické údaje

Součástí zhruba 2 metry dlouhé družice byl Geigerův-Müllerův počítač pro měření kosmického záření, teploměr, zařízení (miniaturní mikrofony sestrojené studenty univerzity) pro detekci mikrometeoritů. Válec družice o průměru 15 cm byl opatřen kuželovitou ocelovou špicí.

Průběh letu

Jméno Explorer 1 první americká sonda získala až po dosažení oběžné dráhy. Teprve po dosažení prvního obletu planety oznámila pozemní stanice v Pasadeně úspěšný start.[3] Zemi satelit obíhal po eliptické dráze ve výšce 358 až 2550 km, tedy výš, než byl plán, což způsobil vyšší výkon rakety. Celkem provedl cca 56 000 obletů. V květnu 1958 však baterie přestaly dodávat energii a Explorer 1 přestal vysílat z obou instalovaných vysílačů. Mise byla úspěšná, sonda jako první zaznamenala existenci radiačních pásů Země, tzv. Van Allenových pásů. Explorer 1 zanikl v zemské atmosféře 31. března 1970. Objevení těchto pásů je považováno za jeden z největších přínosů Mezinárodního geofyzikálního roku.[4]

Odkazy

Reference

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Historie, s. 102. 
  2. PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha: Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-71-4. Kapitola Nečekané objevy, s. 33. 
  3. Půlstoletí kosmonautiky, s. 35
  4. Půlstoletí kosmonautiky, s. 37

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Explorer I 06.jpg
EXPLORER I briefing
Explorer1.jpg
Explorer 1 satellite
Explorer 1 logo.svg
Explorer 1 logo