Expremiéři
| Expremiéři | |
|---|---|
| Žánr | dokumentární |
| Formát | cyklus krátkých filmů |
| Námět | Apolena Rychlíková Jakub Mahler |
| Dramaturgie | Dušan Mulíček |
| Země původu |  Česko |
| Jazyk | čeština |
| Počet řad | 1 |
| Počet dílů | 10 |
| Obvyklá délka | 26 minut |
| Produkce a štáb | |
| Producent | Kamila Zlatušková |
| Premiérové vysílání | |
| Stanice | Česká televize |
| Vysíláno | 21. října 2014 – 16. prosince 2014 |
| Oficiální webové stránky Expremiéři na ČSFD, FDb, SZ Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Expremiéři jsou cyklus dokumentárních filmů, portrétů bývalých předsedů vlády České republiky, který natočili studenti dokumentaristiky FAMU. Od 21. října 2014 do 16. prosince 2014 jej s týdenní periodou vysílala Česká televize.[1] Představuje osoby premiérů a jejich vládnutí od 90. let téměř do současnosti, tedy od Petra Pitharta po Petra Nečase.
Produkce
Autory cyklu jsou studenti FAMU Apolena Rychlíková a Jakub Mahler. Cyklus vznikal převážně v roce 2013 v Tvůrčí skupině Kamily Zlatuškové v brněnském studiu České televize.[2] Vzhledem k vývoji událostí byl v průběhu přípravy doplněn ještě poslední díl o Petru Nečasovi.[2] Každý díl natáčel jiný režisér či režisérka (kromě dílů o Stanislavu Grossovi a Jiřím Paroubkovi). Rychlíková ke konceptu uvedla, že bylo někdy velmi těžké postavit se ostříleným matadorům české politiky a pokoušet se je kritizovat z pozice tvůrců mladé generace.[3] Tři z premiérů se odmítli natáčení zúčastnit: Václav Klaus, Josef Tošovský a Petr Nečas. Autoři v jejich případě použili archiv České televize, rozhovory s jejich politickými kolegy a s novináři.[4][5]
Díly
| Č. v seriálu | Název[6] | Scénář a režie[7] | Premiéra na ČT[8] | Sledovanost (v milionech) |
|---|---|---|---|---|
| 1 | Petr Pithart – Limity vládnutí | Jaroslav Kratochvíl | 21. října 2014 | — |
| 2 | Václav Klaus – Z Borotína až na Sněžku | Petra Nesvačilová | 28. října 2014 | — |
| 3 | Josef Tošovský – Pilíř stability | Viktor Portel | 4. listopadu 2014 | — |
| 4 | Miloš Zeman – Kronos český | Robin Kvapil, Jan Strejcovský | 11. listopadu 2014 | — |
| 5 | Vladimír Špidla – Politický politik | Martin Kohout | 25. listopadu 2014 | — |
| 6 | Stanislav Gross – Upřímně | Jan Látal | 2. prosince 2014 | 0,285[9] |
| 7 | Jiří Paroubek – 40 tváří | Jan Látal | 9. prosince 2014 | — |
| 8 | Mirek Topolánek – Topoltropa | Apolena Rychlíková | 9. prosince 2014 | — |
| 9 | Jan Fischer – Hlavně slušně | Ivo Bystřičan | 16. prosince 2014 | — |
| 10 | Petr Nečas – Pan Čistý | Lukáš Senft | 16. prosince 2014 | — |
Reference
- ↑ PETRŽELKOVÁ, Hedvika. ‚Ať Grossovi věříme či ne, udělal něco, čeho se žádný politik neodvážil‘. Lidovky.cz [online]. 2014-10-20 [cit. 2014-10-22]. Dostupné online.
- ↑ a b RAKOVÁ, Eliška. Vládnutí "po česku": Expremiéři ukážou peripetie české demokracie. Česká televize [online]. 2013-08-08 [cit. 2014-10-22]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Studenti FAMU natočili portréty expremiérů. Nečas a Klaus odmítli. MediaMania [online]. 2014-10-19 [cit. 2014-10-22]. Dostupné online.
- ↑ BĚLKA, Michal. Atentát na Klause i Grossova omluva. Cyklus expremiéři startuje. iDNES.cz [online]. 2014-10-21 [cit. 2014-10-22]. Dostupné online.
- ↑ ZAJÍČKOVÁ, Eva. Expremiéři v ČT: Klaus, Tošovský a Nečas mluvit nechtěli, Gross se veřejně omluví. Novinky.cz [online]. Borgis, 2014-10-21 [cit. 2014-10-22]. Dostupné online.
- ↑ Expremiéři: Přehled dílů [online]. Česká televize [cit. 2014-10-23]. Dostupné online.
- ↑ Autoři portrétů [online]. Česká televize [cit. 2014-10-23]. Dostupné online.
- ↑ Všechna vysílání pořadu od 1. 1. 2000 [online]. Česká televize [cit. 2014-10-28]. Dostupné online.
- ↑ MAV. Ordinace po skončení Svateb překročila 1,6 milionu. Mediaguru.cz [online]. 2014-12-03 [cit. 2014-12-04]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Expremiéři na stránkách České televize
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“