Ezzo Lotrinský

Ezzo Lotrinský (německy Erenfrid nebo Ehrenfried řečený Ezzo, 955 ^? – 21. května 1034 Saalfeld) byl lotrinský falckrabě, švagr císaře Oty III. a neúspěšný kandidát na císařský stolec.

Život

Ezzo byl synem lotrinského falckraběte Heřmana I. a pravděpodobně v rozmezí let 991-993 se oženil s Matyldou, třetí dcerou císaře Oty II. Matylda byla již v dětství byla svěřena do péče tety Matyldy, abatyše v Essenu a zdá se, že původně byla zaslíbena církevní kariéře. Ke sňatku došlo se souhlasem císařovny Theofano a současníky byl považován za nerovný.

Ota také při návštěvě Hnězdna přislíbil Ezzonovu dceru synovi knížete Boleslava.^[2]

Když císař roku 1002 zemřel, Ezzo neúspěšně kandidoval na uprázdněný trůn a společně s Ekkerhardem Míšeňským vojensky podporoval Boleslava Chrabrého. Pomohl mu v obsazení Lužice, Milska a míšeňské marky.^[3] Nový císař Jindřich II. vedl s Ezzou dlouhodobý spor o darované majetky, které Matylda považovala za své vlastnictví, kdežto Jindřich byl přesvědčen, že jde královské zboží.^[2] Ke smíření došlo až roku 1011, kdy Jindřich uznal Ezzův nárok a obdaroval jej dalšími statky.

Manželství Ezza s Matyldou bylo zřejmě šťastné, bylo požehnáno mnoha dětmi, z nichž většina svůj život zasvětila církevní kariéře. Roku 1024 manželé společně založili benediktinský klášter Brauweiler, kde byla také Matylda po svém skonu o rok později pohřbena. Ezzo svou manželku přežil téměř o deset let a byl pohřben tamtéž.

Odkazy

Reference

Literatura

• Klaus Gereon Beuckers: Die Ezzonen und ihre Stiftungen. LIT Verlag, Münster 1993, ISBN 3-89473-953-3.

Externí odkazy

• Ezzo a Matylda jako zakladatelský pár kláštera Brauweiler (malba z 18. století)^{[nedostupný zdroj]}