Fátimovský chalífát

Fátimovský chalífát
ad-Dawlat al-Fāṭimiyya
ⵜⴰⵎⵏⴽⴷⴰ ⵏ ⵉⴼⴰⵟⵎⵉⵢⵏ
الدولة الفاطمية
 Abbásovský chalífát
 Aghlabovský emirát
 Tahertský emirát
9091171
Vlajka státu
Vlajka státu
vlajka
geografie
Mapa
Rakkada (909921)
Mahdia (921948)
al-Mansurija (948973)
Káhira (9731171)
rozloha:
4 100 000 km² (rok 969)
obyvatelstvo
počet obyvatel:
6 200 000 (rok 969)
národnostní složení:
arabština, berberské, koptština, judeo-arabština, africká latina
státní útvar
vznik:
909 – založení státu na území dnešního Tuniska a východního Alžírska
zánik:
1171 – nástup dynastie Ajjúbovců a zrušení Fátimovského chalífátu Saladinem
státní útvary a území
předcházející:
Abbásovský chalífátAbbásovský chalífát
Aghlabovský emirátAghlabovský emirát
Tahertský emirátTahertský emirát
následující:
Ajjúbovský sultanátAjjúbovský sultanát
Sicilský emirátSicilský emirát
Mekkánský šarifátMekkánský šarifát
AlmohadovéAlmohadové
Hammádovský emirátHammádovský emirát
Zirídovský emirátZirídovský emirát
Seldžucká říšeSeldžucká říše
Edesské hrabstvíEdesské hrabství
Antiochijské knížectvíAntiochijské knížectví
Tripolské hrabstvíTripolské hrabství
Jeruzalémské královstvíJeruzalémské království

Fátimovci byla arabská dynastie vládnoucí v Egyptě v 10.12. století, jejich Fátimovský chalífát byl představitelem ší'itského směru islámu.

Historie

Založení fátimovského chalífátu

Fátimovci neuznávali svrchovanost bagdádského chalífy, vládce věřících, a začali tento titul používat roku 909 sami. Postupně ovládli severní Afriku včetně bohatého a strategicky významného Egypta, Sicílii, Sýrii, Palestinu a západní část Arabského poloostrova, a prosadili tak svoji svrchovanost ve velké části islámského světa. Roku 969 založili v Egyptě nové sídelní město šíitského chalífy Káhiru. V 90. letech 10. století se snažili rozšířit svoji moc z Aleppa a Antiochie do byzantské části Sýrie, ale to jim znemožnil byzantský císař Basileios II. Bulgaroktonos.

Konflikt se Seldžuky

Moc Fátimovců dosáhla svého vrcholu v polovině 11. století. Poté nastal její pozvolný úpadek a fátimovská říše se začala rozpadat. Vinu na tom měli mimo jiné expanze Seldžuků, jejichž prioritou se stalo dobytí fátimovského Egypta a především na něm částečně závislého aleppského emirátu v Sýrii. Roku 1078 dobyli Seldžukové Jeruzalém, který byl dosud v moci Egypta. Roku 1095 nebo 1098 se Jeruzaléma znovu zmocnili fátimovští vojáci, vydrancovali město, pobili zdejší muslimy a vyhnali zbylé křesťanské obyvatelstvo. Mocenský spor mezi šíitskými Fátimovci a sunnitskými Turky ostře rozdělil muslimský svět a umožnil křižáckým státům ve Svaté zemi upevnit své postavení. Po zahájení křížových výprav byli Fátimovci dokonce ochotní spojit se s křižáky proti Seldžukům, z křesťanské strany však nebyl o spojenectví zájem.

Konec fátimovského chalífátu

Související informace naleznete také v článku Křižácká tažení do Egypta.

Ve 12. století se postavení egyptských chalífů stalo již naprosto formálním. Skutečnou moc měli v rukou jejich vezíři, kteří bojovali mezi sebou. Jeden z nich zapojil do vnitřních rozepří egyptského státu nejprve mocného vládce Aleppa Núr ad-Dína a později – z obav před jeho rostoucím vlivem - také jeruzalémského krále. Díky zásahům v Egyptě se významně rozšířila Núruddínova moc tímto směrem. Roku 1169 dosáhl jeden z jeho nejvýznamnějších vojenských velitelů Šírkúh jmenování egyptským vezírem. Když po dvou měsících zemřel, zaujal toto místo jeho synovec, dosud neznámý velitel kurdského původu Saláhuddín ibn Ajjúb. Tak nastoupil cestu k moci jeden z nejproslulejších muslimských vládců, Saladin. Zpočátku vykonával funkci vezíra a formálně byl Núruddínovým místodržícím v Egyptě. Když pak v roce 1171 zemřel tehdejší fátimovský chalífa al-Ádid, zabránil Saladin jmenování jeho nástupce a podřídil šíitský Egypt sunnitskému chalífovi v Bagdádu.

Odkazy

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

No flag.svg
No official flag.
Banner of Arms of the House of Toulouse-Tripoli.svg
Banner of arms of the House of Tripoli, the cadet branch of House of Toulouse.
Hashmite Banner.png
Autor: 圣本笃, Licence: CC0
The Hashemite flag that was adopted about five centuries in the era of Hashemites in 1555
Almohad flag.svg
Autor: M.Bitton, Licence: CC0
Flag of the Almohads
Banner of the Principality of Antioch.png
Autor: Dragovit, Licence: CC BY-SA 4.0
Heraldic Banner of the Principality of Antioch under the Poitiers-Antioch dynasty
Vexillum Regni Hierosolymae.svg
Autor: Ec.Domnowall, Licence: CC BY 3.0
Drapeau du Royaume de Jérusalem
White flag 3 to 2.svg
White flag with width to height ratio 3:2
Abbasid banner.svg
Flag which can be used to represent the Abbasid Caliphate. Note that the concept of rectangular national flags did not exist during Abbasid times, but black was the dynastic color of the Abbasids (just as green was the dynastic color of the Fatimids, etc.), and the "black banner" of the Abbasids is famous in Islamic history.
Rectangular green flag.svg
Rectangular green flag. This flag should not be used to represent the Fatimid Caliphate. Note that the concept of rectangular national flags did not exist during Fatimid times, and that the dynastic color of the Fatimids was white, not green (just as black was the dynastic color of the Abbasids, etc.).
Flag of Ayyubid Dynasty.svg

Flag of Ayyubid. The Ayyubid dynasty is often represented by the colour yellow.

"The Ayyubids and Mamluks, who succeeded the Fatimids in Egypt and Syria, retained the association of yellow with the ruler." Jane Hathaway, A Tale of Two Factions: Myth, Memory, and Identity in Ottoman Egypt and Yemen, p. 97.
Drapeau de l Emirats Aghlabides de Kairouan.png
Autor: Idriss265, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Aghlabid Emirates of Kairouan
Banner of arms of the House of Courtenay.png
Autor: Dragovit, Licence: CC BY-SA 4.0
Banner of arms of the House of Courtenay
Fatimid Caliphate.PNG
Autor: Omar-toons, Licence: CC BY-SA 4.0
Map the Fatimid Empire (chronological)
Map drawn acc. to:
  • Euratlas' map of the Fatimid Empire c.1000 [1]
  • Qantara-Med's map of the Mediterranean c.1000 [2]
  • Territories in green represent Hammadid and Zirid realms, resp. indep. in 1018 and 1048
  • Ian Mladjov's map of the Eastern Mediterranean in 1096 [3]
  • Qantara-Med's map of the Mediterranean c.1100 [4]