Félix Auger-Aliassime

Félix Auger-Aliassime
Auger-Aliassime na Monte-Carlo Masters 2022
Přezdívka	FA2, Ogr[1]
Stát	Kanada Kanada
Datum narození	8. srpna 2000 (23 let)[1]
Místo narození	Montréal, Kanada[1]
Bydliště	Monte Carlo, Monako[1]
Výška	193 cm[1]
Hmotnost	88 kg[1]
Profesionál od	2017
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	11 880 663 USD
Tenisová raketa	Babolat
Dvouhra
Poměr zápasů	182–121
Tituly	5 ATP, 4 challengery, 2 Futures
Nejvyšší umístění	6. místo (7. listopadu 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	čtvrtfinále (2022)
French Open	4. kolo (2022)
Wimbledon	čtvrtfinále (2021)
US Open	semifinále (2021)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrů	základní skupina (2022)
Olympijské hry	1. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů	31–35
Tituly	1 ATP, 1 challenger, 1 Futures
Nejvyšší umístění	60. místo (1. listopadu 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo (2021)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hry	1. kolo 2021)
Týmové soutěže
Davis Cup	vítěz (2022)
ATP Cup	vítěz (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20221210a10. prosince 2022 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Félix Auger-Aliassime (* 8. srpna 2000 Montréal) je kanadský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál pět turnajů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šest titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.^[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v listopadu 2022 na 6. místě a ve čtyřhře v listopadu 2021 na 60. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figuroval nejvýše během června 2016, kdy mu patřilo 2. místo. Trénují ho Guillaume Marx a Frédéric Fontang.^[1]

V juniorské kategorii vyhrál s krajanem Denisem Shapovalovem čtyřhru na US Open 2015^[3] a v další sezóně ovládl dvouhru na US Open 2016.^[4]

V kanadském daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 bratislavským kvalifikačním kolem proti Slovensku, v němž odehrál tři utkání. Kanaďané zvítězili 3:2 na zápasy. V roce 2019 byl členem družstva, které prohrálo finále se Španělskem a v ročníku 2022 dovedl jako jednička týmu Kanadu k prvnímu zisku salátové mísy po finálové výhře nad Austrálií. Do roku 2023 v soutěži nastoupil k osmi mezistátním utkáním s bilancí 6–3 ve dvouhře a 3–1 ve čtyřhře.^[5] V roli jedničky družstva dovedl kanadský výběr také k vítězství na lednovém ATP Cupu 2022.^[6]

Soukromý život

Narodil se roku 2000 v Montréalu a vyrostl na québeckém předměstí L'Ancienne-Lorette. Otec Sam Aliassime, profesí tenisový kouč, pochází ze středoafrického Toga a matka Marie Augerová, pracující jako učitelka, z provincie Québec.^[7] Starší sestra Malika Augerová-Aliassimeová je také profesionální tenistka.^[1][8]

Tenis začal hrát v pěti letech s otcem v québecké Académie de Tennis Hérisset-Bordeleau.^[9] Od podzimu 2014 se začal připravovat v Kanadském národním tenisovém centru v Montréalu.^[8]

Tenisová kariéra

V říjnu 2015 se stal po boku Shapovalova a Sigouina členem vítězného týmu v juniorském Davis Cupu, čímž získali pro Kanadu historicky první trofej.^[10]

Premiérový start v hlavní soutěži challengeru zaznamenal během července 2015 v kanadském Granby, kde postoupil z kvalifikace. Ve čtvrtfinálovém duelu jej vyřadil Japonec Jošihito Nišioka, přestože získal úvodní set. Již první výhrou nad 493. hráčem žebříčku Andrewem Whittingtonem se stal vůbec nejmladším vítězem zápasu na challengerech.^[11] Do hlavní soutěže se přitom kvalifikoval již na březnovém challengeru Banque Nationale de Drummondville 2015 po výhrách ve třech kvalifikačních kolech. Před rozehráním dvouhry byl však nucen odstoupit pro natažení břišního svalstva. Ve 14 letech se stal nejmladším tenistou historie, jenž postoupil do hlavní soutěže challengeru. Premiérový bodový zisk z kvalifikace ve vydání z 23. března 2015 z něj učinil prvního hráče narozeného v roce 2000 a později, který byl klasifikován na žebříčku ATP.^[12][1]

V rámci událostí okruhu ITF debutoval v listopadu 2015, když na turnaji v peruánské metropoli Limě podlehl ve čtvrtfinále Ekvádorci Ivanu Endarovi. První challenger vyhrál v 16 letech na červnovém Open Sopra Steria 2017 v Lyonu, kam obdržel divokou kartu. Ve finále přehrál Francouze Mathiase Bourgueho. Ve věku 18 let a 2 měsíců pak získal čtvrtou singlovou trofej na Tashkent Challengeru 2018. Po Richardu Gasquetovi se stal druhým nejmladším hráčem historie, kterému se tento počet titulů podařilo v rámci ATP Challenger Tour vyhrát.^[1][2]

Na okruhu ATP Tour debutoval červencovou čtyřhrou Rogers Cupu 2016, do níž získal se Shapovalovem divokou kartu. Na úvod je přehrála australsko-srbská dvojice Bernard Tomic a Viktor Troicki. Ve dvouhře si první zápas zahrál na únorovém ABN AMRO World Tennis Tournament 2018 v Rotterdamu, kde nestačil na Srba Filipa Krajinoviće.^[1] Premiérový kariérní vyhraný zápas dosáhl na indianwellském BNP Paribas Open 2018 v sérii Masters po vyřazení krajana Vaska Pospisila. Stal se tak prvním tenistou narozeným v roce 2000 a později, jenž na okruhu ATP vyhrál utkání a v 17 letech také nejmladším hráčem s vítězným zápasem v Indian Wells od tehdy stejně starého Michaela Changa v roce 1989.^[1][2]

Průnik mezi dvě stě nejlepších tenistů zaznamenal 11. září 2017 po trofeji na challengeru Copa Sevilla 2017. V 17 letech se stal nejmladším členem první dvoustovky od Richarda Gasqueta a tehdejšího vydání žebříčku z 21. července 2003. Na konečných žebříčcích ATP sezón 2017 a 2018 byl klasifikován jako nejmladší člen mezi Top 175.^[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu US Open 2018 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na jeho raketě zůstali Nizozemec Tallon Griekspoor, Američan Christopher Eubanks a Rakušan Gerald Melzer. Ve třetím setu úvodního kola dvouhry proti krajanu Denisi Shapovalovovi však zápas skrečoval pro palpitaci způsobenou vysokou teplotou vzduchu na dvorci.^[13][1]

Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil během února 2019 na antukovém Rio Open v brazilském Riu de Janeiru. V 18 letech se stal historicky nejmladším finalistou dvouhry turnaje v kategorii ATP Tour 500. Média si všimla statistické spojitosti dat s Rogerem Federerem, když se kanadský hráč narodil na den přesně devatenáct let po Švýcarovi. Federer pak postoupil do svého premiérového finále v únoru 2000 a Auger-Aliassime o devatenáct let později v únoru 2019.^[14] V boji o trofej však nestačil na Srba Lasla Djereho.^[15] Debutové výhry nad členem první desítky dosáhl na březnovém BNP Paribas Open 2019, kde ve druhém kole zdolal řeckou světovou desítku Stefanose Tsitsipase ve dvou sadách.^[16] Na navazujícím Miami Open 2019 postoupil z kvalifikace do hlavní soutěže. Ve čtvrtfinále vyřadil světovou dvanáctku Bornu Ćoriće, aby jeho cestu turnajem poté ukončil americký obhájce trofeje John Isner, přestože měl v každém setu náskok prolomeného podání. Na turnaji se stal nejmladším semifinalistou v dosavadní historii Miami Masters, prvním teenagerem v této fázi od Andyho Murrayho a Novaka Djokoviće v roce 2007, a prvním tenistou narozeným v roce 2000 a později, který dosáhl této fáze v sérii Masters.^[17] Po turnaji se posunul na nové kariérní maximum, 33. příčku, jako nejmladší tenista v elitní světové stovce.

Na první titul dosáhl na ABN AMRO World Tennis Tournament 2022 a to až při své deváté finálové účasti. V boji o titul přehrál nejvýše nasazeného Řeka Stefanose Tsitsipase ve dvou setech.^[18]

Finále na okruhu ATP Tour

Dvouhra: 14 (5–9)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	24. února 2019	Rio de Janeiro, Brazílie	antuka	Laslo Djere	3–6, 5–7
Finalista	2.	25. května 2019	Lyon, Francie	antuka	Benoît Paire	4–6, 3–6
Finalista	3.	16. června 2019	Stuttgart, Německo	tráva	Matteo Berrettini	4–6, 6–7(11–13)
Finalista	4.	16. února 2020	Rotterdam, Nizozemsko	tvrdý (h)	Gaël Monfils	2–6, 4–6
Finalista	5.	23. února 2020	Marseille, Francie	tvrdý (h)	Stefanos Tsitsipas	3–6, 4–6
Finalista	6.	18. října 2020	Kolín nad Rýnem, Německo	tvrdý (h)	Alexander Zverev	3–6, 3–6
Finalista	7.	7. února 2021	Melbourne, Austrálie	tvrdý	Daniel Evans	2–6, 3–6
Finalista	8.	13. června 2021	Stuttgart, Německo	tráva	Marin Čilić	6–7(2–7), 3–6
Vítěz	1.	13. února 2022	Rotterdam, Nizozemsko	tvrdý (h)	Stefanos Tsitsipas	6–4, 6–2
Finalista	9.	20. února 2022	Marseille, Francie	tvrdý (h)	Andrej Rubljov	5–7, 6–7(4–7)
Vítěz	2.	16. října 2022	Florencie, Itálie	tvrdý (h)	J. J. Wolf	6–4, 6–4
Vítěz	3.	23. října 2022	Antverpy, Belgie	tvrdý (h)	Sebastian Korda	6–3, 6–4
Vítěz	4.	30. října 2022	Basilej, Švýcarsko	tvrdý (h)	Holger Rune	6–3, 7–5
Vítěz	5.	29. října 2023	Basilej, Švýcarsko (2)	tvrdý (h)	Hubert Hurkacz	7–6(7–3), 7–6(7–5)

Čtyřhra: 2 (1–1)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	1.	8. listopadu 2020	Paříž, Francie	tvrdý (h)	Hubert Hurkacz	Mate Pavić Bruno Soares	6–7(3–7), 7–6(9–7), [10–2]
Finalista	1.	20. června 2021	Halle, Německo	tráva	Hubert Hurkacz	Kevin Krawietz Horia Tecău	6–7(4–7), 4–6

Finále soutěží družstev: 3 (2–1)

Stav	č.	soutěž	spoluhráči	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	1.	Davis Cup 18.–24. listopadu 2019 Madrid, Španělsko tvrdý, Caja Mágica	Denis Shapovalov Vasek Pospisil Brayden Schnur	Španělsko	0–2
				Rafael Nadal Roberto Bautista Agut Feliciano López Pablo Carreño Busta Marcel Granollers
Vítěz	1.	ATP Cup 2022 9. ledna 2022 Sydney, Austrálie tvrdý, Ken Rosewall Arena	Shapovalov, DenisDenis Shapovalov Schnur, BraydenBrayden Schnur Diez, StevenSteven Diez	Španělsko	2–0
				Bautista Agut, RobertoRoberto Bautista Agut Carreño Busta, PabloPablo Carreño Busta Ramos-Viñolas, AlbertAlbert Ramos-Viñolas Davidovich Fokina, A.A. Davidovich Fokina Martínez, PedroPedro Martínez
Vítěz	2.	Davis Cup 27. listopadu 2022 Málaga, Španělsko tvrdý (h), Martin Carpena Arena	Denis Shapovalov Vasek Pospisil Alexis Galarneau Gabriel Diallo	Austrálie	2–0
				Alex de Minaur Jordan Thompson Thanasi Kokkinakis Max Purcell Matthew Ebden

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

Dvouhra: 9 (6–3)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	8. května 2016	Lleida, Španělsko	antuka	Ramkumar Ramanathan	6–7(1–7), 2–6
Vítěz	1.	6. listopadu 2016	Birmingham, Spojené státy	antuka	Juan Manuel Benítez Chavarriaga	7–5, 7–5
Finalista	2.	15. ledna 2017	Plantation, Spojené státy	antuka	Roberto Cid Subervi	7–6(7–4), 6–7(3–7), 0–6
Vítěz	2.	12. března 2017	Sherbrooke, Kanada	tvrdý (h)	Gleb Sakharov	3–6, 6–3, 6–4
Vítěz	3.	18. června 2017	Lyon, Francie	antuka	Mathias Bourgue	6–4, 6–1
Vítěz	4.	9. září 2017	Sevilla, Španělsko	antuka	Íñigo Cervantes	6–7(4–7), 6–3, 6–3
Vítěz	5.	17. června 2018	Lyon, Francie (2)	antuka	Johan Tatlot	6–7(3–7), 7–5, 6–2
Finalista	3.	24. června 2018	Blois, Francie	antuka	Scott Griekspoor	4–6, 4–6
Vítěz	6.	13. října 2018	Taškent, Uzbekistán	tvrdý	Kamil Majchrzak	6–3, 6–2

Čtyřhra: 2 (2–0)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	1.	13. listopadu 2016	Niceville, Spojené státy	antuka	Patrick Kypson	Patrick Daciek Dane Webb	7–5, 6–1
Vítěz	1.	11. února 2018	Budapešť, Maďarsko	tvrdý (h)	Nicola Kuhn	Marin Draganja Tomislav Draganja	2–6, 6–2, [11–9]

Finále na juniorském Grand Slamu

Dvouhra juniorů: 2 (1–1)

Stav	rok	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	2016	French Open	antuka	Geoffrey Blancaneaux	6–1, 3–6, 6–8
Vítěz	2016	US Open	tvrdý	Miomir Kecmanović	6–3, 6–0

Čtyřhra juniorů: 3 (1–2)

Stav	rok	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	2015	US Open	tvrdý	Denis Shapovalov	Brandon Holt Riley Smith	7–5, 7–6(7–3)
Finalista	2016	Wimbledon	tráva	Denis Shapovalov	Kenneth Raisma Stefanos Tsitsipas	6–4, 4–6, 2–6
Finalista	2016	US Open	tvrdý	Benjamin Sigouin	Juan Carlos Aguilar Felipe Meligeni Alves	3–6, 6–7(4–7)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Félix Auger-Aliassime na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Félix Auger-Aliassime na Wikimedia Commons
• Félix Auger-Aliassime na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Félix Auger-Aliassime na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Félix Auger-Aliassime na stránkách Davis Cupu (anglicky)
• Félix Auger-Aliassime na Twitteru