Fénicie

Fénicie

knʿn / kanaʿan
Φοινίκη / Phoiníkē
2500–539 př. n. l.Achaimenovská říše 
Kartágo 
Geografie
Mapa
Mapa Fénicie
Mapa2
Mapa fénických obchodních cest
Byblos (1200 př. n. l.–1000 př. n. l.)
Týros (1000 př. n. l.–332 př. n. l.)
Obyvatelstvo
Počet obyvatel
200 000 (1200 př. n. l.)
Národnostní složení
kanaánské náboženství
Státní útvar
Státní útvary a území
Předcházející
KanaánKanaán
ChetitéChetité
Nová říšeNová říše
IberomauretánieIberomauretánie
Následující
Achaimenovská říšeAchaimenovská říše
KartágoKartágo

Fénicie (z latinského Phoenice) neboli Foiníkie (z řeckého Φοινίκη Foiníké) bylo historické území Foiníčanů (Féničanů), mořeplavců a obchodníků semitského původu (podle jazykové skupiny) na východním pobřeží Středozemního moře, v místech dnešního Libanonu, Izraele a Sýrie. Jejími hranicemi bylo na západě pobřeží moře, na východě pohoří Libanon, na severu město Ugarit a na jihu město Akko. Působení Féničanů se neomezovalo jen na Fénicii, ale zakládali kolonie po celém jižním Středomoří a jejich dějiny končí de facto až roku 146 př. n. l., kdy nejdůležitější kolonii Kartágo porazili a zničili Římané.

Etymologie

Řecký název souvisí se slovem foiníkis, které označovalo purpurovou barvu, kterou Foiníčané získávali z mořských plžů a barvili jimi látky. Stejného původu (z akkadštiny) je i starší označení Kanaán.

Historie

Původní semitské obyvatelstvo (kanaánci, kananejci) osídlili oblast Kanaánu od počátku 3. tisíciletí př. n. l. a vytvořili zde městské státy. Podle Starého zákona na výšinách sídlili Amorejci, zatímco Kananejci na pobřeží a v údolí Jordánu. V 2. polovině 2. tisíciletí do oblasti přišli Aramejci, Izraelci a Pelištejci, další semitské kmeny, které kananejce vytlačily do pobřežního pásu. Zde se na kompaktním území zformovala svébytná kultura známá pod řeckým označením Foiníkie.

Fénicie však nebyla celistvým státem, spíše jakousi skupinou kulturně příbuzných měst (Byblos, Arad, Bérytos, Sidón, Týros), městských států, kterým vládli králové.[1] Vůdčí úlohu hrálo město Sidón, později Týros (dnešní Súr). V 8. století př. n. l. ztratila Fénicie svoji nezávislost a byla pod nadvládou okolních říší, Asýrie, Novobabylonské a Perské říše.

Týros dobyl a zničil Alexander Veliký roku 332 př. n. l. a těžiště fénické kultury se přeneslo do Kartága, fénické kolonie, založené v 9. století př. n. l. Fénicie se dostala pod vládu Seleukovské říše a po jejím dobytí se stala součástí římské provincie Sýrie.

Popis země

Fénicie byl úzký pruh země mezi Středozemním mořem a Libanonským pohořím, asi 220 km dlouhý a 15-20 km široký. Zasahovala z části i do Syrské vysočiny a v podstatě se kryje s územím dnešního Libanonu. Celé pobřeží má četné výběžky, kde se tvoří mysy se zátokami a celou zemi to dělí na řadu malých, dobře odvodněných a úrodných údolí. Dařilo se zde vinné révě, fíkům a moruším. Na stráních se nacházely šťavnaté pastviny, husté cedrové lesy, cypřišové háje, v horách byla hojná naleziště železné a měděné rudy, v moři spousta ryb a u pobřeží nachoví měkkýši (např. ostranka jaderská).

Hospodářství

Féničané byli proslaveni jako zdatní řemeslníci, zejména těžbou a zpracováním cedrového dřeva, výrobou nachu (purpurového barviva) z mořských měkkýšů Haustellum brandaris a Hexaplex trunculus a také barvením látek. Rozvinuli výrobu skla, včetně čirého. Všechny tyto produkty byly velmi žádaným zbožím v Egyptě, v Řecku i po celém Středomoří. O obchodnících a řemeslnících ze Sidónu se několikrát zmiňuje Homér,[2] o libanonských cedrech mluví bible na desítkách míst.[3] Nejstarší zprávy o vývozu cedrového dřeva do Egypta jsou z roku 2750 př. n. l., o 300 let mladší jsou zprávy z Mezopotámie. Dřevo se užívalo ke stavbě lodí, k výzdobě chrámů a paláců i k výrobě luxusního nábytku. Z původních asi půl milionu hektarů cedrových lesů však zbylo už za Alexandra Velikého velmi málo a dodnes jen asi 2000 ha.

Kultura

Nejvýznamnějším fénickým kulturním činem bylo vytvoření fénického písma, prvního souhláskového písma o 22 znacích, které se stalo základem pro řeckou i latinskou abecedu. Z fénické literatury se bohužel nic nedochovalo a jazyk je znám jen z nápisů, mincí a citátů u římských autorů.

Kolonie a mořeplavba

Féničané si vytvořili systém námořních cest a od 11. století i kolonií (šlo zejména o obchodní osady, přístavy, kotviště a opěrné body) na Kypru, ostrovech Egejského moře, Maltě, Sicílii, Sardinii, na jihu Iberského poloostrova a na severním pobřeží Afriky až po Tanger v Maroku. Nejvýznamnější kolonií bylo Kartágo, založené v 9. století př. n. l. Podle Hérodota měli dokonce Féničané z pověření faraona Neka II. kolem roku 600 př. n. l. obeplout z Rudého moře celou Afriku a vrátit se do Středozemního moře Gibraltarským průlivem. Při obeplouvání jižního cípu Afriky, dnešního mysu Dobré naděje prý viděli slunce na pravé straně, to znamená na severu. Tento údaj byl příčinou toho, že Hérodotos i jiní antičtí historikové zprávě nevěřili, pro dnešní historiky však toto tvrzení představuje důkaz, že se Féničané octli opravdu až na jihu Afriky a pokračovali do Guinejského zálivu. Je téže známo, že se dostali až k břehům britských ostrovů a na Azory.

Odkazy

Reference

  1. https://www.ancient.eu/Phoenician_Government/ - Phoenician Government
  2. Ilias XXIII, 740 aj., Odysseia XV,414 nn.
  3. Např. Ez 27, 12-25 (Kral, ČEP) aj.

Literatura

  • Encyklopedie antiky. Praha : Academia, 1973. Heslo Foinikie, str. 204.
  • Habaj, Michal. Feničania. Bratislava : Perfekt, 2016.
  • Ottův slovník naučný, heslo Foinikie. Sv. 9, str. 333.
  • Moscati, Sabatino. Foiničané. Praha : Orbis, 1975. 238 s.
  • Slovník antické kultury. Praha : Svoboda, 1974. 717 s. s. 222
  • ANTALÍK, Dalibor. Písemnictví starého Předního východu. Starověké písemnictví Levanty. Svazek I. Praha: ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 2011. ISBN 978-80-7298-442-8. IX. kapitola: Foinické písemnictví, s. 317-365. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Standard of Cyrus the Great.svg
Standard of Cyrus the Great, founder of the Persian Achaemenid Empire. Called the: Derafsh-e Shahbaz-e-Talayi or the Golden Falcon (Persian: درفش شاه‌باز طلایی).
  • The standard is described by Xenophon of Athens in Cyropaedia (Book VII, C.1) as: "...and the word went down the lines, "Eyes on the standard and steady marching!". The standard was a golden eagle, with outspread wings, borne aloft on a long spear-shaft, and to this day such is the standard of the Persian king." (however here he is describing Artaxerxes II's standard at Cunaxa).
Double crown.svg
Autor: Jeff Dahl, Licence: CC BY-SA 4.0
The double crown symbolizing dominion over upper and lower Egypt.
Phoenician nun.svg
Phoenician letter nūn, the 14th letter of the Phoenician alphabet: 𐤍 (U+1090D) (basic style).
Tanit Symbol.svg
Autor: Stegop, Licence: CC BY-SA 4.0
Symbol of the goddess Tanit (without crescent)
Phoenician kaph.svg
Phoenician letter kāp, the 11th letter of the Phoenician alphabet: 𐤊 (U+1090A) (basic style).
PhoenicianTrade.png
Autor: Yom (diskuse · příspěvky), Licence: CC BY-SA 3.0
Phoenician trade routes. The cities in North Africa and Southern Europe represent the extent of the Phoenician sphere of influence, from their base in North Palestine.
Phoenicia map-cz.png
Autor: Kolohou, Licence: CC BY-SA 4.0
Map of Phoenicia
Phoenician ayin.svg
Phoenician letter ʿayin, the 16th letter of the Phoenician alphabet: 𐤏 (U+1090F) (basic style).