F. L. Věk (seriál)

F. L. Věk
Logo seriálu
Základní informace
Žánry	drama historický
Formát	seriál
Předloha	román F. L. Věk
Dramaturgie	Vladimír Kovářík Jiří Malásek
Scénář	Otto Zelenka
Režie	František Filip
Hrají	Radoslav Brzobohatý Jan Pivec Antonie Hegerlíková Dana Medřická Jana Brejchová Jaroslav Marvan Radovan Lukavský Gabriela Vránová Václav Voska Bohuš Záhorský Zdeněk Kryzánek Vladimír Menšík Jan Tříska Martin Růžek Eva Vosková
Země původu	Československo Československo
Jazyk	čeština
Počet řad	1
Počet dílů	13 (seznam dílů)
Obvyklá délka	42–62 min
Produkce a štáb
Vedoucí produkce	Jiří Dvořáček
Kamera	Rudolf Stahl
Hudba	Jiří Srnka
Produkční společnost	Československá televize Filmové studio Barrandov
Distributor	Československá televize
Premiérové vysílání
Stanice	I. program
Formát obrazu	černobílý, 4 : 3
Vysíláno	12. září 1971 – 28. listopadu 1971
F. L. Věk na ČSFD, Kinoboxu, FDb, SZ, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky.

F. L. Věk je československý dramatický televizní seriál vzniklý v produkci Československé televize, která jej také v roce 1971 vysílala. Třináctidílný seriál je adaptací stejnojmenného románu spisovatele Aloise Jiráska, podle scénáře Otto Zelenky jej natočil režisér František Filip. Seriál pojednává o životě titulní postavy, Františka Ladislava Věka, českého vlastence a obchodníka z Dobrušky, v době počátků českého národního obrození ve třetí třetině 18. století, s převážným zaměřením na období let 1787–1791. Předlohou pro fiktivní Jiráskovu postavu Věka byla osobnost dobrušského buditele a kupce Františka Vladislava Heka.

Do rodiny Josefa Věka, kupce z Dobrušky, se v roce 1769 narodí vytoužený syn František. Ve škole si jeho pěveckého talentu všimne jeho kmotr a zdejší regenschori Havránek, takže jej přizve do chrámového sboru na kůru. Když se jeho bratranec z Prahy shání po nějakém dobrém choralistovi, Havránek mu se souhlasem Věkových doporučí malého Františka. Mladý Věk tak v roce 1779 odchází sám z malého východočeského města do Prahy, kde má zpívat ve sboru v kostele. Zároveň má zajištěno stipendium na ubytování a stravu v benediktinském klášteře a studium gymnázia. Absolvuje školu a chystá se na studium filozofie, aby se v budoucnu stal knězem, avšak postupně se seznamuje s divadlem a další kulturou velkoměsta, ale také s mnohými českými vlastenci, kteří usilují o zachování a rozvoj české kultury a českého jazyka v dobách, kdy i v hlavním českém městě převažuje němčina.

• Radoslav Brzobohatý jako František Ladislav Věk, český vlastenec
  • Postavu F. L. Věka v prvních dvou dílech ztvárnili: ve věku 4 let Antonín Sedlák, ve věku 10–12 let Jindřich Hrdý, ve věku 15 let Pavel Kolínský
• Jan Pivec jako Josef Věk, kupec v Dobrušce a otec Františka
• Antonie Hegerlíková jako Anežka Věková, manželka Josefa a matka Františka
• Jaroslav Marvan jako František Havránek, učitel, regenschori v Dobrušce a Františkův kmotr
• Zdeněk Kryzánek jako Žalman, český bratr z Dobrušky a soused Věkových
• Bedřich Prokoš jako farář v Dobrušce
• Vladimír Menšík jako Pinkava, konšel z Dobrušky
• Eva Vosková jako Marie „Márinka“ Snížková, dívka z Dobrušky
• Jiřina Štěpničková jako Barbora Snížková, Márinčina babička
• Jaroslav Moučka jako Černý, dobrušský soused

• Ota Sklenčka jako převor benediktinského kláštera
• Josef Hlinomaz jako Růžička, vrátný v klášteře
• Vladimír Šmeral jako páter Matyáš, klášterní knihovník

• Martin Růžek jako Vydra, kněz a profesor
• Jan Tříska jako Šebestián „Šebek“ Hněvkovský, pražský básník a Františkův kamarád
• Václav Voska jako Kramerius, pražský vydavatel
• Bohuš Záhorský jako Matouš Vrba, kněz
• Vlastimil Brodský jako Praupner, regenschori
• Dana Medřická jako Bábi Butteauová, pražská měšťanka a matka tří dcer
• Karel Höger jako Jacques Butteau, její manžel
• Jana Brejchová jako Paula Butteauová, němá dcera Butteauových
• Gabriela Vránová jako Bety Butteauová, dcera Butteauových
• Jiřina Bohdalová jako Loty Butteauová, dcera Butteauových
• Radovan Lukavský jako Václav Thám, pražský divadelník, přítel Butteauových
• Jaroslav Satoranský jako Jan Held, student medicíny a Františkův kamarád
• František Kovářík jako Hejna, farář

Scénář televizní adaptace románu F. L. Věk spisovatele Aloise Jiráska napsal Otto Zelenka v letech 1968–1969, tedy v době, kdy po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa ještě doznívalo uvolnění 60. let.^[1] Z pětisvazkového románu využil scenárista první dvě knihy a malou část knihy třetí.^[2][3] Režisér František Filip v létě 1969 připravoval pro Československou televizi (ČST) natočení tohoto materiálu ve formě série osmi celovečerních dílů.^[4] Na podzim 1969 jednal Filip s ČST o dvanáctidílném seriálu,^[5] ve stejné době se objevily informace o 14 dílech, přičemž filmování mělo probíhat v prvním a druhém čtvrtletí následujícího roku.^[6] Titulní roli Františka Věka, kterou Jirásek vytvořil podle vlastence Františka Vladislava Heka, získal Radoslav Brzobohatý, do dalších hlavních rolí režisér Filip obsadil Jana Pivce, Antonii Hegerlíkovou, Radovana Lukavského a Janu Brejchovou.^[7] Postavu Žalmana měl ztvárnit Jaroslav Vojta, který však ještě před započetím produkce v dubnu 1970 zemřel (jeho roli převzal Zdeněk Kryzánek^[8]).^[9] Natáčení seriálu v produkci Filmového studia Barrandov pro Československou televizi bylo zahájeno delší dobu před srpnem 1970 v ateliérech v Hostivaři,^[7] štáb využíval také externí lokace v Nízké Srbské, Broumově, Novém Městě nad Metují,^[10] Dobrušce i dalších místech východních Čech.^[11] Exteriéry využili filmaři také v Praze, například v říjnu 1970 se na Malostranském náměstí točil korunovační průvod císaře Leopolda II., kterého se zúčastnil kočár s panovníkem tažený dvanáctispřežím starokladrubských běloušů, čtyři čtyřspřežní kočáry, více než 100 jezdců na koních a přes 700 komparzistů.^[12] V roce 1971 byly paláci Žofín natočeny scény z bálu k poctě korunovaného krále Leopolda.^[13] V celém seriálu účinkovalo 180 herců a asi 3000 statistů.^[14]

Úvodní znělkou F. L. Věka je orchestrální verze duchovní českobratrské písně „Soudce všeho světa, Bože“ z Kancionálu sestaveného Janem Amosem Komenským, který vyšel roku 1659 v exilu v Amsterdamu.^[15] Autorem její hudby je skladatel Dietrich Buxtehude, jenž ji v 17. století složil jako melodii pro starší luteránský hymnus „Erhalt uns, Herr, bei deinem Wort“.^[16] Hudbu k seriálu napsal Jiří Srnka,^[17] pod vedením Milivoje Uzelace ji nahrál Filmový symfonický orchestr.

V lednu 1971 uvedl náměstek ústředního ředitele Československé televize, že seriál F. L. Věk je třináctidílný,^[18] ovšem před premiérou úvodního dílu v září 1971 byla tato informace ze strany pracovníků ČST upravena s tím, že pořad má pouze 12 epizod.^[19] Závěrečný třináctý díl nebyl, zřejmě z cenzurních důvodů, uveden.^[20]

Seriál F. L. Věk uvedla Československá televize na I. programu od září do listopadu 1971, při příležitosti 120. výročí narození Aloise Jiráska.^[21] První díl měl premiéru 12. září 1971,^[22] další následovaly v týdenní periodě, takže dvanáctá, poslední necenzurovaná část byla odvysílána 28. listopadu 1971.^[23] Seriál byl zařazen do večerního vysílání v hlavním vysílacím čase, začátky jednotlivých dílů o délce od 42 do 62 minut byly ve 20.00 nebo 20.05 hodin. Výjimkou byl sedmý díl, který byl předpremiérově uveden již v dopoledním vysílání v 9.25 hodin (a ve 20 hodin měl tentýž den premiéru),^[24] a devátá část, jež byla kvůli oslavám výročí říjnové revoluce přesunuta v programu o den dříve na 21. hodinu.^[25]

Při premiéře seriálu v roce 1971 nebyl zřejmě z cenzurních důvodů odvysílán závěrečný třináctý díl, který se věnuje střetu vlastence Věka a panské vrchnosti.^[20] Celý seriál se navíc následně během normalizace stal trezorovým dílem^[26] kvůli své celkové tematice obrody utlačovaného a pokořeného národa (což nabylo po srpnu 1968 jiného, než původního významu), takže nebyl po téměř dvě desetiletí reprízován.^[11] Jeho obnovenou premiéru uvedla Československá televize až po sametové revoluci od prosince 1989.^[27] Pořad byl 4. března 1990 zakončen premiérou do té doby neodvysílaného třináctého dílu.^[28]

Celý seriál vydala na DVD poprvé na přelomu let 2007 a 2008 společnost Bontonfilm.^[29][30]

Jan Říha v týdeníku Květy po prvním dílu uvedl, že je přesvědčen, že divácký zájem o F. L. Věka bude narůstat a že „předčí i svého času populární Forsythy“, protože oproti sáze z produkce BBC „jde o seriál ryze český s dějem velice blízkým a hrdiny, kteří nám už dávno přirostli k srdci“.^[13] Rovněž Jan Kliment po zhlédnutí první epizody v Rudém právu napsal, že „[v]šechno nasvědčuje tomu, že se umělcům naší televize podařilo dílo, které bude znamenat mnoho“. Pochválil scénář, kameru, scénu, hudbu, režii i herce v hlavních a vedlejších rolích.^[31] List Lidová demokracie označil F. L. Věka za nejvýznamnější umělecký čin podzimní sezóny roku 1971^[14] a kvalitu hudby v seriálu od Jiřího Srnky vyzdvihlo Rudé právo.^[32] Zhodnocení dvanácti dílů seriálu, které v tomto listě vyšlo, uvedlo, že pořad „[p]řes určité nedostatky byl významným činem naší televize“. Autor textu kritizoval některé scény, které tvůrci podle něj zbytečně prodlužovali (např. na kůru či v divadle při premiéře Dona Giovanniho), jiné zase byly podle něj až příliš sentimentální (rozhovor Márinky s babičkou v Praze). Podle komentáře však režisér František Filip dobře obsadil jednotlivé role, takže ani nevadil reálný věk Radoslava Brzobohatého a Radovana Lukavského, který byl oproti postavám, které ztvárnili, vyšší. Povšiml si také kvalitních hereckých výkonů Antonie Hegerlíkové, Bohuše Záhorského a Jana Pivce, z vedlejších postav považoval za nejzdařilejší role Karla Högera a Josefa Kemra.^[3] Podle Karla Misaře z týdeníku Tvorba byly herecké výkony, hudba a některé části seriálu zdařilé, jinak ale, dle jeho názoru, televizní F. L. Věk začal i skončil „s rozpaky“, neboť režisér Filip se scenáristou Zelenkou podle něj nedokázali zachovat Jiráskem vytvořenou kroniku té doby, se všemi rozpory a změnami, ale období prezentovali „jen zevně, pomocí rekvizit a kostýmů“.^[1]

Mezi diváky měl seriál velký ohlas, což se v roce 1972 odrazilo i ve vysoké návštěvnosti expozice v rodném domě Františka Vladislava Heka v Dobrušce.^[33]

Po sametové revoluci získali v roce 1990, při oceňování trezorových děl z přelomu 60. a 70. let 20. století, režisér František Filip a scenárista Otto Zelenka za svoji práci na seriálu F. L. Věk na návrh FITES prémii Českého literárního fondu.^[26]

• F. L. Věk na stránkách České televize
• F. L. Věk v Česko-Slovenské filmové databázi
• F. L. Věk na SerialZone
• F. L. Věk v cyklu Pokračování příště (2003), Česká televize