FC Inter Milán
Internazionale | |||
---|---|---|---|
Název | Football Club Internazionale Milano | ||
Přezdívka | „Nerazzurri (Černomodří)“ „La Beneamata“ „Il Biscione“ | ||
Země | Itálie | ||
Město | Milán | ||
Založen | 9. března 1908 (Football Club Internazionale) | ||
Asociace | FIGC | ||
Soutěž | Serie A | ||
2023/24 | Mistr ligy | ||
Stadion | Stadio Giuseppe Meazza Milán | ||
Kapacita | 75 923 diváků | ||
Vedení | |||
Vlastník | Oaktree Capital Management | ||
Předseda | Giuseppe Marotta | ||
Trenér | Simone Inzaghi | ||
Oficiální webová stránka | |||
Největší úspěchy | |||
Ligové tituly | 20× Serie A | ||
Domácí trofeje | 9× Italský Pohár 7× Italský superpohár | ||
Mezinárodní trofeje | 3× Liga mistrů UEFA 3× Evropská liga UEFA | ||
Serie A 2024/2025 | |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Football Club Internazionale Milano, zkráceně Inter je italský fotbalový klub hrající v sezóně 2024/25 v 1. italské fotbalové lize sídlící ve městě Milán, v regionu Lombardie.
Klub byl založen 9. března 1908 v restauraci „Orologio“ v Miláně z podnětu skupiny členů z klubu AC Milán. Ti byli proti zákazu náboru hráčů cizí státní příslušnosti. Proto nazvali klub Internazionale (mezinárodní). Giorgio Muggiani, jeden ze 44 zakladatelů nového klubu, si vybral barvy, které by charakterizovaly logo klubu: černá a modrá. Dva roky po založení, v sezóně 1909/10 poráží ve finále Pro Vercelli 10:3 a stává se poprvé mistrem. Další titul získávají po válce a to v sezoně 1919/20. Poráží klub z Livorna 3:2. V roce 1928 byl klub nucen z politických důvodů, aby splnila směrnice fašistického režimu, sloučit se s klubem US Milanese a změnit její název na Società Sportiva Ambrosiana. Dokonce si museli změnit barvy na červenou a bílou (jen na jednu sezonu). V sezoně 1929/30 klub vyhrál o dva body před Janovem svůj třetí titul. Před sezonou 1931/32 z podnětu prezidenta Pozzaniho znovu změnil název a stal se známým jako Ambrosiana-Inter. Do konce druhé války klub získal ještě dva tituly (1937/38 a 1939/40) a jeden pohár (1938/39). Na evropské scéně nejdál došel v ročníku 1936 do semifinále když prohrál oba své zápasy s československým klubem Sparta Praha.
Po druhé válce se klub vrátil k názvu FC Internazionale a na další titul musel čekat do sezony 1952/53 díky trenéru Fonimu. Také se podařilo jej obhájit. V roce 1955 klub koupí ropný průmyslník Angelo Moratti, který se po špatných výsledcích, rozhodl v sezóně 1960/61 najmout trenéra klubu FC Barcelona Herreru. To byl začátek eposu Grande Inter, legendární formace, která během čtyř let získala tři tituly (1962/63, 1964/65 a 1965/66), dva poháry PMEZ (1963/64 a 1964/65) a dvě trofeje Interkontinentální poháru (1964 a 1965). Angelo Moratti opustil klub v roce 1968 předal štafetu Fraizzolimu.
Za období prezidenta Fraizzoli a to do roku 1984 klub získal dva tituly (1970/71 a 1979/80) a dva poháry (1977/78 a 1981/82). Klub prodává podnikateli Pellegrinimu za zhruba 10 miliard lir 8. ledna 1984. Nový majitel se rozhodl koupit ve svém období německé fotbalisty jako Rummeniggeho (přišel 1984), Matthäuse (přišel 1988), Klinsmanna (přišel 1989) a Brehmeho (přišel 1988). Klub se dočkal titulu s trenérem Trapattonim (přišel z Juventusu 1986) až v sezoně 1988/89, když jej vyhrál o 11 bodů. Své největší úspěchy pod prezidentem Pellegrinim byli vítězství ve finále poháru UEFA v sezonách (1990/91 a 1993/94).
V roce 1995 nastal zlom v historii klubu, když se novým majitelem stal Massimo Moratti (syn Angela Morattiho). Nicméně i přes obrovské investice do klubu, mu dává malou spokojenost, s výjimkou vítězství v poháru UEFA v sezoně (1997/98). Na další vítězství v nejvyšší lize si klub musel počkat do sezony 2005/06. Titul získává pod trenérem Mancinim (klub vede od sezony 2004/05 do 2007/08). Za jeho trénování získává klub ještě dva tituly a dva poháry (2004/05 a 2005/06). Na evropské scéně nejdál došel v ročníku 2004/05 a 2005/06 a to do čtvrtfinále Ligy mistrů.
Až příchod trenéra Mourinha se klub dostal do finále Ligy mistrů. Bylo to v ročníku 2009/10 a porazil v něm klub FC Bayern Mnichov 2:0. Klub v nejvyšší lize v sezoně 2009/10 získává již pátý titul po sobě a dokáže vyhrát i italský pohár, italský superpohár. A získává tak „treble“. To se nikomu nepodařilo získat v jednom ročníku v lize. Poslední trofej získává klub na konci roku 2010 na turnaji MS klubů.
Massimo Moratti po 18 letech klub v roce 2013 prodává indonéském podnikateli Thohiru. Jenže i ten ji prodal v roce 2016 čínskému podnikateli Zhang Jindong. Ten vlastní většinový podíl akcií.
Nejvyšší soutěži hraje od založení klubu, celkem 108 sezon. Ještě nikdy nesestoupil z ligy. Nejhoršího umístění dosáhl v sezoně 1993/94 (13. místo).
Změny názvu klubu
- 1908/09 – 1927/28 – FC Inter (Football Club Internazionale)
- 1928/29 – SS Ambrosiana (Società Sportiva Ambrosiana)
- 1929/30 – 1930/31 – AS Ambrosiana (Associazione Sportiva Ambrosiana)
- 1931/32 – 1944/45 – AS Ambrosiana-Inter (Associazione Sportiva Ambrosiana-Inter)
- 1945/46 – 1966/67 – FC Inter (Football Club Internazionale)
- 1967/68 – FC Inter Milán (Football Club Internazionale Milano)
Získané trofeje
Vyhrané domácí soutěže
- Serie A ( 20× )
- 1909/10, 1919/20, 1929/30, 1937/38, 1939/40, 1952/53, 1953/54, 1962/63, 1964/65, 1965/66, 1970/71, 1979/80, 1988/89, 2005/06, 2006/07, 2007/08, 2008/09, 2009/10, 2020/21, 2023/24
- Italský pohár ( 9× )
- Italský superpohár ( 7× )
Vyhrané mezinárodní soutěže
- Liga mistrů ( 3× )
- Evropská liga ( 3× )
- Interkontinentální pohár ( 2× )
- MS klubů ( 1× )
Medailové umístění
Soupiska
- Aktuální k 1. 9. 2024
|
|
Kronika
Kronika klubu | ||||
---|---|---|---|---|
|
|
|
Účast v ligách
Klub je jediný v Itálii který nikdy nesestoupil.
Úroveň soutěže | Název soutěže (nynější název) | První hraná sezona | Poslední hraná sezona | celkem odehraných sezon |
---|---|---|---|---|
1 | Serie A | 1909 | 2024/25 | 109 |
Historická tabulka Serie A od sezony 1929/30 do 2023/24.
Celkové místo | Odehraných sezon | Celkem bodů | Celkem zápasů | Celkem výher | Celkem remíz | Celkem proher | Celkové skore |
---|---|---|---|---|---|---|---|
2 | 92 | 4602 | 3114 | 1573 | 853 | 688 | 5306:3196 |
Trenéři
K sezoně 2022/2023 vedlo celkem 68 trenérů.[1] Prvním trenérem Nerazzurri se stal Virgilio Fossati v roce 1909, když byl kapitánem mužstva. Prvním profesionální trenérem se stal Brit Bob Spottiswood, který vedl klub v letech 1922 až 1924.
Nejdéle vedeným trenérem je angentinský trenér Helenio Herrera, který strávil na lavičce devět let v letech 1960 až 1968, což je rekord mezi zahraničními trenéry v italském fotbale. Ještě byl na krátko povolán v roce 1973 a se 366 zápasy je rekordmanem klubu. Také získal sedm trofejí (3x titul, 2x pohár PMEZ a 2x Interkontinentální pohár).[2] Dalším úspěšným trenérem je Roberto Mancini, který také získal sedm trofejí (3x titul, 2x Italský pohár a 2x Italský superpohár).
Do historie klubu se zapsal i José Mourinho, který za dva roky vyhrál 2x titul, Italský pohár a Italský superpohár a především LM, čímž v sezóně 2009/2010 dosáhl tzv. Treble (současně vítězství v lize, národním poháru a Lize mistrů).
Fotbalisté
Za více než 110 let se za tuto dobu vystřídalo více než 900 fotbalistů ze 38 různých zemí světa.[3]
Jeden z prvních idolů fanoušků Nerazzurri byl Virgilio Fossati a poté Giuseppe Meazza, symbolický hráč 30. let a hnací síla národního týmu. Mezi idoly patřil i Giacinto Facchetti je jeden z nejreprezentativnějších hráčů v celé historii klubu. Také Tarcisio Burgnich, Sandro Mazzola – vítězové ME 1968, Alessandro Altobelli a Giuseppe Bergomi – vítězové MS 1982, několikanásobný držitel ceny IFFHS Brankář roku Walter Zenga a Marco Materazzi, jediný vítěz z MS 2006.
Mezi zahraniční hráče, kteří v 50. a 60. letech nosili dres Interu, byl Maďar István Nyers, nejlepší zahraniční střelec v historii klubu, Argentinec Antonio Angelillo a Španěl Luis Suárez. Dále zde hráli fotbalisti z Německa: Lothar Matthäus, Andreas Brehme a Jürgen Klinsmann. Také Brazilec Ronaldo, mistr světa z roku 2002. Youri Djorkaeff vyhrál MS 1998 a posledním vítězem turnaje se stal argentinský Lautaro Martínez v roce 2022.
Kapitáni
Níže je uveden seznam 26 fotbalistů kteří nosili kapitánskou pásku od začátku sezony. Nejsou zde uvedeni hráči, kteří ji nosili jako zástupci kapitána.
Kapitáni | ||||
---|---|---|---|---|
|
|
|
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Football Club Internazionale Milano na italské Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu FC Internazionale Milano na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
- Profil na transfermarkt (německy)
- Informace o stadionu - FotbaloveStadiony.cz
Média použitá na této stránce
Football kit template socks
Drawing of the "European Champion Clubs' Cup" trophy
FIFA Club World Cup
An icon that represents a gold medal
An icon that represents a silver medal
An icon that represents a bronze medal
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Iran. The tricolor flag was introduced in 1906, but after the Islamic Revolution of 1979 the Arabic words 'Allahu akbar' ('God is great'), written in the Kufic script of the Qur'an and repeated 22 times, were added to the red and green strips where they border the white central strip and in the middle is the emblem of Iran (which is a stylized Persian alphabet of the Arabic word Allah ("God")).
The official ISIRI standard (translation at FotW) gives two slightly different methods of construction for the flag: a compass-and-straightedge construction used for File:Flag of Iran (official).svg, and a "simplified" construction sheet with rational numbers used for this file.
Autor: LCont5, Licence: CC0
Trofeo de la Copa Intercontinental entre 1960 y 2004
Autor: FutBox, Licence: CC BY-SA 4.0
Copa do Mundo de Clubes da FIFA
Black and azure stripes
New logo of Inter Milano (since 2021).
Badge of the Coppa Italia. Originally from it.wikipedia, description page is/was here.
Autor: MacMoreno na projektu Wikipedie v jazyce italština, Licence: CC BY-SA 4.0
trofeo della Supercoppa italiana (ufficialmente Supercoppa di Lega), competizione calcistica per club maschili istituita nel 1988.
The Scudetto, a small shield with the Italian flag (Il Tricolore) worn by sportspeople (either individual or in team) who is the incumbent title holder of the Italian championship of any sports ocmpetition any Italian champion any Italian sports competition.