Fabio Cannavaro

Fabio Cannavaro
(c) Tasnim News Agency, CC BY 4.0 V roce 2015
Osobní informace
Datum narození	13. září 1973 (50 let)
Místo narození	Neapol, Itálie
Výška	175 cm
Hmotnost	72 kg
Přezdívka	Il muro di Berlino (Berlínská zeď) Il bus umano (Lidský autobus) Il Mandrake (kouzelník Mandrake)
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový obránce (1992–2011) Fotbalový trenér (2013–2021)
Mládežnické kluby
1988–1992 Neapol
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly) 1992–1995 1995–2002 2002–2004 2004–2006 2006–2009 2009–2010 2011–2011 Neapol Parma Inter Juventus Real Madrid Juventus Al-Ahli 05800(1) 21200(4) 05000(2) 07400(7) 09400(0) 02700(0) 01600(2)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1994–1996 1994–1996 1997–2010 Itálie U21 Itálie (olympijská) Itálie 02100(0) 00300(0) 13600(2)
Trenérská kariéra
Roky Klub 2013–2014 2014–2015 2015–2016 2016–2017 2017–2021 2019 Al-Ahli (asistent) Kuang-čou An-Nassr Tchien-ťin Kuang-čou Čína
Úspěchy
Mistrovství světa 2006 Itálie Mistrovství Evropy 2000 Itálie Mistrovství Evropy U21 1994 Itálie U21 1996 Itálie U21 Španělská fotbalová liga 2006/07 Real Madrid 2007/08 Real Madrid Čínská fotbalová liga 2019 Kuang-čou – trenér Italský fotbalový pohár 1998/99 Parma 2001/02 Parma Pohár UEFA 1998/99 Parma
Další informace
Příbuzní	Paolo Cannavaro (sourozenec)
Web	www.fabiocannavaro.it
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fabio Cannavaro (13. září 1973, Neapol, Itálie) je bývalý italský fotbalový obránce a od roku 2013 fotbalový trenér.^[1]

Celkem 79 ze 136 utkání vedl reprezentaci jako kapitán a na MS 2006 zvedl nad hlavou vítěznou trofej. Stal se vítězem ankety o Zlatý míč v roce 2006 a stal se tak pátým italským fotbalistou co anketu vyhrál. Také se stal Fotbalista roku (FIFA) (2006). V roce 2014 vstoupil do Italské fotbalové síně slávy.

Byl vyšetřován kvůli krácení daní.^[1] Jeho bratr Paolo Cannavaro je taktéž fotbalista.^[2]

Roku 2017 se znovu stal trenérem čínského týmu Kuang-čou Evergrande, který už v letech 2014 až 2015 jednou vedl.

Klubová kariéra

Neapol a Parma

V mládežnickém sektoru Neapole hrál nejprve jako záložník až poté byl zařazen na post obránce.^[3] V nejvyšší lize debutoval ve věku 19 let 7. března 1993 proti Juventusu (3:4). V následující sezoně jej trenér Marcello Lippi využíval častěji ve dvojici s Ferrarou v roli středního obránce. V sezoně 1994/95 odehrál první zápasy v evropských pohárech.

Po sezoně 1994/95 byl velmi žádaný. Jelikož Neapol potřebovala peníze, aby mohla stabilizovat klub, tak jej za 13 miliard lir prodala do Parmy.^[4] V Parmě vytvořil s brankářem Buffonem a s obráncem Thuramem silnou trojku zadních řad sestavy klubu. V klubu působil sedm let a za tuhle dobu s ní vyhrál dva italské poháry (1998/99, 2001/02) a jeden italský superpohár (1999). Také vyhrál jeden evropský pohár a to Pohár UEFA (1998/99). Jen v nejvyšší lize dokázal dostat nejvýše na 2. místo v sezoně 1996/97, dva body za mistrem. Za klub odehrál celkem 291 utkání a vstřelil 5 branek.

Inter a Juventus

V létě roku 2002 o něj stály oba Milánské kluby.^[5] Nakonec přestupovou přetahovanou vyhrál Inter a Milán nakonec koupil Nestu. Přestupoval za 23 milionů Euro a trenér Héctor Cúper jej nasazoval na pravý okraj obrany. Při své první sezoně u Nerazzurri obsadil opět 2. místo lize a v LM došel do semifinále. V následující sezoně byl trenér Cúper nahrazen Zaccheronim a pod ním již hrál ve středu obrany. Po neúspěšné sezoně (4. místo v lize) se dostal do rozporu z vedením klubu a nakonec byl prodán.

Koupil jej Juventus za 10 000 000 Euro + brankář Fabián Carini.^[6] U Bianconeri strávil dvě sezony a vyhrál s ní dva tituly v lize, jenže kvůli korupci byli Juventusu oba tituly odebrány. A tak za dvouleté působení u Bianconeri nezískal žádné vítězství. Po korupčním skandálu musel klub opustit nejvyšší ligu a hrát druhou ligu. To ji Fabio hrát nechtěl a tak se rozhodl starou dámu opustit.

Real Madrid

Dne 19. července 2006 přestoupil za 7 milionů Euro do španělského klubu Real Madrid.^[7] Rozhodl se nosit dres s číslem 5, které uvolnil Zinédine Zidane. Během sezony byl oceněn Zlatým míčem^[8] a také se stal fotbalistou roku 2006.^[9] S klubem získal v sezonách 2006/07, 2007/08 tituly, jenže výhra v LM, kvůli niž přišel, mu nebyla souzena. Ve třech sezonách vždy vypadl hned v osmifinále. Poslední sezonu za Blancos odehrál 2008/09 a poté se vrátil do Itálie.

Juventus a Al-Ahli

Po vypršení smlouvy se rozhodl vrátit do Juventusu. Na začátku sezony měl pozitivní test kvůli užívání kortizonu, nezbytné k prevenci anafylaktického šoku v důsledku vosího bodnutí. Nakonec byl omilostněn.^[10] Samotná sezona byla neúspěšná. Klub musel během sezony vyměnit trenéra. Ferrara byl nahrazen Zaccheronim, ale ten jej dovedl jen na 7. místo v lize. Po sezoně s ním klub neprodloužil smlouvu a nechal jej odejít.

Nakonec 2. června 2010 podepsal smlouvu s emirátským klubem Al-Ahli na dvě sezony.^[11] Jenže kvůli problémům s kolenem se rozhodl po jedné sezoně ukončit fotbalovou kariéru. Po dohodě s majiteli klubu Emirate se rozhodl tři roky zastávat role klubového ambasadora a strategického poradce.^[12]

Přestupy

^[13]

• Neapol – Parma za 6 700 000 Euro
• Parma – Inter za 23 000 000 Euro
• Inter – Juventus za 10 000 000 Euro
• Juventus – Real Madrid za 7 000 000 Euro
• Real Madrid – Juventus zadarmo

Hráčská statistika

Reprezentační kariéra

Juniorská

V letech 1994 až 1996 hrál za reprezentaci do 21 let. Pod vedením trenéra Maldiniho nastoupil do 21 utkání. První utkání odehrál na ME U21 1994, 9. března 1994 proti ČSFR U21 (3:0).^[16] Na turnaji odehrál čtyři utkání a získal zlatou medaili. V roce 1996 zlatou medaili obhájil. Celkem odehrál 21 utkání.

Seniorská

Za seniorskou reprezentaci nastupoval v letech 1997 až 2010. Za tuhle dobu odehrál 136 utkání a vstřelil dvě branky. První zápas odehrál 22. ledna 1997 proti Severním Irsku (2:0).^[17]

Na Mistrovství světa ve fotbale 2006 v Německu získal s italskou reprezentací, v níž byl kapitánem týmu, titul mistrů světa.

Na Mistrovství světa ve fotbale 2010 v JAR nepostoupil s týmem ze základní skupiny (Itálie skončila se 2 body na posledním čtvrtém místě za Paraguayí, Slovenskem a Novým Zélandem) a ukončil reprezentační kariéru.

Za italský národní tým odehrál v letech 1997–2010 celkem 136 zápasů a vstřelil 2 góly.^[18][19]

Statistika na velkých turnajích

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	OH 1996	1 zápas ve skupině	21. 7.	Mexiko	90	0	0:1[20]
		2 zápas ve skupině	23. 7.	Ghana	90	0	2:3[21]
		3 zápas ve skupině	25. 7.	Jižní Korea	89	0	2:1[22]
	MS 1998	1 zápas ve skupině	11. 6.	Chile	90	0	2:2[23]
		2 zápas ve skupině	17. 6.	Kamerun	90	0	3:0[24]
		3 zápas ve skupině	23. 6.	Rakousko	90	0	2:1[25]
		Osmifinále	27. 6.	Norsko	90	0	1:0[26]
		Čtvrtfinále	3. 7.	Francie	120	0	3:4 na (pen.)[27]
	ME 2000	1 zápas ve skupině	11. 6.	Turecko	90	0	2:1[28]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	Belgie	90	0	2:0[29]
		3 zápas ve skupině	19. 6.	Švédsko	45	0	2:1[30]
		Čtvrtfinále	24. 6.	Rumunsko	90	0	2:0[31]
		Semifinále	29. 6.	Nizozemsko	120	0	3:1 na (pen.)[32]
		Finále	2. 7.	Francie	103	0	1:2 v (prodl.)[33]
	MS 2002	1 zápas ve skupině	3. 6.	Ekvádor	90	0	2:0[34]
		2 zápas ve skupině	8. 6.	Chorvatsko	90	0	1:2[35]
		3 zápas ve skupině	13. 6.	Mexiko	90	0	1:1[36]
	ME 2004	1 zápas ve skupině	14. 6.	Dánsko	90	0	0:0[37]
		2 zápas ve skupině	18. 6.	Švédsko	90	0	1:1[38]
	MS 2006	1 zápas ve skupině	12. 6.	Ghana	90	0	2:0[39]
		2 zápas ve skupině	17. 6.	USA	90	0	1:1[40]
		3 zápas ve skupině	22. 6.	Česko	90	0	2:0[41]
		Osmifinále	26. 6.	Austrálie	90	0	1:0[42]
		Čtvrtfinále	30. 6.	Ukrajina	90	0	3:0[43]
		Semifinále	4. 7.	Německo	120	0	2:0 v (prodl.)[44]
		Finále	9. 7.	Francie	103	0	1:1 (5:3 na pen.)[45]
	MS 2010	1 zápas ve skupině	14. 6.	Paraguay	90	0	1:1[46]
		2 zápas ve skupině	20. 6.	Nový Zéland	90	0	1:1[47]
		3 zápas ve skupině	24. 6.	Slovensko	90	0	2:3[48]

Hráčské úspěchy

Klubové

• 2× vítěz španělské fotbalové ligy (2006/07, 2007/08)
• 2× vítěz italského poháru (1998/99, 2001/02)
• 1× vítěz italského superpoháru (1999)
• 1× vítěz španělského superpoháru (2007)
• 1× vítěz poháru UEFA (1998/99)

Reprezentační

• 4× na MS (1998, 2002, 2006 - zlato, 2010)
• 2× na ME (2000 - stříbro, 2004)
• 1× na OH (1996)
• 1× na Konfederačním poháru (2009)
• 2× na ME U21 (1994 - zlato, 1996 - zlato)

Individuální

• Zlatý míč (2006)
• Fotbalista roku (FIFA) (2006)
• Nejlepší hráč na MS (2006)
• All Stars Team na MS (2006)
• All Stars Team na ME (2000)
• All Stars Team na ME U21 (1996)
• All Stars Team roku UEFA (2006)
• All Stars Team podle ESM (2004/05)
• FIFA FIFPro World XI (2006, 2007)
• člen síně slávy italského fotbalu (2014)
• kandidát na Zlatý míč – nejlepší tým (4. místo mezi středními obránci)

Vyznamenání

Řád zásluh o Italskou republiku (12. 7. 2000) z podnětu Prezidenta Itálie ^[49]

Zlatý límec za sportovní zásluhy (23. 10. 2006) ^[50]

Řád zásluh o Italskou republiku (12. 12. 2006) z podnětu Prezidenta Itálie ^[51]

Řád zásluh o Italskou republiku (30. 12. 2020) z podnětu Prezidenta Itálie ^[52]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fabio Cannavaro na italské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fabio Cannavaro na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarktu
• Profil trenéra na Transfermarktu
• Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)
• Stránky Fabia Cannavara (anglicky)

Související články

• Seznam italských fotbalových reprezentantů