Fabio Grosso

Fabio Grosso
(c) Antonio Fraioli, CC BY-SA 4.0 V roce 2022
Osobní informace
Datum narození	28. listopadu 1977 (46 let)
Místo narození	Řím, Itálie
Výška	190 cm
Hmotnost	82 kg
Klubové informace
Současný klub	Trenér Frosinone
Pozice	Fotbalový obránce (1994–2012) Fotbalový trenér (2014–)
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly) 1994–1998 1998–2001 2001–2004 2004–2006 2006–2007 2007–2009 2009–2012 Renato Curi Chieti Perugia Palermo Inter Lyon Juventus 1080(47) 0680(17) 06700(7) 09000(2) 02300(2) 05300(2) 04700(2)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly) 2003–2008 Itálie 04800(4)
Trenérská kariéra***
Roky Klub 2014–2017 2017–2018 2018–2019 2019 2020–2021 2021– Juventus (mládež) Bari Verona Brescia Sion Frosinone
Úspěchy
Mistrovství světa 2006 Itálie Italská fotbalová liga 2006/07 Inter 2011/12 Juventus Francouzská fotbalová liga 2007/08 Lyon Italský superpohár 2006 Inter Francouzský fotbalový pohár 2007/08 Lyon Francouzský superpohár 2007 Lyon
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. *** Trenérské působení aktuální k 28. 07. 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fabio Grosso (28. listopad 1977, Řím, Itálie) je italský fotbalový trenér a bývalý fotbalový obránce. Od roku 2021 je trenérem Frosinone. S italskou reprezentaci, vyhrál MS 2006.

Klubová kariéra

Fotbalové začátky

Ve věku 18 let začal hrát za Renato Curi v páté italské lize, kde hrál mezi roky 1995 a 1999, tehdy ještě jako ofenzivní záložník či (levé) křídlo a nikoliv obránce. Poté se přesunul do Calcio Chieti ze čtvrté ligy. Grosso vytáhl Chieti o patro výše, čímž si vysloužil přestup do prvoligové Perugie.

Perugia Calcio

Grosso působil v Perugii od léta 2001. Trenér Serse Cosmi z něj učinil krajního obránce, tato pozice mu zůstala do konce kariéry. Debutoval proti Interu, ale debut se příliš nevyvedl a Grosso musel po červené kartě skousnout prohru svého týmu 1:4. V první části sezony se vypořádával s konkurencí v podobě Maura Milaneseho, ale začátkem ledna 2002 dostal šanci v základní sestavě na hřišti Fiorentiny a svoji šanci využil. Odehrál všechny minuty zápasu a v 76. minutě zvýšil vedení na 3:1.^[1]

První dva roky jeho působení se klub umisťoval na příčkách v klidném středu ligové tabulky, Grosso hrál pravidelně základ. V ročníku 2003/04 odešel během zimního přestupového období do druholigového Palerma a zatímco Perugia bez něho sestoupila, Palermo s jeho pomocí získalo první místo a postup mezi nejlepší.

Palermo

Grosso pomohl nováčkovi k povedenému 6. místu, v sezoně 2004/05 nastoupil do 36 utkání Serie A. V tom říjnovém proti AS Řím se gólově prosadil, za Římany pouze z penalty srovnal Francesco Totti.^[2] V další sezoně sehrál důležitou roli v obsazení páté pozice. Tím si vysloužil místo v nominaci na MS 2006, kde byl důležitou postavou v úspěšné jízdě za zlatem. Po mistrovství odešel do Interu Milán, podepsal kontrakt do roku 2010.^[3]

Inter Milán

Grosso se v Interu během ročníku 2006/07 nikdy naplno neprosadil – plnil spíše roli náhradníka za brazilským krajním obráncem Maxwellem. Přesto i jemu náleželo Scudetto – pohár pro vítěze italské ligy. Po pouhém roce odešel do francouzského Olympique Lyon za částku 7,5 mil. £.

Olympique Lyon

V prvním roce s Lyonem vyhrál ligu a domácí pohár, další sezonu byl ale limitován zraněním.

Juventus

Před ročníkem 2009/10 získal Juventus Grossa za 2 mil. eur. Kontrakt měl platnost do roku 2012.^[4] Nově budované mužstvo, které se snažilo oklepat z přeřazení do 2. ligy po Calciopoli se spoléhalo na výkony zkušeného Grossa. Ten se vedle defenzivních výkonů zmohl ještě na vítězné góly do sítí Udinese a Fiorentiny. Juventus přesto skončil až sedmý.

V další sezoně ztratil místo v základní sestavě a dokonce nebyl ani zapsán na soupisku pro Evropskou ligu. V Serii A se tým ale zase nezmohl na více než jen sedmé místo. Když další sezonu začal Juventus vést jeho bývalý hráč a legenda Antonio Conte, stal se Grosso nepotřebným a v lize se objevil pouze dvakrát. Po sezoně mu skončila smlouva a Grosso se rozhodl ukončit kariéru.^[5]

Přestupy

^[6]

• z Palermo do Inter za 5 500 000 Euro
• z Inter do Lyon za 8 700 000 Euro
• z Lyon do Juventus za 2 000 000 Euro

Hráčská statistika

Reprezentační kariéra

Za reprezentaci odehrál 48 utkání a vstřelil čtyři branky. První utkání odehrál 30. dubna 2003 proti Švýcarsku (2:1).^[7] Až za nového trenéra Lippiho se začal více objevovat v zápasech. Od března 2005 až do MS 2006 nechyběl v žádném utkání reprezentace. Na turnaji MS 2006 odehrál šest utkání. V semifinále proti Německu vstřelil 119. minutě v prodloužení branku. Ve finále proti Francii vstřelil pokutový kop v páté sérii a rozhodl že Itálie po 24 letech získalo zlato.

I za trenéra Donadoniho hrál a dostal se i na ME 2008, kde odehrál všechna utkání. Zúčastnil se i Konfederačního poháru 2009. Byl i v širší nominaci na MS 2010, jenže místo něj na turnaj odletěl Antonio Candreva. Poslední utkání odehrál 14. listopadu 2009 proti Nizozemí (0:0).^[8]

Statistika na velkých turnajích

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	MS 2006	1 zápas ve skupině	12. 6.	Ghana	90	0	2:0[9]
		3 zápas ve skupině	22. 6.	Česko	90	0	2:0[10]
		Osmifinále	26. 6.	Austrálie	90	0	1:0[11]
		Čtvrtfinále	30. 6.	Ukrajina	90	0	3:0[12]
		Semifinále	4. 7.	Německo	120	1	2:0 v (prodl.)[13]
		Finále	9. 7.	Francie	120	0	1:1 (5:3 na pen.)[14]
	ME 2008	1 zápas ve skupině	9. 6.	Nizozemí	35	0	0:3[15]
		2 zápas ve skupině	13. 6.	Rumunsko	90	0	1:1[16]
		3 zápas ve skupině	17. 6.	Francie	90	0	2:0[17]
		Čtvrtfinále	22. 6.	Španělsko	120	0	0:0 (2:4 na pen.)[18]

Hráčské úspěchy

Klubové

• 2× vítěz 1. italské fotbalové ligy (2006/07, 2011/12)
• 1× vítěz 1. francouzské fotbalové ligy (2007/08)
• 1× vítěz 2. italské fotbalové ligy (2003/04)
• 1× vítěz francouzského poháru (2007/08)
• 1× vítěz italského superpoháru (2006)
• 1× vítěz francouzského superpoháru (2007)
• 1× vítěz poháru Intertoto (2003)

Reprezentační

• 1× na MS (2006 - zlato)
• 1× na ME (2008)
• 1× na Konfederačním poháru (2009)

Vyznamenání

Zlatý límec za sportovní zásluhy (23. 10. 2006) ^[19]

Řád zásluh o Italskou republiku (12. 12. 2006) z podnětu Prezidenta Itálie ^[20]

Trenérská kariéra

V letech 2013 až 2017 vedl různé mládežnické týmy v Juventusu. První trenérské angažmá měl v druholigovém týmu Bari se kterým obsadil konečné 6. místo. Na konci sezony byla ukončena smlouva, protože klub ohlásil bankrot. ^[21] Další jeho angažmá bylo opět ve druhé lize v klubu Verona. Jenže v květnu 2019 byl propuštěn.

Velmi krátké angažmá měl v Brescii.^[22] Vedl ji pouze na tři zápasy (prohry) mezi listopadem a prosincem 2019. Sezonu 2020/21 začal u švýcarského týmu FC Sion. Vedení klubu jej ale propustilo v březnu 2021.

Již 23. března téhož roku převzal od odvolaného Nesty klub Frosinone, v tu chvíli na 12. místě. Nakonec obsadí 10. místo. Sezonu 2021/22 zakončil na 9. místě bez play off.

Trenérská statistika

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fabio Grosso na italské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fabio Grosso na Wikimedia Commons
• Profil hráče na transfermarkt.de (německy)
• Profil trenéra na transfermarkt.de (německy)
• Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)

Související články

• Seznam italských fotbalových reprezentantů