Fabrice Martin
Fabrice Martin | |
---|---|
Fabrice Martin na French Open 2022 | |
Stát | Francie |
Datum narození | 11. září 1986 (38 let)[1] |
Místo narození | Bayonne, Francie[1] |
Bydliště | Bradenton, Florida, USA[1] |
Výška | 198 cm[1] |
Hmotnost | 100 kg[1] |
Profesionál od | 2006[1] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend jednoruč |
Výdělek | 2 469 325 USD |
Tenisová raketa | Babolat |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 0–2 |
Tituly | 0 ATP, 1 challenger, 5 ITF |
Nejvyšší umístění | 228. místo (23. července 2012) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo kvalifikace (2012) |
French Open | 1. kolo kvalifikace (2012) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 237–229 |
Tituly | 8 ATP, 7 challengerů, 24 ITF |
Nejvyšší umístění | 19. místo (24. dubna 2023) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | semifinále (2023) |
French Open | finále (2019) |
Wimbledon | 3. kolo (2016, 2021) |
US Open | 3. kolo (2017, 2018, 2019) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2017) |
French Open | čtvrtfinále (2023) |
Wimbledon | 2. kolo (2019, 2021, 2024) |
US Open | čtvrtfinále (2019, 2021) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 24. dubna 2023
Fabrice Martin (* 11. září 1986 Bayonne) je francouzský profesionální tenista, deblový specialista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál osm deblových turnajů včetně tří s krajanem Jérémym Chardym. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šest titulů ve dvouhře a dvacet devět ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2012 na 228. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 2023 na 19. místě. Trénuje ho Paul Forsyth. Dříve tuto roli plnil Arnaud Agniel.[1]
Na nejvyšší grandslamové úrovni si s krajanem Jérémym Chardym zahrál finále čtyřhry French Open 2019, z něhož odešli poraženi od německého páru Kevin Krawietz a Andreas Mies.
Tenisová kariéra
Tenis začal hrát v pěti letech. V sezóně 2002 vstoupil na juniorský okruh Mezinárodní tenisové federace. V roce 2003 pak debutoval na mužském okruhu ITF. Status profesionálního tenisty získal v roce 2006.
Finále na Grand Slamu
Mužská čtyřhra: 1 (0–1)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 2019 | French Open | antuka | Jérémy Chardy | Kevin Krawietz Andreas Mies | 2–6, 6–7(3–7) |
Finále na okruhu ATP Tour
Čtyřhra: 22 (8–14)
|
|
Stav | č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 8. února 2015 | Záhřeb, Chorvatsko | ATP 250 | tvrdý (h) | Purav Radža | Marin Draganja Henri Kontinen | 4–6, 4–6 |
Vítěz | 1. | 10. ledna 2016 | Čennaí, Indie | ATP 250 | tvrdý | Oliver Marach | Austin Krajicek Benoît Paire | 6–3, 7–5 |
Vítěz | 2. | 21. února 2016 | Delray Beach, Spojené státy | ATP 250 | tvrdý | Oliver Marach | Bob Bryan Mike Bryan | 3–6, 7–6(9–7), [13–11] |
Finalista | 2. | 12. června 2016 | Stuttgart, Německo | ATP 250 | tráva | Oliver Marach | Marcus Daniell Artem Sitak | 7–6(7–4), 4–6, [8–10] |
Finalista | 3. | 2. října 2016 | Šen-čen, ČLR | ATP 250 | tvrdý | Oliver Marach | Fabio Fognini Robert Lindstedt | 6–7(4–7), 3–6 |
Finalista | 4. | 30. října 2016 | Vídeň, Rakousko | ATP 500 | tvrdý | Oliver Marach | Łukasz Kubot Marcelo Melo | 6–4, 3–6, [11–13] |
Vítěz | 3. | 7. ledna 2017 | Dauhá, Katar | ATP 250 | tvrdý | Jérémy Chardy | Vasek Pospisil Radek Štěpánek | 6–4, 7–6(7–3) |
Finalista | 5. | 12. února 2017 | Montpellier, Francie | ATP 250 | tvrdý (h) | Daniel Nestor | Alexander Zverev Mischa Zverev | 4–6, 7–6 (7–3) , [7–10] |
Finalista | 6. | 7. května 2017 | Mnichov, Německo | ATP 250 | antuka | Jérémy Chardy | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | 3–6, 3–6 |
Finalista | 7. | 29. října 2017 | Basilej, Švýcarsko | ATP 500 | tvrdý (h) | Édouard Roger-Vasselin | Ivan Dodig Marcel Granollers | 5–7, 6–7(6–8) |
Vítěz | 4. | 24. února 2019 | Marseille, Francie | ATP 250 | tvrdý (h) | Jérémy Chardy | Ben McLachlan Matwé Middelkoop | 6–3, 6–7(4–7), [10–3] |
Vítěz | 5. | 5. května 2019 | Estoril, Portugalsko | ATP 250 | antuka | Jérémy Chardy | Luke Bambridge Jonny O'Mara | 7–5, 7–6(7–3) |
Finalista | 8. | 8. června 2019 | French Open, Paříž, Francie | Grand Slam | antuka | Jérémy Chardy | Kevin Krawietz Andreas Mies | 2–6, 6–7(3–7) |
Finalista | 9. | 29. září 2019 | Čcheng-tu, Čína | ATP 250 | tvrdý | Jonatan Erlich | Nikola Čačić Dušan Lajović | 6–7(9–11), 6–3, [3–10] |
Vítěz | 6. | 18. ledna 2020 | Adelaide, Austrálie | ATP 250 | tvrdý | Máximo González | Ivan Dodig Filip Polášek | 7–6(14–12), 6–3 |
Finalista | 10. | 20. září 2020 | Řím, Itálie | Masters 1000 | antuka | Jérémy Chardy | Marcel Granollers Horacio Zeballos | 4–6, 7–5, [8–10] |
Finalista | 11. | únor 2021 | Melbourne, Austrálie | ATP 250 | tvrdý | Jérémy Chardy | Nikola Mektić Mate Pavić | 6–7(2–7), 3–6 |
Vítěz | 7. | říjen 2021 | Antverpy, Belgie | ATP 250 | tvrdý (h) | Nicolas Mahut | Wesley Koolhof Jean-Julien Rojer | 6–0, 6–1 |
Finalista | 12. | říjen 2022 | Astana, Kazachstán | ATP 500 | tvrdý (h) | Adrian Mannarino | Nikola Mektić Mate Pavić | 4–6, 2–6 |
Finalista | 13. | únor 2023 | Marseille, Francie | ATP 250 | tvrdý (h) | Nicolas Mahut | Santiago González Édouard Roger-Vasselin | 6–4, 6–7(4–7), [7–10] |
Vítěz | 8. | únor 2023 | Dubaj, SAE | ATP 500 | tvrdý | Maxime Cressy | Lloyd Glasspool Harri Heliövaara | 7–6(7–2), 6–4 |
Finalista | 14. | červenec 2024 | Gstaad, Švýcarsko | ATP 250 | antuka | Ugo Humbert | Juki Bhambri Albano Olivetti | 6–3, 3–6, [6–10] |
Finále na challengerech ATP
Legenda – tituly |
---|
Challengery (1–2 D) |
Dvouhra: 3 (1–2)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 31. července 2011 | Recanati, Itálie | tvrdý | Kenny de Schepper | 6–1, 6–7(6–8), 7–6(7–3) |
Finalista | 1. | 22. července 2012 | Recanati, Itálie | tvrdý | Simone Bolelli | 3–6, 2–6 |
Finalista | 2. | 20. července 2014 | Granby, Kanada | tvrdý | Hiroki Morija | 5–7 7–6(7–4) 3–6 |
Postavení na konečném žebříčku ATP
Dvouhra
Rok | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017–2022 |
Pořadí | 1447. | ▲ 860. | ▲ 640. | ▼ 1003. | ▲ 527. | ▼ 642. | ▲ 421. | ▲ 260. | ▼ 314. | ▼ 559. | ▲ 305. | ▼ 825. | ▼ 966. | — |
Čtyřhra
Rok | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 |
Pořadí | — | 1483. | ▲ 728. | ▼ 910. | ▲ 610. | ▲ 399. | ▲ 379. | ▲ 254. | ▲ 246. | ▲ 209. | ▲ 148. | ▲ 71. | ▲ 37. | ▲ 33. | ▼ 87. | ▲ 29. | ▲ 26. | ▼ 27. | ▼ 57. |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fabrice Martin na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g Fabrice Martin na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 24. dubna 2023
- ↑ Fabrice Martin na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 17. dubna 2023
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Fabrice Martin na Wikimedia Commons
- Fabrice Martin na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Fabrice Martin na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
Média použitá na této stránce
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Finská vlajka
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“