Fakultní nemocnice Olomouc

Fakultní nemocnice Olomouc
Historická fotografie plicního oddělení olomoucké nemocnice
Historická fotografie plicního oddělení olomoucké nemocnice
ZkratkaFNOL
Vznik1787 (1896)
SídloZdravotníků 248/7
Olomouc
ČeskoČesko Česko
Souřadnice
PůsobnostOlomoucký kraj
Úřední jazykČeština
Ředitel fakultní nemocniceprof. MUDr. Roman Havlík, Ph.D.
Ekonomický náměstek a zástupce ředitele:Ing. Tomáš Uvízl
Počet zaměstnanců4226 (2019)
Oficiální webwww.fnol.cz
Datová schránkaxa4krm2
IČO00098892 (VR)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fakultní nemocnice Olomouc (zkráceně FNOL) je jednou z devíti fakultních nemocnic zřizovaných přímo Ministerstvem zdravotnictví ČR. Největším zdravotnickým zařízením v Olomouckém kraji a celkově šestou největší nemocnicí v České republice. FNOL disponuje 68 pracovišti, skoro 1200 lůžky a zaměstnává přes 4000 lidí (čímž se stává i největším zaměstnavatelem v kraji). Za rok ambulantně ošetří přes milion lidí a provede více než 22 500 operací.

Historie

Historie nemocnic v Olomouci sahá až do roku 1246 kdy byl založen první špitál sv. Antonína (Později sv. Ducha), tehdy se jednalo o církevní instituce zřizované u klášterů, které měli za cíl především starost o staré, nemohoucí a opuštěné. Do 18. stol. v Olomouci vzniklo ještě dalších 8 špitálu různé velikosti. V roce 1785 dekretem Josefa II. bylo všech 9 špitálů v Olomouci zrušeno.

Zrušení špitálů měla za následek enormní zvýšení úmrtnosti a velký počet dětí a starých lidí, kteří se najednou ocitli bez potřebné péče. Po velké nevoli obyvatelstva Olomouce a Císařském dekretu Josefa II. o zdravotních ústavech v rakouských zemích z roku 1781, byla v Olomouci jako třetí v zemích rakouského císařství (po Brně - 1783 a Vídni - 1784) roku 1787 založena Olomoucká všeobecná nemocnice s porodnicí a nalezincem v budově bývalého minoritského kláštera.

Za zmínku stojí i vedlejší větev lékařských institucí v Olomouci a to vojenská nemocnice Olomouc založená 1748. Prvně usídlená v části areálu špitálu sv. Ducha a od roku 1778 v čerstvě uvolněném jezuitském konviktu. 1759 byla založena hlavní polní nemocnice v bývalém premonstrátském klášteře, která ovšem zanikla o dva roky později. V roce 1802 vojenská nemocnice Olomouc získala nové sídlo a to právě budovu bývalého premonstrátského kláštera Hradisko ve kterém sídlí dodnes. Vojenská nemocnice Olomouci byla a je důležitou institucí ve městě s přes 250 let trvající tradicí a zkušenostmi nabytými především v průběhu Prusko-Rakouských válek, Napoleonských válek a I. i II. světové válce.

Roku 1855 byla Olomoucká všeobecná nemocnice povýšena na veřejnou a 1862 dokonce na moravskou zemskou nemocnici (oficiálním názvem Moravské zemské všeobecné ústavy v Olomouci). Po zrušení olomoucké pevnosti roku 1886 se umožnila nová výstavba a začal i příliv nového obyvatelstva. Proto roku 1892 byl udělen Františkem Josefem I. a Zemským sněmem v Brně souhlas s výstavbou nových Zemských ústavů v Olomouci (které dostaly pozemek v tehdy ještě samostatné obci Nová Ulice). Ty byly dokončeny roku 1896 a do nových prostor se přestěhovala stará nemocnice z centra a přibyla i spoustu nových oddělení. Tehdejší zbrusu nová nemocnice disponovala internou, chirurgickým oddělením, očním oddělením, infekčním oddělením, lékárnou, sklady zdravotnického materiálu, byty lékařů, domem pro úředníky a klášterem řádových sester. Mimo to byl nový areál nemocnice vybaven kuchyní, prádelnou, strojovnou, kotelnou a stájemi. V roce 1899 přibyla i nová porodnice.

Stará budova očního pavilonu

Nové století se neslo v obdobném duchu jako léta předcházející a to především modernizací a další výstavbou v areálu nemocnice. 1904 se oční oddělení dočkalo svého vlastního pavilonu, kde hned rok na to Eduard Konrád Zirm provedl první transplantaci na světě. 1906 byla postavena nová prosektura a 1908 dermatovenerologické oddělení s laboratořemi a Chirurgické oddělení bylo doplněno o druhý operační sál. Po vzniku první republiky přibyl roku 1924 nový pavilon plicních chorob a rok na to bylo založeno i oddělení ORL. 1930 se otevřelo samostatné dětské oddělení a 1938 i ortopedické. Obě tato nejnovější oddělení dostala svou vlastní budovu až těsně po II. světové válce.

Další etapa nemocnice začala roku 1950 otevřením stomatologické kliniky a postavením domova řádových sester ve stylu funkcionalismu od architekta J. Čermáka. 1951 alergologickým oddělením a 1953 výstavbou nové hospodářské budovy. V roce 1956 byla zahájena rekonstrukce gyneokologicko-porodnické kliniky a 1959 osamocena neurochirurgie. V 60. letech rozšiřování nemocnice neutichlo a hned roku 1961 bylo zřízeno oddělení soudního lékařství, 1964 urologická klinika ve stejném roce přestavěna III. interní klinika, 1965 zprovozněno oddělení nukleární medicíny a nové ústřední biochemické laboratoře a 1968 dokončena přestavba I. a II. interní kliniky spolu s rozšířením transfuzního oddělení. Po neblahých událostech konce 60. let na chvíli rozvoj nemocnice ustal, ale už v roce 1976 byla dokončena nová budova dětské kliniky a přístavba operačních sálů pro I. chirurgické oddělení, urologie a ARO. V roce 1977 následovalo otevření III. stomatologické kliniky a 1979 onkologické kliniky. V roce 1980 proběhla rozsáhlá přestavba I. a II. stomatologické kliniky na ulici Palackého a v roce 1981 byla zprovozněna nová kožní klinika. 1985 byla otevřena samostatná LDNka.

Po revoluci v roce 1989 se začalo přemýšlet nad velkou modernizací, která byla nakonec uskutečněna zahájením výstavby tzv. chirurgického monobloku v roce 1992. Nový monoblok obsahoval 14 nových chirurgických sálů v té době s nejmodernější technologií, diagnostický komplement, oddělení urgentního příjmu a pracoviště intenzivní a resuscitační péče. Celý nový úsek byl dokončen v roce 2005. V roce 2008 bylo v nemocnici zřízeno Onkologické, Traumatologické a Hematoonkologické centrum zařazené do celorepublikové sítě. V roce 2009 proběhla rekonstrukce psychiatrické kliniky. 2010 byla otevřena nová budova špičkového diagnostické pracoviště PET/CT a 2015 nová velká lékárna. V roce 2017 byl také dokončen komunikační systém potrubní pošty o délce 13,5 kilometru s více než 100 stanicemi. Nejnovějšími stavebními přírůstky nemocnice jsou II. interní klinika gastroenterologie a geriatrie (která je první zcela energeticky pasivní budovou v ČR) a přístavba nové Hemato-onkologické kliniky z roku 2019.

V lednu 2022 má FNOL v plánu zbořit svou nejstarší budovu č. p. 185 zvanou Franz Josef a místo ní postavit obří přístavbu k již existujícímu monobloku, která v sobě bude sdružovat veškeré chirurgické obory, novou porodnici s gynekologií a novorozeneckým oddělením, ortopedii, neurochirurgii a neurologii.

Osobnosti

  • Eduard Konrád Zirm (1863–1944) – Oftalmolog, první primář očního oddělení Zemských ústavů v Olomouci a jeden ze zakladatelů transplantační medicíny, který provedl pevní úspěšnou transplantaci živé tkáně na světě.
  • Rudolf Bacher (1877–1925) – Uznávaný rentgenolog, průkopník radioterapie. Stal se primářem rentgenologického oddělení, které v Olomouci i sám založil. Zemřel na nemoc z ozáření.
  • Otakar Bittmann (1891–1945) – Primář olomoucké porodnice, obnovil v roce 1934 babickou školu v Olomouci. Napsal novou učebnici porodnictví a gynekologie pro mediky a je znám i svým protinacistickým jednáním.
  • Josef Blatný (1891–1952) – Primář olomoucké interny, pod jeho dohledem se poprvé v českých zemích použilo antibiotikum. V roce 1945 se jeho zásluhou při nově vznikající univerzitě zřídila i Lékařská fakulta, které se stal v roce 1948 i proděkanem.
  • Václav Vejdovský (1896–1977) – Přednosta oční kliniky a děkan lékařské fakulty. Vynikající operatér a průkopník v léčebných metodách. Spoluzakladatel Československé oftalmologické společnosti. Vězněn nacisty.
  • Vladislav Rapant (1902–1989) – Primář chirurgického oddělení. Představitel moravské chirurgické školy a odborník v oblasti hrudní a jícnové chirurgie. Průkopník v oblasti chirurgie a většina dnešních olomouckých chirurgů jsou jeho odchovanci.
  • Antonín Mores (1908–1997) – Zakladatel olomouckého dětského oddělení a první přednosta dětské kliniky. Z politických důvodů byl roku 1959 donucen opustit UPOL i FNOL a stal se ředitelem olomouckého kojeneckého ústavu.

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Fakultní nemocnice Olomouc na Wikimedia Commons
  • Dějiny Olomouce. Redaktor Jiří ŠMERAL, redaktor Jana BUREŠOVÁ, redaktor Jindřich SCHULZ. V Olomouci: Univerzita Palackého, 2009. ISBN 978-80-244-2370-8.
  • ZATLOUKAL, Pavel. Meditace o městě, krajině, umění: Olomouc 1919-1989. Ostrava: Ostravská univerzita, 2020. ISBN 978-80-7599-186-7.
  • Historie | Fakultní nemocnice Olomouc. Fakultní nemocnice Olomouc [online]. Dostupné z: https://www.fnol.cz/historie
  • Historie. [online]. Copyright © 2021 Webové stránky Vojenské nemocnice Olomouc [cit. 28.06.2021]. Dostupné z: https://www.vnol.cz/index.php/cs/uvod/historie

Média použitá na této stránce

Historical postcard with the lung diseases department of Olomouc hospital.jpg
Historická pohlednice s plicním oddělením olomoucké nemocnice (dnes Fakultní nemocnice Olomouc). Razítko na rubu nese datum 6. března 1942.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Historical postcard with the ohthalmology department of the Olomouc hospital.jpg
Historická pohlednice s očním oddělením (dnes oční klinika) olomoucké nemocnice (dnes Fakultní nemocnice Olomouc). Zpráva na rubu byla datována 28. ledna 1933.