Falkenstein
Falkenstein | |
---|---|
Zřícenina hradu nad městysem Falkenstein | |
Poloha | |
Souřadnice | 48°43′15″ s. š., 16°35′9″ v. d. |
Nadmořská výška | 302 m n. m. |
Časové pásmo | SEČ/SELČ |
Stát | Rakousko |
Spolková země | Dolní Rakousy |
obec | Mistelbach |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 19,2 km² |
Počet obyvatel | 457 (2018)[1] |
Hustota zalidnění | 23,8 obyv./km² |
Správa | |
Starosta | Leopold Richter (ÖVP) |
Oficiální web | www |
gemeinde | |
Adresa obecního úřadu | Marktstraße 60 2162 Falkenstein |
Telefonní předvolba | 02554 |
PSČ | 2162 |
Označení vozidel | MI |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Falkenstein je městys v okrese Mistelbach ve spolkové zemi Dolní Rakousy. Žije zde 457[1] obyvatel.
Geografie
Falkenstein leží ve vápencovité krajině v severní části Weinviertelu (Vinné čtvrti) v Dolních Rakousích. Jižně od obce se zdvihá „Galgenberg“ (Šibeniční hora) s nadmořskou výškou 425 metrů.
Rozloha městyse je 19,17 kilometrů čtverečních. 58,82 % plochy je zalesněno.
Městys sestává pouze z jednoho katastrálního území Falkenstein.
Historie
Významnou úlohu pro obec je trvalé pěstování vinné révy. Zvláštností pro vinařství jsou svahy vápencové hory, kde se réva pěstuje už od roku 1309. Falkenstein býval sídlem „horního úřadu“ (vinařská práva) s kompetencí pro záležitosti ve všech otázkách týkajících se vinařství a to v prostoru mezi Vídní a Brnem.[2]
Falkenstein byl se svým hradem (dnešní zříceninou) důležitý v dějinách kolonizace Weinviertelu za císaře Jindřicha III. (1039–1056) v polovině 11. století. Hrad byl až do 16. století v lenním držení Babenberků. Od roku 1571 je hrad Falkenstein v soukromém vlastnictví. Roku 1645 se hradu zmocnili Švédové, ale zůstal neporušený. Úpadek nastal až koncem 17. století. Hrad byl využíván vlastníky jako zásobárna levného stavebního materiálu.
Za dnešního vlastníka Georga Thurn-Vrintse byla zřícenina opět otevřena pro návštěvníky a založena společnost pro záchranu hradu. Od roku 1992 je prováděn archeologický výzkum pod vedením rakouského spolkového památkového úřadu.
Vývoj počtu obyvatel
Politika
Starostou obce je Leopold Richter, vedoucí kanceláře Ingrid Schimpf.
V obecní radě je 13 křesel, která jsou po posledních obecních volbách dne 14. března 2010 podle získaných mandátů rozdělena následovně:
Hospodářství a infrastruktura
Nezemědělských pracovišť bylo v roce 2001 13, zemědělských a lesnických pracovišť v roce 1999 bylo 66. Počet výdělečně činných osob v místě bydliště bylo podle sčítání lidu v roce 2001 182. To představuje 39,95 %.
Rodáci
- Martin Damianitsch (1807–1899) – vojenský právník
Obrazová galerie
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Falkenstein (Niederösterreich) na německé Wikipedii.
- ↑ a b Einwohnerzahl 1.1.2018 nach Gemeinden mit Status, Gebietsstand 1.1.2018. Dostupné online. [cit. 2019-03-09]
- ↑ Antonin Bartonek, Bohuslav Benes, Wolfgang Müller-Funk, und Wolfgang Müller- Funk: Kulturführer Waldviertel, Weinviertel, Südmähren, 1993, S. 237, ISBN 978-3-216-30043-0
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Falkenstein na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Lencer, Licence: CC BY-SA 3.0
Location map of Austria
Equirectangular projection, N/S stretching 150 %. Geographic limits of the map:
- N: 49.2° N
- S: 46.3° N
- W: 9.4° E
- E: 17.2° E
Autor: C.Stadler/Bwag, Licence: CC BY-SA 4.0
Südostansicht der röm.-kath. Pfarrkirche hl. Jakobus d. Ä. in der niederösterreichischen Marktgemeinde Falkenstein.
Der Saalbau mit reich gegliederter Giebelfassade und einem mittelalterlichen Wehrturm (13. Jh.) ist nach Westen ausgerichtet. Um 1670 erfolgte der Neubau der Kirche unter teilweiser Verwendung von Mauerwerk der Vorgängerkirche, beispielsweise der Strebepfeiler des Chores. Die unteren Geschosse des Wehrturmes sind romanisch und das Obergeschoss gotisch.
Coat of arms of Falkenstein, Lower Austria
Autor: C.Stadler/Bwag, Licence: CC BY-SA 4.0
Südansicht der Burg Falkenstein in der niederösterreichischen Marktgemeinde Falkenstein.
Die Burg wurde auf einer Kalkklippe nordwestlich des Ortes vermutlich um 1050 errichtet und in mehreren Bauphasen erweitert. Ab Ende des 16. Jahrhundert wurde sie zu einem „Bergschloss“ umgebaut. 1645 erfolgte die Eroberung durch die Schweden im Zuge des Dreißigjährigen Krieges. Später wurde die Burg bis zur Abmauerung des Burgtores um 1820 als „Steinbruch“ für billiges Baumaterial genutzt.