Fanarioti

Fanarioti (řecky: Φαναριώτες, rumunsky: Fanarioţi, bulharsky:Фaнариоти) představovali vlivnou řeckou diasporu, včetně helenizovaných Rumunů a Albánců. Jejich centrem se stala tehdejší prominentní konstantinopolská čtvrť Fanar (česky: maják), kde měl své sídlo také ekumenický patriarcha.

Fanarioti se již od 17. století postupně prosazovali ve státní správě Osmanské říše, nejvíce ve Valašsku a Moldavsku, kde zastávali významné úřady. Spravovali částečně také i bulharská území.^[1] Většina z nich stála v opozici vůči řeckému povstání, které propuklo ve 20. letech 19. století. Důvodem tohoto postoje byl strach ze zhoršení postavení řeckého živlu v rámci Osmanské říše. Přesto se zejména mladší členové Fanariotů naopak k tomuto povstání aktivně připojili a v rámci tajného spolku Filiki Eteria se účastnili i jeho přípravy (např. Alexandros a Demetrius Ypsilanti).

• Argyropoulos
• Callimach (Călmaşu), původně bojarský rod z Moldavska
• Cantacuzino
• Caradjas (Caragea)
• Ghikas (Ghica, Ghyka či Ghika)
• Kavadas (Kavvadas)
• Manos
• Mavrocordatos (Mavrocordat)
• Mavrogenes (Mavrogheni)
• Mourousis (Moruzi)
• Musurus
• Racovitza (Racoviţă), valašský šlechtický rod
• Rosettis (Ruset či Russeti)
• Soutzos (Suţu či Sutzu)
• Ypsilantis (Ipsilanti), například Alexandros Ypsilanti
• Vacarescu

• PEČENKA, M.; LUŇÁK, P. Encyklopedie moderní historie. Praha: Libri, 1998. ISBN 80-85983-46-X. S. 135. 

• Dějiny Řecka

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fanarioti na Wikimedia Commons
• Profil fanariota Alexandrose Ypsilanty. Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine.