Fara v Liboci
Fara u svatého Fabiána a Šebestiána v Liboci | |
---|---|
Fara od jihovýchodu | |
Účel stavby | |
Fara a konvent | |
Základní informace | |
Sloh | baroko |
Výstavba | 1702–1735 |
Současný majitel | Řád obutých karmelitánů |
Poloha | |
Adresa | Praha 6-Liboc, Česko |
Ulice | Libocká |
Souřadnice | 50°5′12,44″ s. š., 14°19′44,21″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 40514/1-1507 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
Web | http://www.rkfliboc.cz |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Fara u kostela svatého Fabiána a Šebestiána v Liboci je areál staveb s čelným barokním patrovým farním domem, nyní sídlem konventu, na vyvýšené terase vedle kostela sv. Fabiána a Šebestiána v Praze 6 Liboci, na nároží ulic Libocké a pěší cesty do Ruzyně. Od roku 1958 je farní budova s kostelem a bývalou školou chráněna jako nemovitá kulturní památka.[1]
Historie
Existence fary je písemně doložena v soupisu [pražské arcidiecéze z roku 1352 jako plebánie, archeologickými nálezy ji lze posunout nejpozději do 13. století[2] nebyla ovšem samostatná, podací právo náleželo Břevnovskému klášteru. V rámci pražské arcidiecéze patřila k chudým farám, například roku 1368 odváděla jen 12 grošů papežského desátku,[3]. Roku 1396 byla fara s papežským povolením přivtělena přímo klášteru a farníci byli od daní osvobozeni s povinností robotovat pro klášter: stahovali dříví (klády) plavené po Vltavě a rovnali je do hromad na klášterním městišti na Újezdě.[4]
V roce 1421 faru pod správou pražské obce převzali utrakvisté. Při rekatolizaci byla od roku 1668 podřízena farnosti kostela Panny Marie před Týnem a pod patronací nejvyššího purkrabí Bernarda Ignáce z Martinic přestavěna. V letech 1695–1696 kněze dosadili novoměstští františkáni od Panny Marie Sněžné. Od roku 1702 byla fara opět samostatná. Fara až do roku 1950 patřila pod děkanát ořešský.
Poslední opravy farního areálu provedli v letech 1996–1999 bratři karmelitáni, kteří přišli na pozvání pražského arcibiskupa a kardinála Miloslava Vlka[5].
Popis
Areál fary tvoří čtyři stavby a zahrada. Je situován na vyvýšené terase v centru obce Liboc vedle kostela sv. Fabiána a Šebestiána v Praze 6 Liboci, mezi Libockou ulicí a neoznačenou pěší ZV stezkou do Ruzyně, v terénu svažujícím se k rybníku Terezka. Je ohrazen kamennou a zčásti cihelnou ohradní zdí se dvěma branami. V zahradě jsou vzrostlé stromy a stojí tam mariánský sloup se sochou.
- fara – barokní jednopatrový dům s mansardovou střechou, fasádu členěnou plochými lisénami a původní barokní vchod, osvětlený okulem, tesaným v pískovcovém ostění. Byl postaven na počátku 18. století na starších základech se sklepy; má dvorní přístavbu do půdorysu písmene L. Od roku 1996 je sídlem konventu bratří bosých karmelitánů, kteří administrují faru.
- bývalá škola – v 90. letech 20. století adaptovaná na farní centrum Malejov.
- bývalá zvonice a bývalá márnice – spojené přízemní domky na půdorysu L, slouží jako klubovna skautů skupiny Bílý kos Praha
- sloup se sochou Panny Marie Svatohorské v zahradě: je to kopie vydusaná z umělého kamene, kterou si dal zhotovit jeden farník a po smrti ji odkázal faře[6]
Farní správci (výběr)
- Vavřinec (1352–1355) – první zdejší jménem známý farář[7]
- Protiva (1375–1380)– zanechal misál a viaticus
- Kříž – kaplan u bl. Vintíře v Břevnovském klášteře
- Řivín (Rivin, Ryvinus) (1403–1407) – břevnovský mnich[8]
- Jan z Liboce (1492) – utrakvistický farář, konal procesí o Božím Těle, káral farníky pro opilství[9]
- Bartoloměj Matěj Halle z Hallenberku (1671–1672) první pobělohorský katolík, farář týnský[10]
- Ondřej Šelík (1672–1682) – farář týnský
- Jan Václav Olomoucký (1683–1695) – farář týnský
- Jiří Josef Saar (1702–1716) – první samostatný farář libocký, pohřben na zdejším hřbitově (v 19. století zrušeném)
- Karel Matěj Christen (1716–1725)
- Jan Lukáš Stadlmayer (od 1726)
- Josef Petr Stadlmayer (od 1753–) – synovec předchozího kněze
- Antonín Lebeda (1785–1808)
- Josef Kubík (1808–1823)
- František Kautský (1823)
- František Lampa (1824–1844) – vikář, arcibiskupský konsistorní rada, stavebník nového libockého kostela, benedikovaného 20. října 1844; od r. 1851 sídelní kanovník královéhradecký
- Karel Ullick (1852–1871) – dobrodinec, mj. finančně podpořil dostavbu katedrály sv. Víta a školní knihovnu v Řepích
- Jan Černohouz 1872 – katolický spisovatel
- Karel Hausmann 1873–1883
- Vlastimil Hálek (žil 1868–1919), (1892–1919) – literát a vlastenec[11], pohřben na Vokovickém hřbitově
- Václav Holub (1919–1950); Vojtěch Bareš (1916–2003) kaplanem 1940-1942 a 1945–1948)[12]
- Miroslav Vágner (kolem 1990–1995)
- P. Melichar Markusek 1997- 1999
- P. Gorazd Cetkovský 1999- 2012
- P. František Horák 2012- 2015
- P. Jeroným Josef Ertelt, O. Carm. (od 2015 dosud) – administrátor farnosti a převor konventu; dále vikář P. Jan Maria Vianney Hamáček - farní vikář.
Galerie
Fara od východu
Fara a kostel od jihu
Farní zahrada
Fara se zahradou od západu
Ohradní zeď od západu
Odkazy
Reference
- ↑ https://www.pamatkovykatalog.cz/
- ↑ OLMEROVÁ, Helena, Raně středověké sídliště v Praze 6 - Liboci. in: Archaeologica Pragensia 3, 1982, s. 45-86
- ↑ TOMEK, Václav Vladivoj, Registra decimarum papalium čili Registra desátků papežských s diocesí pražské. Praha 1873, s. 42
- ↑ TOMEK, Václav Vladivoj, Dějepis města Praha, díl III., Praha 1893, s. 85.
- ↑ webové stránky Karmelitánů
- ↑ osobní sdělení P. Jeronýma Ertelta ze 24.1.2021
- ↑ PODLAHA, Antonín: Posvátná místa království českého, díl V. :Vikariát libocký, Praha 1911, s.45
- ↑ TOMEK, Václav Vladivoj:Dějepis města Prahy. Díl V, Praha 1893, s. 208
- ↑ HOLUB, B.J., Odkryté poklady. Praha 1893, s. 42-46
- ↑ HANSL, František, Smíchovsko a Zbraslavsko, Praha 1897, s. 273
- ↑ Monografie:Vlastimil Hálek a jeho 25 letá práce v katolickém lidu českém v letech 1891-1916. Praha 1916
- ↑ Liboc a Ruzyně
Literatura
- HANSL, František: Smíchovsko a Zbraslavsko, Praha 1899, s. 41–47.
- HOLUB, Bonifác Jan: Odkryté poklady : paměti děje- a místopisné vikariatního obvodu Libockého v okresu Smíchovském. Praha : Rohlíček a Sievers, 1893, s. 41–46.
- PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království českého : Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katol. víry a nábožnosti v království Českém : díl 5.. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1911. Dostupné online. Kapitola Kostel sv. Fabiána a Šebestiána, s. 45-46.
- TOMEK, Václav Vladivoj: Dějepis města Prahy. Praha 1893, díly II., III., V.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Fara v Liboci na Wikimedia Commons
- https://katalog.apha.cz/web/farnosti/1031
- Památkový katalog NPÚ
- http://www.rkfliboc.cz/
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Daniel Baránek, Licence: CC BY-SA 4.0
Praha, Liboc, římskokatolická fara (konvent karmelitánů
Autor: Dobroš, Licence: CC BY-SA 4.0
Fara v Praze 6 Liboci, ohradní zeď od západu
Autor: Dobroš, Licence: CC BY-SA 4.0
Fara a kostel sv. Fabiána a Šebestiána v Praze 6 Liboci od západu
Autor: Daniel Baránek, Licence: CC BY-SA 4.0
Praha, Liboc, farní zahrada, vlevo Kostel svatého Fabiána a Šebestiána, vpravo fara (konvent karmelitánů)
Autor: Dobroš, Licence: CC BY-SA 4.0
Fara a kostel sv. Fabiána a Šebestiána v Praze 6 Liboci od západu
Autor: Dobroš, Licence: CC BY-SA 4.0
Fara a kostel sv. Fabiána a Šebestiána v Praze 6 Liboci od jihu
Autor: Daniel Baránek, Licence: CC BY-SA 4.0
Praha, Liboc, farní zahrada, v pozadí Kostel svatého Fabiána a Šebestiána