Faradayova konstanta

Faradayova konstanta vyjadřuje poměr mezi molární hmotností a elektrochemickým ekvivalentem látky, nebo též je to celkový elektrický náboj 1 molu látky úplně disociované nebo ionizované na částice s elementárním nábojem. Faradayova konstanta se používá při výpočtech pomocí Faradayových zákonů elektrolýzy.

• Značka konstanty: F
• Po redefinici SI je od r. 2019 její hodnota pevně stanovenou konstantou:

F = 96 485,332 123 310 018 4 C·mol⁻¹ (přesně, vizte následující vztah)^[1]

Faradayova konstanta je tvořena součinem elementárního náboje a Avogadrovy konstanty:

${\displaystyle F\,=\,eN_{\mathrm {A} }}$

kde:

e = 1,602 176 634×10⁻¹⁹ C (přesně)^[1]

N_A= 6,022 140 76×10²³ mol⁻¹ (přesně)^[1]

• Fyzikální konstanty
• Elektrochemie
• Ionizace
• Látkové množství