Farnobius

Farnobius
Narození4. století
Úmrtí377
Příčina úmrtízabitý v boji
Povoláníválečník
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Farnobius (4. století? – podzim 377) byl germánský vůdce jednoho z kmenů Greutungů a pravděpodobně optimát,[1] který vedl před Huny prchající Greutungy z Dácie na jih ve snaze najít útočiště na území Římské říše.

Mapa Thrákie a Moesie, území kam Gótové prchali před Huny

V roce 375 na území Dácie dorazili kočovní Hunové, které se nepodařilo zastavit.[2][3] Greutungové mladého krále Videricha pod vedením Farnobia začali ustupovat na jih k Dunaji a následně do Moesie na území Římské říše. Stejně tak učinili i Vizigóti vedení Alavivem a Fritigernem. Vizigótům bylo jejich žádosti o vstup na území Římské říše vyhověno. Východořímským císařem Valensem byli usídleni v Thrákii jako foederati. Vizigótů bylo kolem dvě stě tisíc,[4] a protože potravin bylo málo, tak mezi nimi vypukl hladomor. Následně kvůli hladomoru nebylo vyhověno žádosti o vstup na území Římské říše koalici Greutungů vedené Farnobiem a regenty Alatheem a Saphraxem, proto vyčkávali na severním břehu Dunaje.[5] Když římská ostraha hranic polevila ve své ostražitosti, Greutungové toho využívali a postupně se přeplavili přes Dunaj do Moezie. Při překonávání řeky mnoho Greutungů utonulo. V roce 376 vypukla mezi Góty válka. Farnobius se od koalice Greutungů odtrhl a pokračoval v boji nezávisle na zbytku koalice.

Farnobiův kmen se připojil ke skupině kmene Taifálů a s nimi pokračovali v ničení Dolní Moesie. V roce 377 Farnobius zaútočil a dobyl římské castrum v Beroea, která byla pod ochranou magister milita Frigerida.[6] Frigeridus byl nucen ustoupit a následně odejít do Ilýrika, kde se mu podařilo získat posily k tomu, aby se vrátil zpět do Thrákie. Když jeho vojska postupovala přes hory zpět do Thrákie, tak překvapili kmen Farnobia, který se pokoušel překročit stejné hory. V bitvě, která následovala, byl Farnobius zabit a jeho kmen padl do zajetí.[7]

Po Farnobiově porážce a smrti byl jeho kmen deportován do Římské říše, aby doplnil populaci Apeninského poloostrova.[8]

Reference

  1. ↑ NORT, Richard M. Van. The Battle of Adrianople and the Military Doctrine of Vegetius. New York: City University of New York, 2007. 1036 s. S. 197. (anglicky) 
  2. ↑ HERWIG, Wolfram. History of the Goths. New York: University of California Press, 1990. 613 s. ISBN 9780520069831. S. 46. (anglicky) 
  3. ↑ HEATHER, P. J. The Visigoths from the Migration Period to the Seventh Century: An Ethnographic Perspective. [s.l.]: Boydell & Brewer Ltd, 2003. 563 s. Dostupné online. ISBN 9781843830337. (anglicky) 
  4. ↑ Antický svět císaře Valense
  5. ↑ HALSALL, Guy. Barbarian Migrations and the Roman West, 376-568. [s.l.]: Cambridge University Press, 2007. 614 s. Dostupné online. ISBN 978-0521434911. (anglicky) 
  6. ↑ LENSKI, Noel. Failure of Empire: Valens and the Roman State in the Fourth Century A.D.. [s.l.]: University of California Press 470 s. ISBN 978-0520233324. (anglicky) 
  7. ↑ MARTINDALE, J. R. The Prosopography of the Later Roman Empire: Volume 2, AD 395-527. [s.l.]: Cambridge University Press, 1980. 1342 s. ISBN 9780521201599. 
  8. ↑ POHL, Walter. Kingdoms of the Empire: The Integration of Barbarians in Late Antiquity. [s.l.]: Brill, 1997. 230 s. ISBN 9789004108455. (anglicky) 

Literatura

  • MARCELLINUS, Ammianus. Rerum Gestarum Libri Qui Supersunt. [s.l.]: Kessinger Publishing, 2008. 620 s. ISBN 9781436766470. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

Dioecesis Thraciae 400 AD.png
Map of the Diocese of Thrace (Dioecesis Thraciae) ca. 400 AD, showing the subordinate provinces and the major cities.