Faure Gnassingbé

Faure Gnassingbé
Faure Gnassingbé (2014)
4. prezident Toga
Úřadující
Ve funkci od: 4. května 2005
Předchůdce	Bonfoh Abass (zastupující)
Ve funkci: 5. února 2005 – 25. února 2005
Předchůdce	Gnassingbé Eyadéma
Nástupce	Bonfoh Abass (zastupující)
Stranická příslušnost
Členství	Shromáždění tožského lidu
Narození	6. června 1966 (58 let) Afagnan
Rodiče	Gnassingbé Eyadéma a Sabine Mensahová
Příbuzní	Ernest Gnassingbé (sourozenec)
Alma mater	Univerzita Paříž IX The George Washington University School of Business
Profese	politik a ekonom
Ocenění	velkokříž Národního řádu Beninu (2011) Řád Mono
Commons	Faure Gnassingbé
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Faure Gnassingbé Eyadéma (* 6. června 1966, Afagnan, Togo) je čtvrtým prezidentem Toga.

V africkém Togu přešel v roce 2005 prezidentský úřad z otce na syna. Po smrti Gnassingbé Eyadémy, který vládl Togu 38 let, dosadila armáda na prezidentský post jeho syna Faurea.

Faure se narodil jen rok před tím, než jeho otec stanul v čele Toga, a vyrůstal tak jako syn prezidenta. Mohl získat vzdělání na vybraných universitách – vystudoval ekonomické obory na pařížské Sorbonně a americké universitě George Washingtona (George Washington University). Po ukončení studia spravoval finanční záležitosti otcova rozsáhlého majetku uloženého v zahraničí.
Do politiky vstoupil poměrně pozdě. Nejprve v červnu 2002 získal ve volbách křeslo v tožském parlamentu a brzy na to jej otec jmenoval ministrem telekomunikací a dolů. Přestože stárnoucí prezident prohlašoval, že svému lidu nehodlá vnutit svého nástupce, koncem roku 2002 vládní strana prosadila změnu ústavy, která snižovala požadovaný věk prezidentského kandidáta na 35 let.

Dlouholetý vládce Toga odešel 5. února 2005. Nebylo překvapením, že armáda vzápětí prohlásila prezidentem Faurea na úkor Fambary Ouattary Natchaby, předsedy parlamentu, na kterého postavení hlavy státu mělo přejít podle ústavy. EU v čele s Francií sice odsoudila převzetí moci synem zemřelého prezidenta Faurem Gnassingbém, avšak nepodnikla žádné další kroky k Natchabově podpoře. Prostředky k tomu Francie s jednotkami dlouhodobě rozmístěnými v Togu bezesporu měla. Prezident Chirac však spíše zdůrazňoval lítost nad odchodem svého osobního přítele.^[1] Postoj okolních afrických států vůči událostem v Togu byl ostřejší než postoj EU. Sousední země odmítly uznat nového prezidenta a události v Togu označily za vojenský převrat. Mezinárodní společenství požadovalo, aby se v Togu uspořádalo řádné prezidentské volby.

Faure Gnassingbé sice pod tlakem ze zahraničí 25. února odstoupil, avšak měl dostatek času k tomu, aby konsolidoval svoji pozici před chystanými volbami, ve kterých se následně ucházel o prezidentský úřad. V dubnových volbách získal přesvědčivých 60,6 % hlasů. Vývoj v Togu tak vedl k situaci, kdy u moci zůstala skupina zapojená do francouzsko-afrických patronsko-klientských vztahů. Opozice volby zpochybnila a v nepokojích zahynulo několik set lidí. Volby byly přes protesty opozice mezinárodními pozorovateli z členských států ECOWAS označeny za spravedlivé. Někteří pozorovatelé však následně v soukromí vyjadřovali překvapení nad oficiálním výrokem a upozorňovali na závažná porušení pravidel voleb.^[2]

Faure Gnassingbé premiérem jmenoval představitele umírněné opozice a opozice participuje i na dalších vládních postech. Klíčové pozice v nejsilnější straně Rassemblement du peuple togolais (RPT – Shromáždění tožského lidu) však patří Fauremu a jeho bratru Kaptchovi Gnassingbému, který zastává rovněž funkci ministra obrany.

Gnassingbé byl do úřadu znovuzvolen v letech 2010, 2015 a 2020, pokaždé se ziskem nejméně 58 % hlasů.

V pořadí čtvrtý tožský prezident je označován za tichého člověka, který málokdy mluví na veřejnosti a umí dobře naslouchat. Podobně jako jeho otec se politicky opírá o naprostou oddanou armádu.

• velkokříž Národního řádu Beninu – Benin, 2. února 2011 – udělil prezident Yayi Boni^[3][4]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Faure Gnassingbé na Wikimedia Commons