Faustin Ens

Faustin Ens
Faustin Ens
Narození	15. února 1782 Rottweil, Stará švýcarská konfederace (dnes Německo)
Úmrtí	5. března 1858 (ve věku 76 let) Bregenz, Tyrolské hrabství, Rakouské císařství (dnes Rakousko)
Povolání	učitel a pedagog
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Faustin Ens (15. února 1782, Rottweil - 5. března 1858, Bregenz)^[1] byl slezský topograf a středoškolský pedagog německého původu, jeden ze zakladatelů Gymnazijního muzea, pozdějšího Slezského zemského muzea v Opavě.

Život

Narodil se jako třinácté dítě z konečných čtrnácti manželům Eleonoře a Stanislausovi Ensovým ve württemberském městě Rottweilu, tehdy ještě přičleněnému ke starému Švýcarskému spříseženství. V tamní matrice byl zapsán celým jménem jako Johan Babtista Faustin Ens.

V jeho rodině byla učitelská tradice, děd i otec učiteli byli, a proto byl malý Faustin veden také k tomuto povolání. V jedenácti letech nastoupil na gymnázium v Breisachu, roku 1799 gymnazijní studia dokončil a roku 1802 nastoupil na proslulou Univerzitu Albrechta Ludvíka ve Freiburgu, na které již také studoval jeho bratr, kde vystudoval práva a filozofii. Studia Ense byla poznamenána napoleonskými válkami.

V roce 1807 přesídlil na území Rakouského císařství, když přijal místo preceptora u jisté bohaté rodiny v Opavě. Obvykle se uvádí rodina Czeiků z Badenfeldu, ale již první dopis od jeho otce, který byl adresován urozené paní Josefě von Blauhut toto tvrzení zpochybňuje.

V roce 1813 nastoupil jako suplent na německém gymnáziu v Opavě, na němž působil až do svého penzionování. Na opavském gymnáziu ovlivnil řadu svých žáků, kteří později vynikli v mnoha oborech i mimo Slezsko; mezi jeho žáky byli např.: Cyprián Lelek, Eduard Silesius, Gregor Mendel, Antonín Vašek, Pavel Křížkovský, Ferdinand Galke nebo Johann Eichler. V jeho hodinách získávali znalosti také budoucí významní politikové (Felix Lichnovský z Voštic, Hans Kudlich, J. H. Kudlich), historikové a kronikáři (Erasmus Kreuzinger).

Pro potřeby svých žáků napsal učebnici Abriss der physischen Geographie a zkonstruoval plastický model zeměkoule - v té době ještě zcela ojedinělou pomůcku – a dalším jeho pedagogickým projektem byl plán na zřízení gymnazijního muzea. V jeho pozůstalosti se zachovaly četné didaktické texty (zřejmě pořízené jako přípravy k vyučování): „Průvodce po říši mineralogie“ (Wegweiter in das Reich der Mineralogie) nebo „Třísky k dějinám a zeměpisu“ (Späne zur Geschichte und Geographie). U studentů byl velice oblíben (v jeho pozůstalosti nalezeno několik desítek dopisů bývalých žáků psaných vážně i žertovnou formou, vzpomínají na to, co si od svého učitele odnesli a chlubí své vlastními úspěchy, jichž dosáhli při dalších studiích či v práci). Při jeho odchodu do penze v roce 1844 mu byl studenty věnován pozlacený pohár s nápisem OPTIMO MAGISTRO DISCIPLI GRATISSIMI („Nejlepšímu učiteli nanejvýš vděční žáci“).

Kromě své pedagogické činnosti se věnoval i vědecké práci v oboru historie a kolem poloviny druhého desetiletí se k jeho zájmům o slezskou přírodu přidružil zájem o obyvatele země, jejich způsob života, kulturu, jazyk a dosud nepopsanou historii. V brněnském časopisu pro vzdělané stavy Hesperus vycházely anonymní články, které by mohly pocházet z pera Ense např.: Troppau und dessen Umgebung. Stěžejní dílo , které bylo vyvrcholením jeho vědecké činnosti: čtyřsvazkový Das Oppaland (1. svazek- dějiny Opavského knížectví, 2. svazek- dějiny města Opavy, 3. svazek- celková charakteristika Opavy, 4. svazek- topografický popis obcí). Toto dílo se lišilo od jiných typografických knih větším důrazem na samotnou historii.

V roce 1814 založil spolu s Josephem Schösslerem a Franzem von Mückusch und Buchberg Gymnazijní muzeum v Opavě,^[1] nejstarší muzejní instituci na území Česka.^[2] Od počátku bylo budováno jako přírodovědné, později také začalo sbírat doklady o historickém vývoji Slezska a začalo s budováním sbírky modelů strojů a různých výrobních zařízení. Součástí se stala i knihovna. Sbírky a knihovna se rozšiřovaly převážně z darů, muzeum podporovala nejvýznamnější opavská šlechta (převážně Ensovi přátelé). 4 roky po založení čítala knihovna na 6000 knih, sbírka minerálu obsahovala 200 ks, sbírka hmyzu 400 ks, ornitologická sbírka čítala na 1000 exemplářů a v herbáři bylo již 600 rostlin ze Slezska. Roku 1834 bylo v knihovně 63 rukopisů a 13 000 knih^[1] a dále rostly také ostatní sbírky. Proto se časem muzeum začalo potýkat s nedostatkem prostoru, ale také financí. Jeho zakladatelé museli častěji sahat do vlastní kapsy nebo pořádat literární či hudební produkce na pomoc muzeu. Nedostatek prostoru byl vyřešen přestavěním gymnazijní kaple.

V roce 1821 shromáždění slezských stavů rozhodlo, že zřídí placené místo muzejního správce sbírek. Prvním kustodem se stal Faustin Ens a roku 1822 přešlo opavské gymnazijní muzeum do jeho správy. O muzeum pečoval až do roku 1844. Ens se odcizil měšťanům, také ho velmi zasáhla smrt jeho dvou blízkých přátel F. Mückusche z Buchberku a purkmistra J. J. Schlössera a proto v létě 1844 požádal o penzionování a rozhodl se z Opavy odstěhovat do svého rodného kraje. Usadil se nejdříve v Kostnici, od roku 1848 pak žil až do své smrti ve vlastním domě v Bregenzu.

I zde rozvinul aktivní odbornou činnost a zasloužil se o vznik Vorarlberského zemského muzea. Ale i v této etapě svého života udržoval četné styky s Opavou, které prozrazují jeho mimořádné přilnutí k městu a Slezsku vůbec, o něž se během svého života zcela mimořádně zasloužil.

Reference

Literatura

• MYŠKA, Milan. Faustin Ens : životní příběh slezského intelektuála doby předbřeznové. Opava ; Ostrava: Matice slezská ; Ústav pro regionální studia Ostravské univerzity, 2003. 141 s. ISBN 80-903055-3-9, ISBN 80-7042-631-4. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Faustin Ens na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Faustin Ens
• GEBAUER, Josef. Ens Johann Baptist Faustin [online]. Statutární město Opava, 2006-06-21 [cit. 2009-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-11.